Ex 35,1
Mojžíš připomíná celé pospolitosti synů Izraele povinnost dodržovat šabat – den odpočinku. Kdo poruší zákon o sobotním odpočinku, zemře. (Jedná se o znesvěcení šabatu na veřejnosti). Ustanovením, které Tóra zakazuje, je rozdělávání ohně o šabatu.
Proč právě zde, v úvodu, nám Mojžíš připomíná svatost soboty, naši povinnost ji světit a neznesvěcovat ji zakázanými činnostmi (pracemi)? V následujících kapitolách je popisována práce na budování svatyně – stanu setkávání a jejího vnitřního vybavení. Mnoha lidem se budování stanu setkávání může zdát tak svatým úkolem, že svatost soboty je oproti tomu druhořadá. Stavba svatyně má podle nich přednost před šabatovým odpočinkem. Opak je však pravdou! Není nic tak svatého, co by mohlo předčít svatost šabatu. Jedině záchrana lidského života – פקוח נפש je přednější než šabat. V tomto případě je člověk dokonce povinen porušit svatost šabatu, aby zachránil život jiného člověka. Nutno však připomenout, že i to se řídí přísnými pravidly, aby nedošlo k „dalšímu zbytečnému“ porušení šabatu, kdy již pominulo bezprostřední nebezpečí ohrožení života.