… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




Ohodnoťte článek

NEW YORK – Americký prezident Barack Obama se stal terčem ostré kritiky za způsob, jímž reagoval na revoluční změny v severní Africe a na Blízkém východě. Prezident totiž na tyto změny příliš nereagoval, přinejmenším ne veřejně.

A právě to je problém pro salonní bojovníky, kteří sledují vývoj událostí na počítačových a televizních obrazovkách ve Washingtonu a New Yorku. Chtějí, aby Obama věci více řešil. Místo aby zaujal obezřetný přístup a ponechal demonstranty v Íránu, Tunisku, Egyptě, Libyi, Bahrajnu, Jemenu a na dalších místech, aby se za svá práva brali sami, měl by podle kritiků hovořit drsným jazykem nebo ještě lépe vyslat do oblasti americké letectvo a sestřelit Kaddáfího stíhačky a bojové vrtulníky z oblohy. Chtějí, aby Obama poručil tamním diktátorům, ať odstoupí, jinak…

Jinak co? Co přesně se jinak stane? Jistě, americká vláda si v uplynulých padesáti letech hýčkala až příliš mnoho brutálních diktátorů. Během studené války se různí uzurpátoři moci těšili americké štědrosti – hlavně když byli antikomunističtí („naši bastardi“). Blízkovýchodní diktátoři byli zahrnováni penězi a zbraněmi – hlavně když neútočili na Izrael a drželi na uzdě islamisty. V obou případech se tyto pohodlné vztahy udržely přespříliš dlouho. A v případě arabských zemí pouze napomohly k rozdmýchání islámského extremismu.

A přesto je při zahajování přechodu na demokratičtější formy vládnutí výhodné být klientským státem USA. V 80. letech se Jihokorejské republice, Filipínám a Tchaj-wanu podařilo svrhnout své diktátory zčásti i proto, že byli bezvýhradně závislí na amerických zbraních a penězích. A v době, kdy se studená válka chýlila k závěru, už antikomunismus nezaručoval ochranu ze strany USA. Když tedy Korejci, Filipínci a Tchajwanci povstali proti svým vládcům, zareagovaly USA tak – byť opožděně –, že sdělily svým vojenským chráněncům, ať odstoupí. Něco podobného pravděpodobně diskrétním způsobem proběhlo i v Egyptě

Tento druh tlaku bohužel nemohl fungovat v Číně, když lid této země požadoval to, co Asiaté v jiných zemích získali. Komunistická strana Číny i Lidově osvobozenecká armáda totiž mohly bez amerického patronátu přežít. Totéž platí i o poloteokratickém režimu v Íránu. A pokud Kaddáfí nakonec odejde, nebude to proto, že je jeho armáda závislá na USA.

Převzetí vedoucí role v politických revoltách na Blízkém východě Spojenými státy však souvisí s jiným problémem. Někteří z těch, kdo dnes obviňují Obamu z „měkkosti“, byli horlivými zastánci války v Iráku. Tehdy očekávali, že „šok a děs“ americké vojenské síly nejen svrhne diktátora (což nakonec byla pravda), ale že se Američany vedená invaze setká s nadšenou reakcí osvobozených Iráčanů, kteří se poté stanou předvojem nové demokratické éry na Blízkém východě.

Jednou z obětí tohoto brutálního podniku se vedle zhruba 100 000 Iráčanů, kteří při něm zahynuli, a milionů dalších, kteří se proměnili v uprchlíky, stala také důvěra v USA coby síly dobra. Operace Irácká svoboda, nemluvě o operaci Trvalá svoboda v Afghánistánu, udělala americkému úsilí o podporu demokracie strašlivé jméno. Lidé chtějí svobodu, ale ne pokud vychází z hlavně americké pušky.

V povstáních, která dnes zachvátila Blízký východ, je antiamerická rétorika prozatím pozoruhodně utlumená. Jedním z důvodů tohoto mlčení je bezpochyby cynická snaha despotů zdiskreditovat veškerou opozici jako výsledek působení zahraničních agentů. Dalším důvodem je však také Obamova veřejná diskrétnost. Jeho smířlivý projev v Káhiře 4. června 2009, jemuž se jestřábi v USA tolik vysmívali, spolu s jeho obecnou neochotou hrozit pěstí vytvořily odpůrcům blízkovýchodních diktátorů dostatečný prostor ke vzpouře, aniž by se museli nechat jakkoliv poskvrnit zahraniční intervencí. Je to jejich představení a mělo by to tak zůstat.

To samozřejmě neznamená, že USA musí být vždy pasivní. Ony však pasivní nejsou. Tam, kde lze uplatnit americký vliv, jako v případě egyptské armády, tam se tento vliv uplatnil. A Obama dal svou podporu demokratickým aspiracím jasně najevo – ke zděšení spojenců, jako jsou Izrael nebo Saúdská Arábie. Jak ovšem ukázaly nedávné dějiny, svržení mužů silné ruky představuje pouze začátek procesu demokratizace.

Vybudování institucí, které zaručují nejen politické svobody, ale i ochranu menšin a další liberální podmínky, je dosti obtížné i v zemích, kde takové instituce kdysi existovaly, jako je například postkomunistická střední Evropa. V zemích, kde neexistovaly nebo kde ekonomika zůstává převážně v rukou ozbrojených složek, to bude ještě těžší. Ozbrojená angloamerická intervence, zvláště pokud by neměla posvěcení Organizace spojených národů, by do značné míry podkopala úsilí liberálů a demokratů, kteří si potřebují udržet maximální důvěryhodnost.

Mezi demonstranty jsou bezpochyby i takoví, kteří by uvítali, kdyby Obama podporoval jejich cíle rázněji. Někteří dokonce volají po aktivnější americké pomoci. Možná existují kroky, které by západní mocnosti mohly učinit, aby zmírnily utrpení lidí – například nabídka pomoci uprchlíkům nebo využití nejnovějších technologií k udržení otevřených informačních kanálů. Američtí jestřábi však chtějí to, co většina opozičních předáků v Libyi výslovně odmítla. Chtějí, aby USA ukázaly svou vedoucí roli, což je to poslední, co aspirující demokraté momentálně potřebují.

Lidé na Blízkém východě a v severní Africe se dost dlouho nechávali vést Západem nebo jím podporovanými diktátory. Nyní musí najít vlastní cestu ke svobodě. Zdá se, že Obama to chápe. A proto si také počíná správně.

Ian Buruma (je profesorem demokracie a lidských práv na Bardově koleji. Jeho nejnovější kniha nese název Taming the Gods: Religion and Democracy on Three Continents (Zkrocení bohů: náboženství a demokracie na třech kontinentech).


Copyright: Project Syndicate, 2011. www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

Přetištěno s laskavým svolení držitele autorských práv Project Syndicate.
Původně publikováno pod názvem Obama si počíná správně.

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Březen 2011
Po Út St Čt So Ne
« Úno   Dub »
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031  
Archiv