… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




Ohodnoťte článek

Prezident Barack Hussein Obama dramaticky změnil zahraniční politiku USA – uzemnil Izrael a podpořil předsedu Palestinské správy Mahmúda Abbáse (Mahmoud Abbas) – když ve čtvrtek vyzval „k plnému a postupnému stažení izraelských sil“ z „okupovaných palestinských území“ do hranic příměří z roku 1949, které bývalý izraelský ministr zahraničí Abba Eban označil jako „osvětimské hranice.“

Obamův komentář byl součástí jeho velmi očekávaného projevu na ministerstvu zahraničí, v němž načrtl novou zahraniční politiku USA na Blízkém východě a v Severní Africe ve světle „jarních revolucí“, které otřásly regionem.

Obama prohlásil, že svět je unaven „ničím jiným než patem“ v arabsko-izraelském konfliktu a že „osidlovací aktivity pokračují“ zatímco „Palestinci odešli z jednání“. Dále uvedl, že Izraelci nemohou dosáhnout svého snu o demokratickém a židovském státu prostřednictvím „okupace.“ Obama vyzval ke vzniku „dvou státu pro dva národy“ s trvalými hranicemi založenými „na hranicích roku 1967 s dohodnutými výměnami.“ Hranice, označené jako „hranice z roku 1967“ jsou ve skutečností hranicí příměří z roku 1949, na jehož základě Jordánsko 19 let okupovalo Judeu a Samaří. Hranice příměří, považované vojenskými odborníky za nehajitelné, jsou často v Izraeli nazývány „osvětimské hranice“.

„Naší politikou jsou dva státy pro dva národy. Izrael jako židovský stát pro židovský národ. Palestina jsou palestinský stát pro palestinský národ. Životaschopná Palestina, bezpečný Izrael.“

Obama vyzval k jednání o hranicích a bezpečnosti před „budoucností Jeruzaléma“ a „palestinskými uprchlíky“ s tím, že komplikované otázky by mohly být vyřešeny následně, protože „jsem přesvědčen, že většina Izraelců a Palestinců by raději hleděla do budoucnosti, než byla uvězněna v minulosti.“

Obama, který obhajoval podporu územních požadavků Palestinské správy připomenutím dlouhodobého přátelství mezi Izraelem a USA, uvedl, že „kvůli tomuto přátelství musíme mluvit pravdu“, ale současně podpořil maximalistické požadavky palestinských představitelů – a zcela ignoroval podmínky pro uzavření márové smlouvy, přednesené izraelským premiérem Binjaminem Netanjahuem (Binyamin Netanyahu).

Americký prezident nejprve prohlásil, že Izrael musí „odvážně pokročit k trvalému míru“ a že „rostoucí počet Palestinců“ žije západně od řeky Jordán, aby vložil na Izrael břímě naplnit očekávání „milionů, které věří, že mír je možný“ a – užívaje jazyk spojený s jednostrannými izraelskými ústupky – uvedl, že Izrael musí „odvážně dosáhnout trvalého míru.“

Obama současně odmítl jednostranné kroky představitelů Palestinské správy k dosáhnutí vyhlášení státnosti bez jednání letos v září na půdě OSN, když uvedl, že snahy izolovat Izrael v OSN a delegimitizovat Izrael, nepovedou ke státnosti.

„Mír nemůže být vnucen, Spojenými státy ani nikým jiným,“ řekl Obama.

I když řekl, že USA „učiní vše“ k pokroku „ve věci míru“, Obama nezmínil jiný plán k dosažení míru mezi Izraelem a Palestinskou správou, než izraelské ústupky.

Část Obamova projevu týkající se Izraele (čas 37:15 až 47:10) následuje v originále:

For decades, the conflict between Israelis and Arabs has cast a shadow over the region. For Israelis, it has meant living with the fear that their children could be blown up on a bus or by rockets fired at their homes, as well as the pain of knowing that other children in the region are taught to hate them. For Palestinians, it has meant suffering the humiliation of occupation, and never living in a nation of their own. Moreover, this conflict has come with a larger cost to the Middle East, as it impedes partnerships that could bring greater security and prosperity and empowerment to ordinary people.

For over two years, my administration has worked with the parties and the international community to end this conflict, building on decades of work by previous administrations. Yet expectations have gone unmet. Israeli settlement activity continues. Palestinians have walked away from talks. The world looks at a conflict that has grinded on and on and on, and sees nothing but stalemate. Indeed, there are those who argue that with all the change and uncertainty in the region, it is simply not possible to move forward now.

I disagree. At a time when the people of the Middle East and North Africa are casting off the burdens of the past, the drive for a lasting peace that ends the conflict and resolves all claims is more urgent than ever. That’s certainly true for the two parties involved.

For the Palestinians, efforts to delegitimize Israel will end in failure. Symbolic actions to isolate Israel at the United Nations in September won’t create an independent state. Palestinian leaders will not achieve peace or prosperity if Hamas insists on a path of terror and rejection. And Palestinians will never realize their independence by denying the right of Israel to exist.

As for Israel, our friendship is rooted deeply in a shared history and shared values. Our commitment to Israel’s security is unshakeable. And we will stand against attempts to single it out for criticism in international forums. But precisely because of our friendship, it’s important that we tell the truth: The status quo is unsustainable, and Israel too must act boldly to advance a lasting peace.

The fact is, a growing number of Palestinians live west of the Jordan River. Technology will make it harder for Israel to defend itself. A region undergoing profound change will lead to populism in which millions of people -– not just one or two leaders — must believe peace is possible. The international community is tired of an endless process that never produces an outcome. The dream of a Jewish and democratic state cannot be fulfilled with permanent occupation.

Now, ultimately, it is up to the Israelis and Palestinians to take action. No peace can be imposed upon them — not by the United States; not by anybody else. But endless delay won’t make the problem go away. What America and the international community can do is to state frankly what everyone knows — a lasting peace will involve two states for two peoples: Israel as a Jewish state and the homeland for the Jewish people, and the state of Palestine as the homeland for the Palestinian people, each state enjoying self-determination, mutual recognition, and peace.

So while the core issues of the conflict must be negotiated, the basis of those negotiations is clear: a viable Palestine, a secure Israel. The United States believes that negotiations should result in two states, with permanent Palestinian borders with Israel, Jordan, and Egypt, and permanent Israeli borders with Palestine. We believe the borders of Israel and Palestine should be based on the 1967 lines with mutually agreed swaps, so that secure and recognized borders are established for both states.

The Palestinian people must have the right to govern themselves, and reach their full potential, in a sovereign and contiguous state.

As for security, every state has the right to self-defense, and Israel must be able to defend itself -– by itself -– against any threat. Provisions must also be robust enough to prevent a resurgence of terrorism, to stop the infiltration of weapons, and to provide effective border security. The full and phased withdrawal of Israeli military forces should be coordinated with the assumption of Palestinian security responsibility in a sovereign, non-militarized state. And the duration of this transition period must be agreed, and the effectiveness of security arrangements must be demonstrated.

These principles provide a foundation for negotiations. Palestinians should know the territorial outlines of their state; Israelis should know that their basic security concerns will be met. I’m aware that these steps alone will not resolve the conflict, because two wrenching and emotional issues will remain: the future of Jerusalem, and the fate of Palestinian refugees. But moving forward now on the basis of territory and security provides a foundation to resolve those two issues in a way that is just and fair, and that respects the rights and aspirations of both Israelis and Palestinians.

Now, let me say this: Recognizing that negotiations need to begin with the issues of territory and security does not mean that it will be easy to come back to the table. In particular, the recent announcement of an agreement between Fatah and Hamas raises profound and legitimate questions for Israel: How can one negotiate with a party that has shown itself unwilling to recognize your right to exist? And in the weeks and months to come, Palestinian leaders will have to provide a credible answer to that question. Meanwhile, the United States, our Quartet partners, and the Arab states will need to continue every effort to get beyond the current impasse.

I recognize how hard this will be. Suspicion and hostility has been passed on for generations, and at times it has hardened. But I’m convinced that the majority of Israelis and Palestinians would rather look to the future than be trapped in the past. We see that spirit in the Israeli father whose son was killed by Hamas, who helped start an organization that brought together Israelis and Palestinians who had lost loved ones. That father said, “I gradually realized that the only hope for progress was to recognize the face of the conflict.” We see it in the actions of a Palestinian who lost three daughters to Israeli shells in Gaza. “I have the right to feel angry,” he said. “So many people were expecting me to hate. My answer to them is I shall not hate. Let us hope,” he said, “for tomorrow.”

That is the choice that must be made -– not simply in the Israeli-Palestinian conflict, but across the entire region -– a choice between hate and hope; between the shackles of the past and the promise of the future. It’s a choice that must be made by leaders and by the people, and it’s a choice that will define the future of a region that served as the cradle of civilization and a crucible of strife.

(IsraelNationalNews.com)

mbs


Článek je překladem ze zpravodajského webu Arutz Sheva – Israel National News, a to článku Obama: „A Full and Phased Withdrawal“ by Israel to „1967 Lines“

4 reakce na Barack Hussein Obama: „Úplné a postupné stažení“ Izraele do „hranic z roku 1967“ (+ video, text projevu)

  • Fanuel napsal:

    MNICHOV 1933-1939, co dodat ?? Jen ať se hýbe byznys ropy na Blízkém východě výměnou za přátelství. USA………. POZOR!!!!….. Judea i Samaří níkomu nepatří a kůži za kůži až do vítězného konce!!
    Stanek Frantisek Fanuel

  • aege napsal:

    Nechápu jak může prezident jiné země rozhodovat o státu který mu nepatří, nebydlí tam – vydává pouze rozkazy,rozhoduje jen od stolu a jemu úplně jedno co bude s lidmi ,dětmi,rodinami !

  • MosheCZ napsal:

    Tímto projevem a požadavkem stažení Izraele do hranic před rokem 1967 Obama v mých očích notně poklesl. Úplně stejný požadavek, jako Hitlerovy nároky na české pohraniční hory z roku 1938. Stát zůstal bez možnosti obrany a fakticky nehájitelný. Obama se chce zapsat do historie jako prezident, který „vyřešil“ letitý izraelsko-palestinský konflikt. Ale za jakou cenu? Za cenu toho, že svého spojence na Blízkém východě hodí přes palubu a Erec Jisrael bude odkázaný na milost a nemilost (tedy spíš tu nemilost) Arabů. Na tohle Izrael nikdy nemůže přistoupit a od nejmocnějšího muže planety bych očekával, že si to uvědomuje a vůbec s takovým nesmyslem nepřijde před novináře. Neslyšeli jsme to už někdy? „Přivezl jsem vám mír!“ Doporučuji http://www.youtube.com/watch?v=ytWmPqY8TE0&feature=feedf (Israel’s Critical Security Needs for a Viable Peace).

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Květen 2011
Po Út St Čt So Ne
« Dub   Čvn »
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031  
Archiv