Ve čtvrtek 26. 5. 2011 se v lese vysázeném u Jeruzaléma, na památku československých obětí nacistické genocidy sešli ti, kteří mají k této smutné historii vztah a také velvyslanci obou republik, aby společně vzpomenuli těch, kteří se nedožili konce války a jejichž život byl násilně přerván pouze proto, že se narodili jako židé. Pietního aktu se zúčastnili i členové parlamentní delegace České republiky, která v Izraeli dlí na pozvání Ústavněprávního výboru Knesetu a zástupkyně Terezínské iniciativy. Pan Nathan Steiner, předseda HYČ, (Hitachdut jotzei Czechoslovakia) jako každý rok připravil důstojný rámec pro vzpomínku a program odpovídal vážnosti a významu události. Setkání moderoval pan Nahum Lavon, bývalý izraelský diplomat, který působil i v Československu. Pochodeň na památku zahynulých zapálila jedna z přeživších spolu se svou vnučkou, a tím do určité míry bylo dáno najevo, že uctění památky zahynulých bude v budoucnosti v rukou mladé a nejmladší generace, která se této povinnosti bude muset zhostit za ty, kteří nás opouštějí.
Po té promluvil velvyslanec České republiky Tomáš Pojar a vyzdvihl význam HYČ v rámci izraelské společnosti a nutnost chránit památku zahynulých.
Velvyslanec Slovenské republiky Radovan Javorčík, který teprve před nedávnem nastoupil do své funkce analyzoval situaci, která za druhé světové války vznikla na Slovensku a zdůraznil, že nám musí být poučením a varováním před zlem, které nakazilo společnost, ale zdůraznil i působení mnoha Slováků, kteří neváhali riskovat své životy za záchranu židovských spoluobčanů. Teprve během posledních dvaceti let těmto lidem, mnohdy jejich potomkům je udělován prostřednictvím Yad Vashem titul „Spravedlivý mezi národy“.
Poté hovořila paní Margita Eckhausová, která přiblížila život prešovské židovské obce.
Situaci židů ve střední Evropě v době genocidy připomenul předseda svazu Středoevropských židů a bývalý generální ředitel Ministerstva zahraničí Izraele Reuben Merhav, který se také pochlubil, tím, že rodina jeho matky pochází z Moravy.
Dr. Gila Fatran přednesla vědecký rozbor situace na Slovensku v letech 1938-44, zejména protižidovský zákoník známý pod názvem Židovský kodex. Díky tomu se přítomní seznámili s cynickou mašinérii, kterou rozjeli slovenští nacionalisté proti svým židovským spoluobčanům, aniž by si uvědomili, že se stali pouze nástrojem v rukou německých nacistů.
Těžký dojem z této vědecké přednášky, která jakoby nebrala v úvahu citovou stránku toho, čím prošli slovenští židé, ale o to víc zapůsobila na posluchače, poněkud zmírnil novinář Shaul Mayzlish, jehož rodiče také pocházejí ze Slovenska, když připomněl vzácnou moudrost a toleranci, která vládla nejen v židovských obcích, ale i v rabínských učilištích. Zmínil také nutnost ukázat izraelské mládeži prostřednictvím židovských památek a artefaktů, které se v České a Slovenské republice zachovaly jaký bohatý kulturní a náboženský život byl zničen v ghettech a vyhlazovacích táborech.
V Izraeli narozený kantor Josef Feuerlicht, synovec legendárního pražského kantora Viktora Feuerlichta z.l., přednesl modlitby a na závěr zazpíval Hatikvu. Když zpíval a spolu s ním přítomní, nemohla jsem nevzpomenout toho, co jsem slyšela doma a od jiných, že vězňové tzv. Rodinného tábora v Osvětimi šli na smrt a zpívali Hatikvu. Tady zpívali Hatikvu svobodní občané svobodného státu v přítomnosti zástupců obou států na jejichž území se událo tolik hrůz a snad v tom bylo poselství všem, kdo to vědět a slyšet nechtějí – עם ישראל חי (národ Izraele žije).