Kdo prolije krev člověka, toho krev bude člověkem prolita…. (Gn 9,6)

Jak uvádí vojenský dopisovatel Josi Jehošua z deníku Jediot acharonot (pondělní vydání 6.6.), byli v neděli k vojenskému tribunálu předvedeni vrazi rodiny Fogelových z jišuvu Itamar, aby vyslechli obžalobu, která je především viní z pětinásobné úkladné vraždy na základě národnostní nenávisti. Jedná se o dva příbuzné z nedaleké arabské vesnice Awarta, o osmnáctiletého Amdžada Awara a sedmnáctiletého Chakíma Awara.

Po přečtení obžaloby na ni reagoval Amdžad Awar těmito slovy: „Nelituji svého činu. Učinil bych ho znovu. Jsem hrdý na to, co jsem udělal a smířím se s každým trestem, který dostanu, dokonce i s trestem smrti, protože jsem to vše učinil pro Palestinu.“

Podle obžalovacího spisu oba vrazi, kteří se v noci vloupali do domu Fogelových, přišli již ozbrojeni nejen noži, ale i pistolí a zásobníkem, které odcizili v jiném domě v Itamaru. Nejdříve zavraždili rodiče Rut a Udiho, poté jejich děti: jedenáctiletého Joava, čtyřletého Elada a tříměsíční holčičku Hadas.

Po zakončení procesu s těmito odpornými vrahy nevinných civilistů a dětí by měly padnout dva rozsudky smrti.

V tomto případu by se mělo použít stejného klíče, jako se použilo před padesáti lety při procesu s válečným zločincem, bývalým SS-Obersturmbannführerem Adolfem Eichmannem. Eichmann vlastní rukou nezabil jediného Žida, ale jeho podpis spolu s horlivostí, s jakou sloužil Říši a jejímu Führerovi, stály miliony životů našich souvěrců v celé Evropě. Eichmann se stal jedním ze symbolů holokaustu praktikovaného nacistickým Německem. Eichmann také nelitoval svých činů a cítil se nevinný-unschuldig z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti.

Dnes stojí před soudem dva „hrdinní bojovníci za věc Palestinců“, kteří místo aby své hrdinství dokázali v boji proti, jak oni říkají, okupační izraelské armádě, raději volili chladnokrevnou úkladnou vraždu židovských rodičů a jejich malých bezbranných dětí. Z odpovědi Amdžada Awara čiší nejenom odporná radost a hrdost na svůj čin, ale můžeme v ní vystopovat ještě něco velmi varovného. Kdyby Amdžad Awar měl ty možnosti a moc, které měl Adolf Eichmann, jednal by stejně jako on, možná ještě krutěji. Proto je nutné, aby vojenská prokuratura žádala pro něj i jeho příbuzného nejvyšší trest.

Ten, kdo úkladně zavraždí nevinného člověka, o dětech nemluvě, si nezaslouží, aby společnost chránila jeho život a živila ho v humánním vězení s právem na to či ono.

Mnozí zdejší i evropští „obránci“ lidských práv budou bránit do roztrhání těla práva vrahů, ale práva zavražděných obětí těchto vyvrhelů je vůbec nezajímají, vždyť obětmi byli jen Židé.