… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




Ohodnoťte článek

DENVER – Záměrem projevu prezidenta Baracka Obamy o probíhajících lidových povstáních na Středním východě, po němž následovala nedávná návštěva izraelského premiéra Benjamina Netanjahua ve Washingtonu, bylo nastartovat obnovenou snahu oživit izraelsko-palestinský mírový proces. Věci se ale nevyvíjejí podle plánu.

Příležitost, již Obamův proslov přinesl, Netanjahu raději využil ke zdůraznění svého dobře zdokumentovaného odporu vůči dvoustátnímu řešení založenému na návratu k hranicím z doby před rokem 1967. Rozhodl se, že se nevyjádří k otázce využití těchto hranic jako výchozího bodu pro jednání ani k Obamově myšlence územních výměn (naprosto běžného prvku mezinárodních mírových jednání) jako prostředku umožňujícího posun od tohoto výchozího bodu k završení.

Netanjahuova reakce na Obamovu iniciativu byla signálem faktu, který je už jistou dobu zřejmý: komplikovaný regionální proces známý jako Arabské jaro a blížící se rok prezidentských voleb v USA jsou pro snahu o opětovné rozběhnutí mírového procesu nelehké okolnosti. Jak Netanjahuovy výroky naznačily, Izraelci mají vážné obavy: pokud základní rovnicí přece jen zůstane „území za mír“, s kým vlastně povedou dialog, až se v arabském světě usadí prach?

Současný neklidný okamžik je vhodnou příležitostí pro vznesení některých zásadních otázek ohledně samotného mírového procesu, jehož trvání už se pomalu klene přes celou životní pouť části jeho aktérů.

Prvky konečného urovnání jsou známé už léta: vytvoření životaschopného palestinského státu – cíl podporovaný posledními dvěma prezidenty USA – společně s bezpečnými hranicemi pro Izrael, určitým uspořádáním Jeruzaléma a ekonomickým balíčkem. Kdybychom tyto dílky dali do krabice a prodávali jako společenskou hru, dospět k míru na Středním východě by pro hráče nebylo příliš těžké. Přesto si pro vítězství za desítky let nedokázaly dojít ani zúčastněné strany, ani řada zprostředkovatelů míru.

Teď když se k bouřlivé regionální situaci přidává bouřlivá předvolební doba v Americe (kde na politické scéně není vyloučené žádné téma), úkol složit dílky dohromady bude ještě těžší.

Na hodnocení historického vlivu Arabského jara je ještě příliš brzy, ale můžeme-li jeden závěr učinit už dnes, pak ten, že Izrael a jeho palestinští sousedi s ním měli jen málo společného. Američany (a další), kteří věří, že arabský svět nemyslí na nic jiného než na palestinskou otázku, by události letošního jara v severní Africe, na Arabském poloostrově, a dokonce v Levantě měly přesvědčit, že je to ve skutečnosti jinak.

Lze očekávat, že v nadcházejících měsících se země regionu budou nadále zaměřovat na otázky veřejné správy a vytváření kapacit, lidských práv a způsobů budování ekonomik, které splní požadavky tamních občanů na lepší život. Noví arabští lídři se budou s vervou prát s narůstajícími očekáváními veřejnosti a jejich ochota působit jako opora mírového procesu při tomto namáhavém úsilí ustoupí do pozadí.

Lze tudíž argumentovat, že během tohoto choulostivého transformačního období a za neexistence jakéhokoli náznaku pokroku by mírový proces mohl těžit – alespoň prozatím – z uvíznutí na mrtvém bodě, ne-li ze záměrného přehlížení. Když se nic neposouvá správným směrem, nejvhodnějším krokem může být stisknout tlačítko „pauza“.

Tady je ale třeba, aby všichni našlapovali opatrně. Probíhá významná diskuse o tom, jak nakonec regionální dění ovlivní mírový proces. Každé vedení v Egyptě se napříště kupříkladu bude muset vyrovnat s demokratičtějšími vnitrostátními strukturami (třeba parlamentními výbory). Absence mírového procesu by ale v posledku mohla ovlivnit i vnitřní vývoj reformujících se zemí na Středním východě. Neměli bychom přehlížet způsob, jak by neexistence mírového procesu mohla nakonec narušit křehké (a vůbec ne všeobecné) zisky v okolním arabském světě.

Nebude-li mírový proces probíhat, vzniklé vakuum by mohlo některé aktéry v arabském světě zlákat k tomu, že problém sílících ekonomických očekávání – a bohužel též zmařených politických nadějí – budou řešit staromódní protiizraelskou demagogií. Jeden z nejnadějnějších a nejpříjemnějších aspektů Arabského jara je ústup arabského radikalismu tváří v tvář skutečným lidem toužícím řešit skutečné problémy. Absence mírového procesu by však mohla být povzbuzením k jeho návratu.

Tvůrci politik tedy stojí před náročnými výzvami. Je nezbytné zareagovat na Arabské jaro pomocí úměrnou historickým možnostem hnutí. Snahy Obamovy administrativy v Egyptě, jakož i návrhy G8 ohledně toho, co je třeba udělat v regionu jako celku, ukazují, že mezinárodní lídři chápou, že jde o rozhodující okamžik.

Samotné pochopení ale nestačí. Předáci světa budou muset pomoci znavenému mírovému procesu zvednout se z pod plachty, pročistit si hlavu a bojovat dál.

Christopher R. Hill, bývalý náměstek amerického ministra zahraničí pro východní Asii, působil jako velvyslanec USA v Iráku, Jižní Koreji, Makedonii a Polsku, zvláštní vyslanec USA pro Kosovo, vyjednavač Daytonské mírové dohody a hlavní vyjednavač USA se Severní Koreou v letech 2005-2009. V současnosti je děkanem Korbelovy fakulty mezinárodních studií Univerzity v Denveru.

Copyright: Project Syndicate, 2011.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč

Přetištěno s laskavým souhlasem Project Syndicate, kde článek vyšel pod názvem Mírový proces a Arabské jaro.

5 reakcí na Mírový proces a Arabské jaro

  • Emet napsal:

    Pan Christopher je tedy dost optimista, myslim ale, ze zde dochazi k jistemu omylu zavadejici neznaly lid do lzive iluze. Arabske jaro neni jarem, ktere zname my. Arabske revoluce by nikdy nebyly, kdyby nebyly nekym podporovany. Podpora prichazi ze dvou statu – Iranu a Saudske Arabie. Arabske revoluce jsou pod kontrolou techto statu, jsou nastrojem boje o moc v regionu – boj siitu proti sunitum. Nejedna se o revoluce za svobodu a demokracii – takto to chapou jen mladi arabsti nadsenci, kteri nemaji absolutne zadnou moc bez rizeni a podpory ze vne, nemaji ani osobnosti schopne neco ridit a organizovat – jsou jen nastroj, ktery lze lehce „uklidit“. Diktatorske rezimy budou ve vetsine techto statu zameneny za islamofasistickou ideologickou diktaturu pod rouskou „demokracie“ a pomoci kratko trvajici demokracie. Kdy uz konecne svet procitne a pochopi, ze zacina byt opravdu v necezpeci ??!!!

  • Talmid napsal:

    No nevim, ty revoluce jsou jen v sunnitských zemích a vypadaj dost nekontrolovaně. Írán se do toho plete aby vypadal dobře mezi araby-(vydává je za pokrač. islámské revoluce)- Protesty byly i u Sáúdů-těm se to moc nehodí-jsou přece despoti. Zbytek souhlasím

    • Emet napsal:

      Ty revoluce zacaly v sunitskych statech, iniciativa byla iranska (siitska). Nyni jsou nejen v sunitskych statech – reakce Saudska reakce. Je to mocensky boj a bez iniciatoru, organizace a financi ze vne, by je ty staty lehko potlacily. Ty staty v takovem potlacovani dokonce i velmi spolupracovaly, dokud nezostril boj mezi siity a sunity. Dokonkce i kdyz v nejakem z tech statu vznikne demokracie, udzi se pouze do prvnich nebo druhych voleb. Ekonomicka situace se v techto statech nezmeni tak rychle, lide budou nespokojeni a ve volbach ziskaji radikalove. Ti si pak vladu udrzi jiz na dlouho velmi tvrdou rukou a budou se navic ohanet tim, ze byli vybrani lidem v demokratickych volbach. Dalsi „demokraticke“ volby pak jiz budou pod jejich kontrolou. Stejne tak to funguje v Iranu, v Gaze a podobne to fungovalo i za komunismu.

  • Scooolie napsal:

    Očividný sunitsko-šíitský boj probíhá v Bahrajnu a v Sýrii. Po dlouhých rocích, kdy jako zástupné bojiště sloužil (a slouží) Libanon, se nyní šííité snaží svrhnout sunitskou autokracii v Bahrajnu a naopak udržet alavitskou Assadovu autokracii v Sýrii, protože ta je (alespoň v zahraničních vztazích) prošíitská. Saúdové naopak zuby nehty brání Bahrajn a podněcují v Sýrii. Nutno dodat, že na Bahrajn jsou Saúdové prakticky sami (když nepočítáme malé členy Rady pro spolupráci v Zálivu), protože USA stojí opodál a přemýšlejí, zda a co by měli dělat… Obamovo mudrování o demokracii zjevně konkuruje reálné politice a snaze udržet si základnu 5. flotily…

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Červen 2011
Po Út St Čt So Ne
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930  
Archiv