Paraša začíná slovy: „ אלה מסעי בני ישראל אשר יצאו מארץ מצרים…. – Toto jsou cesty (stanoviště) synů Izraele, když vyšli z Egypta“.
Celkem je zde upomenuto 42 míst, kam přišli a odkud vytáhli do nového stanoviště, aby se tam utábořili. Tato anabáze trvala čtyřicet let.
Čtvrtou zastávkou na samém počátku jejich putování byla Mara. Místo se nazývalo tak proto, že tam byla hořká voda – מים מרים, která se nedala pít (viz Ex 15,23-25).
Zde se uvádí, že tam dal Hospodin lidu zákon, právní ustanovení a podrobil je zkoušce – שם שם לו חוק ומשפט ושם נסהו.
Komentátor rabi Šlomo Jicchaki, zvaný RaŠI (1040-1105) upřesňuje, že tam dostali některé oddíly Tóry, aby se jimi zabývali, šabat, ustanovení o červené krávě (viz Nu 18. kapitola) a právní ustanovení.
Naši učitelé říkali, že v Tóře je vše předpovězeno do budoucna. Vše, co se bude dít s národem synů Izraele, je již v Tóře zakódováno. (Před několika lety se objevilo množství knih, v nichž jejich autoři nás seznamovali se zakódovanými v Tóře událostmi, které se staly o mnoho staletí a tisíciletí později).
I v naší paraše, v seznamu čtyřiceti dvou stanovišť, kde Izraelci tábořili, je dvacátá pátá zastávka, která se jmenuje Chašmóna – חשמונה.
Toto jméno nám připomíná kněžskou rodinu Chasmonaim – חשמונאים (Hasmonejské), která roku 168 př. o. l. zahájila a poté stála v čele povstání Židů proti tyranii seleukovského krále Antiocha IV. Epifana.
Na památku vítězství Hasmonejců, zvláště pak na památku osvobození Jeruzaléma Judou Hasmonejským, zvaným Makabi a znovuzasvěcení opraveného a rituálně očištěného Chrámu slavíme svátek Chanuka. Svátek začíná vždy dvacátého pátého dne měsíce kislevu.