Parašat Ki Tavo (Dt 26,1 – 29,8)

Dt 26,1

והיה כי תבוא אל הארץ…. – Až přijdeš do země….

Synové Izraele se nezavázali přinášet prvotiny ze své úrody dříve, než tehdy, kdy se usadí v zaslíbené zemi. Poté, kdy jim ji Bůh dal do dědictví a oni se v ní usadili. Avšak svůj slib, plnit tuto micvu, dali synové Izraele ještě před svým příchodem do Erec Jisrael. Proto se jim toto jejich rozhodnutí již počítalo jako zásluha a pomohlo jim při přechodu Jordánu a při vstupu do zaslíbené země.

(Podle komentátora Meira Leibuše Michla Weisera, zvaného מלבי“ם , 1809-1879)

Dt 26,5

ארמי אבד אבי וירד מצרימה…. – Můj otec byl Aramejec….

Protože byl Aramejec Lában (bratr Jákobovy matky Rivky) podvodník a dal Jákobovi místo Ráchel Leu. Tak se stalo, že spravedlivý Josef se nestal prvorozeným Jákobovým synem. Proto, když mu otec zhotovil mnohobarevnou košili (כותונת פסים), vyvolalo to v ostatních bratrech závist a ta pak vedla k egyptskému exilu (גלות מצרים ).

Kdyby však byl Josef prvorozeným synem, nevyvolal by u bratrů tento otcův dárek závist, neboť po právu prvorozenému synu náleží vždy více.

(Moše Alšech, 1508-1593 (nebo 1600) v Cfatu – rabín a komentátor)

Dt 26,5

וירד מצרימה ויגר שם במתי מעט… – sestoupil do Egypta a s hrstkou lidí tam pobýval…

Nemělo by být napsáno: „וירד מצרימה במתי מעט ויגר שם ?“ (To by přesněji odpovídalo našemu překladu). V Jeruzalémském Talmudu se uvádí, že jeden učenec ukazoval svému kolegovi nádhernou synagógu. Jeho kolega mu na to pravil: „Izrael zapomněl na svého Stvořitele a nastavěl chrámků“ (Oz 8,14). Proto se v diaspoře nemají stavět nádherné a velkolepé stavby. Tam se máme řídit prostým významem verše: ויגר שם“ במתי מעט – a pobýval tam s málem.“ Jákob žil v Egyptě velmi skromně a prostě.

(Podle Admora rabi Abrahama Mordechaje Altera z Góry, 1866-1948)

Dt 28,2

ובאו עליך כל הברכות האלה והשיגך – A spočinou na tobě všechna tato požehnání a dostihnou tě…

Mnohdy člověk utíká před tím, co je pro něj dobré, neboť v tom nespatřuje něco, co by mu mohlo být ku prospěchu. Proto Tóra říká: „והשיגך – a dostihnou tě“, i když si to nepřeješ a utíkáš před nimi, protože jseš třeba příliš skromný. Příkldem je král David, který v Žalmu 23,6 prosí: „אך טוב וחסד ירדפוני כל ימי חיי – Dobrota a milosrdenství nechť mě provázejí všemi dny mého žití.“ Nechť mne doprovázejí dobrota a milosrdenství i tehdy, pokud si nebudu toho vědom a budu před nimi utíkat.

(Podle díla Chajima Arie Leiba bar Josefa z Jedwabneho שער בת רבים)