… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




Ohodnoťte článek

NEW YORK – Když jsem zhruba před 40 lety nastupoval na Oxfordskou univerzitu jako postgraduální student, deklaroval jsem svůj zájem o Blízký východ. Bylo mi řečeno, že tato část světa spadá do kolonky „orientálních studií“ a že mi bude přidělen příslušný profesor. Když jsem však dorazil na první schůzku do kanceláře tohoto profesora, jeho knihovna byla plná svazků popsaných čínskými znaky. Profesor byl zkrátka specialista na to, co jsem přinejmenším já v té době pokládal za nesprávný Orient.

Cosi na způsob této chyby postihlo i americkou zahraniční politiku. Spojené státy se začaly zaobírat Blízkým východem – v jistém smyslu nesprávným Orientem – a nevěnovaly náležitou pozornost východní Asii a Tichomoří, kde se bude psát velká část dějin jednadvacátého století.

Dobrou zprávou je, že se dnes toto zaměření přesouvá. V americké zahraniční politice skutečně probíhá tichá transformace, která je významná a zároveň opožděná. USA znovuobjevily Asii.

„Znovuobjevily“ je zde klíčové slovo. Asie byla jedním ze dvou hlavních dějišť druhé světové války a také během studené války se dělila s Evropou o ústřední roli. Dva největší konflikty tohoto období – války v Koreji a ve Vietnamu – se koneckonců odehrály na asijské půdě.

S koncem studené války a zánikem Sovětského svazu však Asie z ohniska amerického zájmu vymizela. V prvním desetiletí po studené válce zaměřily USA velkou část pozornosti na Evropu. Američtí politici se soustředili převážně na rozšíření NATO o mnoho bývalých zemí Varšavské smlouvy a na řešení válek v bývalé Jugoslávii.

Druhá fáze éry po studené válce začala teroristickými útoky z 11. září 2001. Následovalo desetiletí americké koncentrace na terorismus a rozsáhlé angažmá amerických vojenských sil v Iráku a Afghánistánu. Tyto dva konflikty si vyžádaly životy více než 6000 Američanů, stály přes bilion dolarů a zaměstnaly dva prezidenty a jejich nejbližší spolupracovníky na bezpočet hodin.

Nyní však tato fáze americké zahraniční politiky končí. Prezident Barack Obama oznámil, že americké ozbrojené síly se do konce roku 2011 stáhnou z Iráku. V Afghánistánu již počty amerických vojáků dosáhly vrcholu a nyní klesají; jedinou otázkou je nyní tempo stahování a velikost a role případné zbytkové vojenské přítomnosti USA po roce 2014.

To neznamená, že Blízký východ je nepodstatný nebo že by ho USA měly ignorovat. Naopak je to oblast s obrovskými zásobami ropy a zemního plynu. Je to kout světa, kde jsou teroristé aktivní a konflikty běžné. Írán je stále blíže k vývoji jaderných zbraní; pokud je skutečně vyvine, mohly by ho docela dobře následovat další země. A je to region, jenž nyní zažívá domácí politická vzedmutí, která by se mohla ukázat jako historická. A je zde také jedinečná americká vazba na Izrael.

Nicméně existují důvody, aby byly USA na širším Blízkém východě méně aktivní než v posledních letech: oslabení al-Káidy, slabé vyhlídky mírového úsilí a především vršící se důkazy, že masivní iniciativy zaměřené na budování státu v žádném směru nepřinášejí výsledky odpovídající vloženým investicím.

Současně existují silné argumenty pro rozsáhlejší americké angažmá v asijsko-tichomořském regionu. Vzhledem k velkému počtu obyvatel a rychle rostoucím ekonomikám lze jen těžko docenit ekonomický význam tohoto regionu. Americké firmy vyvážejí do zemí v této oblasti zboží a služby v celkové hodnotě přes 300 miliard dolarů ročně. Asijské země navíc představují klíčový zdroj investic do americké ekonomiky.

Udržení regionální stability je proto pro americký (a světový) hospodářský úspěch stěžejní. USA mají mnoho aliančních závazků – vůči Japonsku, Jižní Koreji, Austrálii, Filipínám a Thajsku –, které jsou potřebné zčásti i v zájmu odstrašení severokorejské agrese. Americká politika navíc musí vytvořit prostředí, v němž sílící Čína nikdy nebude cítit pokušení využít své rostoucí moci k donucovacím akcím – v regionu i mimo něj. Z toho důvodu dává nedávné americké úsilí posílit vztahy s Indií a několika státy jihovýchodní Asie dobrý smysl.

USA si počínají správně, když přesouvají těžiště pozornosti z Blízkého východu na Dálný východ. Dobrou zprávou je, že tento závěr zjevně sdílejí politici napříč americkým politickým spektrem. Mitt Romney, pravděpodobný prezidentský kandidát Republikánské strany, se zavazuje, že urychlí stavbu lodí – tento závazek souvisí s posílenou americkou přítomností v Tichém oceánu. A ministryně zahraničí Hillary Clintonová hovoří o tom, že se Amerika odkloní od širšího Blízkého východu: „Těžiště světové strategické a ekonomické moci se posouvá na východ a my se více zaměřujeme na asijsko-tichomořský region.“

Bez ohledu na to, zda bude jednadvacáté století dalším „americkým stoletím“, již dnes je jisté, že to bude století asijské a tichomořské. Je přirozené a zároveň rozumné, aby USA stály v ohnisku čehokoliv, co z této skutečnosti vyplyne.

Richard N. Haass, bývalý ředitel politického plánování na americkém ministerstvu zahraničí, je prezidentem Rady pro zahraniční vztahy.

Copyright: Project Syndicate, 2011.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

Přetištěno s laskavým souhlasem Project Syndicate, kde článek vyšel pod názvem Změněná orientace Ameriky

Jedna reakce na Změněná orientace Ameriky

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Listopad 2011
Po Út St Čt So Ne
« Říj   Pro »
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
282930  
Archiv