Parašat Vaješev (Gn 37,1 – 40,23)

Gn 37,2

אלה תלדות יעקב יוסף בן שבע עשרה שנה – Toto je rodopis Jákobův. Sedmnáctiletý Josef….

Komentátor Rabi Šlomo Jicchaki (רש“י)  vysvětluje, že rodopis Jákobův je historie Jákobových potomků, t. j. vše, co se s nimi událo do doby, než se usadili v Erec Jisrael.

Výchozím bodem je „sedmnáctiletý Josef…“ Historie s Josefem zapříčinila, že jeho bratři a nakonec sám Jákob sestoupili do Egypta. Tím začíná více než čtyři století trvající egyptský galut – גלות מצרים.

Raši nám předkládá také agadické objasnění verše, které se zakládá na midraši Berešit Rabba 84:5. Tóra upřednostňuje Josefa před ostatními Jákobovými syny. Toto upřednostnění má několik příčin: 1. Jákob sloužil Lábana za Ráchel (Josefova matka), kterou velmi miloval. 2. Josefův a Jákobův obličej si byly podobné jako vejce vejci. 3. Vše, co se přihodilo Jákobovi, potkalo také s Josefa.  Jak nenáviděl Ezau Jákoba, tak i Josefovi bratři nenáviděli Josefa, podobně jako Ezau chtěl zabít svého bratra Jákoba, tak i Josefovi bratři chtěli nejdříve Josefa zabít.

Gn 37,36

והמדנים מכרו אתו אל מצרים – A Midjánci ho prodali do Egypta

Závist bratrů zapříčinila, že Josef byl prodán jako otrok do Egypta, a stejná závist později také zapříčinila, že sami synové Izraele se stali otroky v Egyptě. Egypťané jim záviděli jejich početnost a sílu. Faraon říká svému lidu: „Hle, izraelský lid je očetnější a zdatnější než my“(Ex 1,9). Proto Židy zotročují, utiskují a mučí ve všech zemích galutu. Ve většině případů všechno zlo, které nežidé činí synům Izraele vychází z jejich závisti.

(Podle francouzského rabína Chizkiji ben Manoacha, zavného Chizkuni (asi 1250 – asi 1310)

Gn 39,2

ויהי ה‘ את יוסף ויהי איש מצליח ויהי בבית אדוניו המצרי – S Josefem však byl Hospodin, takže ho provázel zdar; bydlil v domě svého egyptského pána.

Jsou lidé, kteří mohou sloužit Hospodinu jedině tehdy, když jsou chudí. Když však zbohatnou, okamžitě na Boha zapomenou, jak stojí v Dt 32,15: „וישמן ישורון ויבעת – Ješurun ztučněl a zbujněl“. (V přeneseném smyslu význam slov je: „Usadil se, zbohatl a teď všemi opovrhuje). Jsou však i jiní, kteří pouze proto, že jsou bohatí, slouží Bohu, tedy díky svému dostatku a bohatství. Je ale také psáno v traktátu Eruvin 41b

עניות מעבירה את האדם על דעתו ועל דעת קונו, tedy, že nadměrná chudoba a nedostatek zapříčiňují u člověka pomatení mysli a v takovém stavu člověk nemůže sloužit Bohu jak se sluší a patří.

U Josefa však Tóra přináší svědectví  o tom, že Josef byl stále v těsném kontaktu s Hospodinem, a to v době, kdy byl na vrcholu bohatství, moci a slávy jako faraonův zástupce, ale i v předchozím období, kdy byl otrokem v Potífarově domě a stál na nejnižší společenské příčce. Josef však ve vztahu k Hospodinu obstál v obou zkouškách – v chudobě i v bohatství.