… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




Ohodnoťte článek

TóraGn 32,5

כה אמר עבדך יעקב – to vzkazuje tvůj otrok Jákob

V midraši Berešit Rabba 75:5 se uvádí, že jednou požádal rabi Jehuda ha-Nasi rabi Apase, aby jeho jménem napsal dopis císaři Antoninu (císař Caracalla 211-217 o.l.).

Rabi Apas šel a napsal dopis, který začínal slovy: „Od knížete Jehudy pánu a králi Antoninu…“ Když mu rabi Apas předal napsaný dopis, rabi Jehuda ha-Nasi ho přečetl a roztrhal a řekl rabi Apasovi, aby napsal nový dopis, kde však má  stát: „Od tvého otroka Jehudy pánu a králi Antoninu…“ Rabi Apas se překvapeně zeptal rabi Jehudy ha-Nasiho proč se tak ponižuje a proč nenechal napsat do dopisu pro Antonina svůj titul. Rabi Jehuda ha-Nasi mu odvětil: „Cožpak jsem lepší než můj praotec Jákob? Zdali to nebyl on, kdo řekl: „To vzkazuje tvůj otrok Jákob.“

Z tohoto midraše poznáme, co je opravdová skromnost. Vždyť rabi Jehuda ha-Nasi byl nejen vynikajícím učencem, redaktorem Mišny a předsedou Sanhedrinu,  ale byl i ve velmi přátelských vztazích s římskými císaři Severovské dynastie. Přece se však vzdal možnosti napsat svůj titul do dopisu adresovanému císaři.

Autor knihy אבני אזל uvádí, že u Jákoba to je מעשה אבות סימן לבנים – to, co konali otcové, je vzorem pro syny. Protože se Jákob ponížil před Ezauem, udal tak vzor, jak se mají chovat jeho potomci. Jákobovi potomci se budou muset ponížit před Ezauovými potomky, proto se rabi Jehuda ha-Nasi choval tak, jak se choval. (Připomeňme, že Ezau je Edom a Edom je v židovské historiografii ztotožňován s Římem, s římským císařstvím). Kdyby se totiž Jáklob před Ezauem nepokořil, tak ani budoucí pokolení synů Izraele nemusely tak činit.

Gn 32,6

Mám voly a osly, ovce, otroky a otrokyně. Posílám o tom zprávu tobě, svému pánu…

Tuto Jákobovu zprávu vyřizují poslové, které vyslal Jákob ke svému bratru Ezauovi. Komentátor Raši objasňuje, že to nebyli prostí poslové, které Jákob vyslal k Ezauovi, ale opravdoví andělé – מלאכים.

Jákob chce tím ukázat svému bratru, že není pouze duchovním člověkem, jak se uvádí v Tóře „איש תם יושב אהלים – muž bezúhonný, sídlící ve stanech“, t.j. sedící v ješívě a učící se Tóru (25,27). Také Jákob stojí oběma nohama pevně na zemi, i když dává přednost „duchovní potravě“, pokud to je možné. Jákob si velmi přeje, aby se s ním Ezau smířil. Všeobecně je však známo, že עם הארץ – nevzdělanec nenávidí učence a je i všeobecně přijaté pravidlo – הלכה, že Ezau nenávidí Jákoba.

Pokud přijmeme tradičně přijatý model: Ezau = Edom = Řím, tak dostaneme téměř dva tisíce let, které byly vyplněny nenávistí Ezaua, t. j. Říma, t. j. křesťanství, počínaje církevními otci až do 20. století vůči Jákobovi a jeho potomkům, tedy vůči židovskému národu. Tato nenávist se projevovala v různých historických etapách různě, ať již „pouze“ omezeními společenskými či profesními nebo krvavými pogromy, obviněními z rituálních vražd a z odpovědnosti za všechny epidemie, které lidstvo postihly, což opět vyvolalo další vlny vraždění Židů.

Gn 32,23-33

ויקם בלילה הוא … ויעבר את מעבר יבוק. – A té noci vstal…. a přebrodil se přes Jabok. Toto místo nazýváme מעבר יבוק – Jabokský brod. Toto je také přechod z galutu do Erec Jisrael. Tam s Jákobem kdosi v noci zápolil, ale nemohl ho přemoci. Tradice říká, že to byl Ezaův anděl. Zápas trval až do okamžiku, kdy vzešla jitřenka a tu ho Jákob uchopil a nepustil. Anděl viděl, že se jeho čas naplnil (začalo svítat) a žádal Jákoba, aby jej pustil. On si však, džíve než ho pustí,  vyžádal od anděla požehnání. Tak se i stalo. Anděl mu požehnal a mění mu jméno z Jákoba na Izrael (Bůh zápasí), neboť Jákob zápasil jako kníže s Bohem i lidmi a obstál.

V galutu mohl být Jákob „mužem bezúhonným, sedícím ve stanech“ a věnujícím se učení Tóry. I když život u Labana takovému využití času vůbec nepřál.

V galutu Žid, Jákobův potomek, nemusí obdělávat půdu, v galutu může studovat Tóru. Když však přebrodí Jabok a vchází do Erec Jisrael, tu začíná svítat, začíná všední den v Bohem zaslíbené zemi. Tu se z Jákoba stává Izrael, který musí obstát v každodenním zápase. Není to pouze starost o zvelebení země, každodenní tvrdou prácí zemědělce, ale musí svou zemi bránit se zbraní v ruce proti nepřátelům.

Den je symbolem země Izraele a noc je symbolem galutu.

Jedna reakce na Parašat Vajišlach (Gn 32,4 – 36,43)

  • Fanuel napsal:

    Jakob +Ezau :)) vždyť tam šlo i o podvod vedený jeho matkou……u Davida…..šlo o smrt muže po jehož úkladném zavražděni si vzal jeho ženu BERSABÉ……. jedno je jisté.. NATÁNOVO od (JHVH) proroctví. Které zní až usneš s otci svými vzbudím símě tvé po tobě.,,Všimněme si až ,,usneš“ ne za tvého života..(pozor jsou dvě)..Platí to první ne Davidem upravené k zachování jednoty Izraele… (ŠALOMOUNOVI). Až po přímé proroctví k samému Davidovi a to zní….,,A MEČ NEODEJDE Z TVÉHO DOMU“…..Po roce 1948…..po roce 1955…..k roku 2018…….dojde k naplnění proroctví….řádu pokoje a řádu spravedlnosti… Zde na zemi…..silou a mečem od (JHVH), skrz syna člověka…:))
    Stanek Frantisek Fanuel

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Prosinec 2011
Po Út St Čt So Ne
« Lis   Led »
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293031  
Archiv