Parašat Jitro (Ex 18,1 – 20,26)

V Tóře jsou dva sobotní oddíly, které popisují velikost národa synů Izraele a tyto dvě paraši dostaly svůj název po jinověrcích – naše paraša Jitro a paraša Balak (Nu 22,2).

Jitro byl midjánským knězem a Mojžíšovým tchánem. Midraš o něm hovoří jako o člověku, který znal všechny pohanské kulty –זרה עבודה světa, žádná modloslužba mu nebyla cizí, v každé se vyznal do nejmenších podrobností. V okamžiku, kdy uslyšel o zázracích, které Hospodin učinil synům Izraele při východu z Egypta, přišel k Mojžíšovi na poušť Sinaj a tam pochopil, že veškerá modloslužba je duchovní pustota a prázdnota, že je pouhou fikcí. Midraš uvádí, že poté, kdy došel k závěru, že Hospodin je opravdovým Bohem, přijal víru svého zetě Mojžíše a konvertoval. Naši učenci vysvětlují počáteční slovo devátého verše 18. kapitoly „ויחד“ (vajichad) „radoval se“ tak, že má být napsáno „ויהד“ (vajihad) „stal se Jehudi, stal se Židem“. Midraš nám také říká, že když se Jitro vrátil domů z návštěvy svého zetě Mojžíše, svolal midjanské stařešiny a předal jim všechny sošky bohů a vše, co souviselo s modloslužbou. Jitro to odůvodnil tak (velmi diplomaticky), že je již starý a fyzicky již není s to zastávat velmi náročnou kněžskou funkci, proto ji přenechává mladším lidem. Tím si očistil dům od všech pohanských atributů.

Také proces jakési „opětné konverze“ probíhal u národa synů Izraele. Jak nám naši učenci říkají, že בני ישראל שהיו במצרים הם ירדו למ“ט שערי טומאה synové Izraele, kteří byli v Egyptě sestoupili do 49 bran rituální nečistoty. Mohli však být zachráněni, neboť nesestoupili ještě níže, do padesáté brány. Kdyby tomu tak bylo, zcela by se asimilovali a zmizeli by z zemského povrchu. Izraelci prošli podobnými etapami jako prochází každý konvertita do dnešních dnů.

1. ברית מילה – obřízka. Obřízku prošli těsně před východem z Egypta, před přinesením pesachové oběti ještě na území Egypta, neboť je psáno (Ex 12,48): žádný neobřezanec ji (pesachovou oběť) nebude jíst.
2. טבילה – ponoření se do mikve. To byl přechod synů Izraele přes Rákosové moře –סוף ים.
3. קבלת מצוות – přijetí přikázání Tóry. Všichni synové Izraele pod horou Sinaj jako jeden muž prohlásili: „נעשה ונשמע – Všechno, co Hospodin mluvil, vykonáme a uposlechneme.“ (Ex 24,7).

 Naopak, moábský král Balak, který si najal proroka Bileama, aby proklel národ synů Izraele, zůstal hříšníkem a modloslužebníkem do konce svých dnů. Nic mu nepomohla Bileamova sláva a proslulost, neboť ani pohanský prorok nemůže vystupovat proti Hospodinově vůli. Avšak Bileam v Balakových službách místo aby proklínal Izrael, ho žehnal slovy: „מה טובו אהליך יעקב משכנתיך ישראל – Jak skvělé jsou tvé stany, Jákobe, tvé příbytky, Izraeli!“ (Nu 24,5). Tato slova pronášíme při vstupu do synagógy.