Dnes večer, 21. nisanu, tj. 12. dubna začíná sedmý den svátku Pesach. Jak se uvádí v Tóře, tento den má být slaven bohoslužebným shromážděním a odpočinkem od veškeré práce (Lv 23,8; Nu 28,25 a Dt 16,8).
V Izraeli je to poslední den svátku Pesach. Jakmile končí sedmý den Pesachu – v pátek večer, okamžitě začíná šabat, kdy pokračujeme ve čtení sobotních oddílů třetí knihy Mojžíšovy oddílem „Šmini“.
V diaspoře však vzhledem k ustanovení „jom šení šel galujot – druhý den pro diasporu“ Pesach trvá vždy osm dní, tedy letos i o šabatu 22. nisanu, tj. 14. dubna.
Tento šabat je v diaspoře tedy posledním osmým dnem svátku Pesach.
Podle naší tradice 21. nisanu (v Tóře se nazývá chodeš avív – měsíc klasů) poté, kdy
Hospodin hovořil k Mojžíšovi z hořícího keře, Mojžíš plní vůli Boží a tohoto dne odchází z Midjánu zpět do Egypta, aby vyplnil poslání Všemohoucího – připravit národ synů Izraele k východu z Egypta a být jim vůdcem (Ex 3,1 – 4,20).
Sedmého dne po vyjití z Egypta – 21. nisanu Hospodin zachránil syny Izraele a rozdělil Rákosové moře (קריעת ים סוף). Tak synové Izraele přešli po suchu a Egypťané, kteří je pronásledovali v moři utonuli. Viz Ex 14,1-31).
Poté, kdy Hospodinův lid přešel prostředkem moře na východní břeh, faraónovo vojsko, které se za ním hnalo utonulo.
Jako projev vděčnosti za zázračnou záchranu Mojžíš a s ním všechen lid začali pět děkovnou píseň Všemohoucímu (Ex 15,1-18).
Právě tato událost se stala základem pro halachické ustanovení, že pouze první sváteční den říkáme modlitbu Halel v pném jejím znění a v ostatní sváteční dny, včetně sedmého a osmého dne Pesach, říkáme jen poloviční Halel (vynecháváme dvě části z Žalmu 115,1-11 a Žalmu 116,1-11).
Modlitba Halel je tvořena šesti Žalmy 113, 114, 115, 116, 117 a 118.
Midraš nám vypráví, že když se andělé dověděli o zázračné záchraně synů Izraele, začali pět Hospodinu oslavné písně. Všemohoucí jeim však přikázal, aby zmlkli, neboť to, co udělal, udělat musel, ale nemá z toho žádnou radost, neboť pro záchranu vyvoleného lidu musel nechat utopit jeho pronásledovatele – Egypťany, kteří jsou přece také dílem Jeho rukou.
Od konce prvního dne Pesachu, od večera 7. dubna (po druhém sederovém večeru v diaspoře) začínáme počítat snopek – sfirat ha-omer (ספירת העומר) po celých 49 dní, které nás dělí od druhého dne Pesachu do svátku Šavuot.
Ustanovení pro počítání omeru nalezneme v ve třetí knize Mojžíšově 23,9-16.
Období počítání omeru mezi Pesachem a Šavuot považuje naše tradice za období neveselé, kdy dodržujeme některá smuteční ustanovení (מנהגי אבלות), t.j. nestříháme se, neholíme se, nenavštěvujeme zábavné akce. V tomto období také nekonáme žádné svatby (výjimkou je LaG be-omer). Pokud pořádáme oslavy bar micvy nebo bat micvy, zdržujeme se při nich hry na hudební nástroje a slavíme seriozněji, ne s přehnaným veselím.
Základem pro tato ustanovení je text traktátu Jevamot 62b, kde se uvádí, že v tomto období – od Pesachu do Šavuot – zemřelo na 24 tisíc neboli 12 tisíc párů žáků rabi Akiby na jakousi epidemii. (blíže: Maskil č. 6, květen/červen 2011. www.maskil.cz ).
CHAG SAMEACH A ŠABAT ŠALOM