Paraša BEMIDBAR (Nu 1,1-4,20)

Tento šabat začínáme číst čtvrtou knihu Mojžíšovu, která se nazývá Bemidbar neboli V poušti. Kniha obsahuje celkem deset parašijot – týdeních oddílů. Všechny je můžeme rozdělit do dvou částí. Prvních pět parašijot popisuje proces vzniku židovského národa na Sinajské poušti v jednotné  společenství – kehila, byť rozdělené do dvanácti kmenů. Jsou zde popsány vnitřní zápasy a boje provázející tuto tvorbu a kristalizaci. Ať to je již hřích zvědů vyslaných Mojžíšem k průzkumu kenaánské země (13. kap.) nebo vzpoura Kórachovců (16. kap.).

Posledních pět parašijot knihy popisuje cestu pouští směrem k hranicím kenaánské země, budoucí Erec Jisrael. V těchto oddílech se dovídáme o odporu Edómců (20. kap.), o vítězství nad emorejskými králi Síchonem a Ógem (21. kap.), o Bileámově prokletí-požehnání (22.-24. kapitoly). Bohužel se tu setkáme i se ztrátou Mojžíšovy sestry Mirjam (20,1) a po její smrti zmizela zázračná studna vody, která dávala vodu všemu Izraeli. Také na hoře Hor umřel Mojžíšův bratr Áron (20,23n).

Na poušti také dozrávají přirození vůdcové lidu, jako Mojžíš, ale i Áron a Mirjam, která byla vůdčí osobností všech žen, zároveň také předáci kmenů a soudci lidu. Mojžíš již od dob svého pobytu coby pastýř stád svého tchána Jitra v Midjánu byl Hospodinem povolán za vůdce svého lidu. Midraš vypráví, že se jednou oddělilo jehně od stáda ovcí a utíkalo jinam. Mojžíš běžel za ním a po delší době uviděl jehně, jak hltavě pije vodu v jedné z oáz. Tu si Mojžíš uvědomil, že vlastně celou dobu jehně bylo žíznivé a ztrácelo síly, ale on si toho nevšiml. Když pak jehně dopilo, vzal je Mojžíš na ramena, aby se zbytečně neunavilo, a přinesl zpět ke stádu. Jakmilo to Bůh viděl, ihned věděl, že pastýř, kterému jde o dobro byť jediného jehněte, bude i dobrým pastýřem svého lidu. Podobně král David, který se narodil a zemřel na Šavuot, byl pastýřem než se stal králem. Opravdový vůdce lidu musí hájit jak práva společnosti jako celku, tak i práva jednotlivce. Kdy tak činí? Pokud jedná podle zákonů Tóry. Zákony Tóry chrání práva jak celého společenství, tak i prostého jednotlivce.

Midraš Bemidbar Raba 1:7 uvádí: „Hospodin promluvil k Možíšovi na Sinajské poušti“. Proč na Sinajské poušti? Odtud učili naši moudří, že Tóra byla dána prostřednictvím tří elementů – v ohni, ve vodě a v poušti. Odkud víme, že byla darována v ohni? Neboť je psáno: „Celá hora Sinaj byla zahalena kouřem“ (Ex 19,18). Odkud víme, že Tóra nám byla dána ve vodě? Je psáno: „z nebes kanuly krůpěje, ano, z oblaků kanuly krůpěje vod“ (Sd 5,4). Odkud víme, že byla dána v poušti? Neboť je psáno: „ Hospodin promluvil k Mojžíšovi na Sinajské poušti“ (Nu1,1). Tak jako Všechny tyto výše uvedené elementy – oheň, voda a poušť jsou člověku dány přirozeně, aniž by musel za ně platit, tak i slova Tóry náležejí od Hospodina všem jako dar.