… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




Ohodnoťte článek

Jak je známo, Tóra obsahuje  תרי“ג – 613 přikázání neboli micvot.  248 micvot pozitivních, které nám přikazují něco dělat, dodržovat atp. a 365 micvot negativních, tedy zákazů.

Tato přikázání ještě můžeme rozdělit na חוקים  (chukim) a   משפטים (mišpatim). Chukim jsou přikázání, která nemůžeme rozumově pochopit a ani vědecky vysvětlit, proč byla takto Hospodinem  stanovena a ne jinak. Jedná se například o ustanovení červené krávy, jejíž popel smíšený s vodou očišťuje ty, kteří jsou rituálně znečištěni při mrtvém (dotkli se mrtvého těla, náhrobku nebo byli v místnosti, kde v tu chvíli někdo zemřel). Tací lidé se museli podrobit sedm dní trvajícímu procesu očišťování. Poté se považovali za rituálně čisté a mohli například přinést oběti do Chrámu či být účastni pesachové oběti. Rituálně znečištěný kněz  כהן – neměl přístup do Chrámu a nesměl jíst תרומה (truma), tj. produkty určené kněžím, které jim odevzdával lid, neboť kněžím nepatřil žádný úděl v zemi Izraele.

 Podobně je tomu i s čistými-košer a nečistými zvířaty. Hospodin stanovil, která zvířata jsou nám povolená k jídlu – kašer a která ne. Proč vybral právě tato zvířata a ne jiná, nevíme. Je to Jeho výsostné právo.

Podobně komentátor Raši (1040-1105) vysvětluje na příkladu červené krávy – פרה אדומה (para aduma). Chuka – to je nezměnitelné rozhodnutí – גזרה, Mé rozhodnutí, o němž nemáte právo pochybovat (Joma 67b).

Jiná přikázání-micvot nazýváme mišpatim. Jsou to všechna Boží přikázání, která můžeme rozumově vysvětlit. Například dodržování šabatu (Ex 8n a Dt 5,12n) a další zákony Desatera, zhotovení zábradlí na střeše domu (Dt 22,8) a mnoho dalších zákonů.

V této paraše máme také dvě velké ztráty. V Kádeši umírá Mojžíšova a Áronova sestra Mirjam (20,1). Se smrtí Mirjam zmizela také její zázračná studna vody – באר מרים (beer Mirjam), která dávala vodu synům Izraele na poušti. Ne náhodou pokračuje text Tóry sdělením, že pospolitost neměla poté vodu, což se opět projevilo reptáním lidu proti Mojžíšovi a Áronovi (20,2-13).

Hospodin pak nařizuje Mojžíšovi a Áronovi, aby promluvili ke skalisku, ať vydá vodu.  Místo toho Mojžíš dvakrát udeřil svou holí do skaliska a odtud vytryskl pramen vody.  To, že Mojžíš udeřil do skaliska místo aby k němu promluvil, nebylo zapříčiněno tím, že by Mojžíš pochyboval o tom, co mu Hospodin přikázal, tj. že jeho slova budou nedostatečná k projevení zázraku a proto musí učinit něco silnějšího než jsou pouhá slova, tedy udeřit do skály. Mojžíšova obava byla, že lid mu neuvěří, že pouhými slovy může ze skaliska vyvést vodu. Předpokládal, že lid bude chtít vidět něco konkrétnějšího než jsou slova.  Zde se skrývá opravdový problém, že vůdce, který nevěří, že lid půjde za ním, že mu bude věřit, nemůže vést svůj lid dlouhou dobu. Čím více se národ synů Izraele přibližoval k cíli, k Erec Jisrael a opouštěl území Sinajské pouště, tím se přibližovala i doba, kdy zázračné vedení lidu (Mojžíš, Áron a Mirjam) bude nahrazeno vedením přirozeným (Jehošua bin Nun a později Soudci).

Po smrti svého bratra Árona (20,22-29) zůstal Mojžíš jediným vůdcem Božího lidu.

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Červen 2012
Po Út St Čt So Ne
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930  
Archiv