Psáno původně pro blog.idnes.cz
Londýnské hry se blíží a vše nasvědčuje tomu, že na minutu ticha za členy izraelské výpravy, kteří byli zavražděni po útoku arabských teroristů na olympádě v Mnichově 1972, čas nezbude.
Nejde o těch šedesát sekund, ty by se do scénáře jistě vešly. Je to dobrá vůle, čeho se nedostává. Chybí ochota překročit svazující limity politické korektnosti.
Pokračovat ve čtení “Výzva: Udělejme si minutu ticha sami” »
Nemohu vás sám unést. Hospodin, váš Bůh, vás rozmnožil; je vás dnes takové množství jako hvězd na nebi.Národ Izraele se podobá jak mořskému písku, tak hvězdám na nebi. Vlastnost písku je, že každé jeho zrníčko lne k dalšímu zrníčku a to k dalšímu…, jako by všechna písková zrníčka byla vzájemně k sobě přitahována jakousi magnetickou silou. Hvězdy na nebesích jsou od sebe vzdáleny miliony kilometrů a každá hvězda sama o sobě představuje svůj uzavřený svět. Když je národ Izraele sjednocený a soudržný jako mořský písek, „je možné jej unést“ i se všemi jeho problémy a zvláštnostmi.
Pokračovat ve čtení “Paraša DEVARIM (Dt 1,1-3,22) a posunutý půst Devátého avu” »
Ano, v r. 1938 se celá Evropa ohlížela, co udělá Německo, onen pomstychtivý Fénix, vyvstalý z popela WW I. Vzlétnuvší, aby byl zničen ještě hůře než předtím. Avšak mocnosti, poučené bláznovstvím versailleských dohod, jednaly a uspořádaly Evropu alespoň provizorně na svém území tak, aby neutralizovaly nebezpečí komunizmu a zároveň rizika německého nikdy nekončícího vzteku, pramenícího z kolosálního ponížení jako národa. EU, resp. jeho předchůdci (Evropské sdružení uhlí a oceli z iniciativy politika Roberta Schumana), vzniklo proto, aby se poválečnému Německu ukázal modus vivendi ve vztahu k odvěkému nepříteli (Francii), aby bylo odpolitizováno a byl vytvořen pro Němce způsob, jak nekomplikovaně pro jeho sousedy žít a přitom budovat Německo, nikoliv v očekávání revanše, ale v duchu odreagování se v prosperující ekonomice. Jak ho přetransformovat v ekonomicky úspěšnou hráz proti komunismu. Kalkul, počítající s odvěkou německou důkladností, šetrností, zdatností, organizovaností a kázní, vyšel. Vyšel natolik, že se opět celá Evropa dívá, co udělá Německo. Jaký paradox. Země, dvakrát po sobě na popel a rozvaliny zdemolovaná, je dnes jedním z největších průmyslových tahounů, exportérů a věřitelů. Opět se Evropa obává nikoliv německých zbraní, nýbrž tentokrát německé ekonomiky a finančních nástrojů, eo ipso zamračení bankéřů Deutsche Bank. Sami Němci s uspokojením konstatují, že bez nich to prostě nejde. Pokud se objeví lehké škobrtnutí v podobě ratingových pochyb, celou Evropou se v ekonomických a burzovních kruzích nese táhlé „ááách“ …. Aber einmal ist keinmal. A Evropa (EU) potřebuje Němce. Díky své nenapravitelné hlouposti. A Němci to vědí. V r. 1940 začali Evropu „zachraňovat rasově“, dnes ji budou zachraňovat ekonomicky. Což není vyhnutí? Ernst Weiss uvažuje v jedné své knize „Georg Letham – lékař a vrah“ z r.1931 takto: „Zpět do minulosti, a teprve odtud nápravu v budoucnosti.“ Jeho intuice nepotřebovala poučení z WW II. …