Ano, v r. 1938 se celá Evropa ohlížela, co udělá Německo, onen pomstychtivý Fénix, vyvstalý z popela WW I. Vzlétnuvší, aby byl zničen ještě hůře než předtím. Avšak mocnosti, poučené bláznovstvím versailleských dohod, jednaly a uspořádaly Evropu alespoň provizorně na svém území tak, aby neutralizovaly nebezpečí komunizmu a zároveň rizika německého nikdy nekončícího vzteku, pramenícího z kolosálního ponížení jako národa. EU, resp. jeho předchůdci (Evropské sdružení uhlí a oceli z iniciativy politika Roberta Schumana), vzniklo proto, aby se poválečnému Německu ukázal modus vivendi ve vztahu k odvěkému nepříteli (Francii), aby bylo odpolitizováno a byl vytvořen pro Němce způsob, jak nekomplikovaně pro jeho sousedy žít a přitom budovat Německo, nikoliv v očekávání revanše, ale v duchu odreagování se v prosperující ekonomice. Jak ho přetransformovat v ekonomicky úspěšnou hráz proti komunismu. Kalkul, počítající s odvěkou německou důkladností, šetrností, zdatností, organizovaností a kázní, vyšel. Vyšel natolik, že se opět celá Evropa dívá, co udělá Německo. Jaký paradox. Země, dvakrát po sobě na popel a rozvaliny zdemolovaná, je dnes jedním z největších průmyslových tahounů, exportérů a věřitelů. Opět se Evropa obává nikoliv německých zbraní, nýbrž tentokrát německé ekonomiky a finančních nástrojů, eo ipso zamračení bankéřů Deutsche Bank. Sami Němci s uspokojením konstatují, že bez nich to prostě nejde. Pokud se objeví lehké škobrtnutí v podobě ratingových pochyb, celou Evropou se v ekonomických a burzovních kruzích nese táhlé „ááách“ …. Aber einmal ist keinmal. A Evropa (EU) potřebuje Němce. Díky své nenapravitelné hlouposti. A Němci to vědí. V r. 1940 začali Evropu „zachraňovat rasově“, dnes ji budou zachraňovat ekonomicky. Což není vyhnutí? Ernst Weiss uvažuje v jedné své knize „Georg Letham – lékař a vrah“ z r.1931 takto: „Zpět do minulosti, a teprve odtud nápravu v budoucnosti.“ Jeho intuice nepotřebovala poučení z WW II. …

Pokračovat ve čtení “Německo – aneb Moody’s vivendi” »