… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




Ohodnoťte článek

papež Benedikt XVI. a libanonský prezident Michel SuleimanLibanon. 1. Tiskovka s Benediktem XVI. na palubě letadla
2. Papežova promluva na letišti v Bejrútu
3. Podpis apoštolské exhortace Ecclesia in Medio Oriente, promluva Benedikta XVI.

Svatý otec dnes (14. 9. 2012) zahájil 24. apoštolskou cestu svého pontifikátu. Po stopách svých předchůdců Pavla VI. a bl. Jana Pavla II. se vydal do Libanonu. Státní návštěva země cedrů je rovněž návštěvou blízkovýchodní církve. Hlavně jí je určena posynodální apoštolská exhortace, kterou papež dnes odpoledne slavnostně podepsal.

ad 1. V půl desáté dopoledne vzlétl papežský speciál Alitalia z římského letiště Ciampino. Doprovod Svatého otce má 89 členů a vede jej kardinál státní sekretář, Tarcisio Bertone. Více než padesátce akreditovaných novinářů Svatý otec během letu jako obvykle zodpověděl několik dotazů. Týkaly se náboženského fundamentalismu, „arabského jara“, situace v Sýrii a jejího konkrétního řešení.

Při analýze náboženského fundamentalismu Benedikt XVI. tento postoj označil za „falšování náboženství“, neboť se staví proti podstatě náboženství, jehož smyslem je šířit ve světě Boží pokoj. Církev a náboženství mají usilovat o očistu od těchto pokušení, musí vnášet světlo do lidského svědomí a podávat zřetelný obraz Boha, zdůraznil Svatý otec.
„Arabské jaro“ papež definoval jako v zásadě pozitivní směřování k výraznější demokracii, svobodě, spolupráci a obnově arabské identity. Benedikt XVI. však varoval před nesprávným pojímáním svobody: V dějinách různých revolucí, podotkl papež, se vytrácí zásadní aspekt svobody – totiž tolerance jinakosti. Lidská svoboda je vždy svobodou sdílení – může růst pouze ve společném životě, při vzájemné podpoře a za daných pravidel. Je tudíž nezbytné svobodu usměrnit natolik, aby vedla k dialogu, a nikoliv k převaze jedněch nad druhými. V tomto ohledu se podstatným požadavkem „arabského jara“ má stát pokračování tisíciletých dějin společného soužití křesťanů a muslimů na Blízkém a Středním východě, uzavřel papež.

V reakci na syrský konflikt papež opětovně připomněl nejmocnější křesťanské zbraně – modlitbu, včetně veřejných modlitebních setkání, a konkrétní charitativní skutky. „Jsme přesvědčeni, že modlitba je účinná, zejména modlíme-li se s velkou důvěrou a vírou“, opakoval Svatý otec 54 zástupcům předních světových médií, z nichž pouze 4 pracují pro vatikánské tituly. Právě zodpovědnost dobře odvedeného novinářského řemesla Benedikt XVI. podtrhl slovy: „Vaší prací můžete poukázat na destruktivnost násilí.“
Nejzávažnějším momentem tiskové konference na palubě letadla se ovšem stala papežova výzva k zastavení vyzbrojování válčících stran. „Místo importu zbraní, který je těžkým hříchem, bychom měli dovážet nápaditost, pokoj, tvořivost“, apeloval Svatý otec.

papež na cestě do Libanonuad 2. Po zhruba tříhodinovém letu, ve 13.45 místního času, připočteme-li hodinový časový posun, Benedikt XVI. vstoupil na libanonskou půdu. V tu chvíli se rozezvučely zvony ve více než dvou tisících kostelů po celé zemi, ačkoliv na mezinárodním letišti Rafiqua Haririho bylo slyšet spíše slavnostní dělovou salvu. Petrova nástupce přivítal prezident země generál Michel Sleiman, předseda parlamentu a premiér společně s maronitským patriarchou Bécharou Boutrosem Raïem.

Po patnácti letech od návštěvy Jana Pavla II. zazněla na letišti papežská hymna a libanonský prezident vyjádřil – navzdory podmračenému počasí – radost nad příjezdem „posla míru“. Přinášíte pokoj od Boha, v kterého každý v tomto regionu věří, řekl generál Sleiman a představil pak svou domovinu z mnoha různých pohledů: země cedrů ze starozákonní Písně písní; kolébka civilizace a první abecedy; vlast světců i mučedníků; oběť válek a krveprolití; stát ukotvující svobodu projevu a vyznání ve své ústavě. Prezident Sleiman, který je podle Národního paktu katolík, člen maronitské církve, neopomněl zmínit čtyři sta tisíc palestinských utečenců, jejichž tábory leží poblíž letiště, a požadovat pro ně vytvoření nezávislého státu. Poukázal rovněž na dnešní datum, které nebylo zvoleno k pozvání Kristova náměstka náhodně. Je sice smutným výročím zavraždění křesťanského politika a krátkodobého prezidenta Bášira Džamáíla (14. září 1982), avšak rovněž svátkem Povýšení svatého kříže. Onoho kříže, který je nadějí našeho vzkříšení, uzavřel libanonský prezident svůj uvítací projev v arabštině.

Svatý otec ve své francouzské odpovědi připomněl dvojí účel své návštěvy. Prvním je opětování státní návštěvy libanonského prezidenta a druhým předání posynodální apoštolské exhortace pro Blízký východ. Benedikt XVI. ocenil mírovou koexistenci různých církví a náboženství na libanonském území a vyzval k jejímu udržení:

Víte stejně jako já, že tato rovnováha, která je všude prezentována jako příklad, je vysoce delikátní. Někdy ji hrozí, že pukne, když je napjata jako luk, nebo je vystavena tlakům, které jsou často stranické, zaujaté, odporující a cizí libanonské harmonii a jemnocitu. Tady je třeba podat důkaz skutečné umírněnosti a velké rozvážnosti. Rozum musí převažovat nad jednostrannými emocemi ku prospěchu obecného dobra všech. Copak velký král Šalomoun, který znal tyrského krále Hirama, nepovažoval právě moudrost za svrchovanou ctnost? Proto o ni ustavičně prosil Boha, který mu dal moudré a prozíravé srdce (1 Král 3,9-12).

Přicházím, abych řekl, jak důležitá je přítomnost Boha v životě každého člověka, pokračoval Benedikt XVI. a dodal: Proslulá libanonská vyváženost může díky dobré vůli a nasazení všech Libanonců pokračovat. Nejde přitom o dílo pouze lidské, ale o Boží dar, který je třeba si naléhavě vyprošovat, za každou cenu uchovávat a s rozhodností upevňovat.

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Benedikta XVI. na uvítanou je ZDE

Z letiště se vatikánská delegace odebrala na apoštolskou nunciaturu do Harissy, vesničky v šestisetmetrové nadmořské výšce, která dominuje bejrútskému pobřeží a je od hlavního města vzdálena necelých 40 km.

Harissa je nejvýznamnějším mariánským poutním místem Blízkého východu. Svatyně Naší Paní Libanonu zde byla postavena roku 1904, u příležitosti padesátého výročí vyhlášení pravdy víry o Neposkvrněném početí papežem Piem IX. Poutníci vystupují po točitém schodišti věžovitého podstavce k bílé, téměř devítimetrové soše Panny Marie. Vedle sochy stojí nová bazilika ve formě fénické lodi, která může pojmout až sedm tisíc lidí. Právě na prostranství před bazilikou se před 15 lety bl. Jan Pavel II. setkal s libanonskou mládeží.

Cílem Benedikta XVI. se však dnes odpoledne stal jiný chrám – asi kilometr vzdálená bazilika sv. Pavla v Harisse, která náleží řecko-melchitské katolické církvi a reprodukuje v malém architekturu istanbulského chrámu Boží Moudrosti, Hagia Sofia. Svatého otce zde přivítal melchitský patriarcha Řehoř III. Laham, rezidující v Damašku za přítomnosti představitelů všech ostatních katolických i pravoslavných církví, a také zástupců muslimské náboženské obce.

Benedikt XVI. poukázal v úvodu své promluvy na dnešní svátek Povýšení svatého Kříže a označil podpis apoštolské exhortace právě v tento den za prozřetelností souběh okolností, který může být klíčem ke čtení jejího textu. Připomněl že tento svátek byl poprvé slaven na Východě roku 335 za císaře Konstantina, ke kterému se letos váže jedno kulaté výročí a který je právě na Východě uctíván jako světec. Toto tisíci sedmisté výročí se týká zjevení, ve kterém císař „během symbolické noci své nevíry uzřel třpytivý monogram Kristův a uslyšel přitom hlas, který pravil: «V tomto znamení zvítězíš!»“. Benedikt XVI. pak načrtnul vůdčí myšlenku papežského dokumentu:

Toto čtení vede k autentickému znovuobjevení totožnosti pokřtěného a církve, a zároveň je výzvou ke svědectví ve společenství a skrze společenství. Avšak nejsou snad křesťanské společenství a svědectví založeny na velikonočním tajemství, na ukřižování, smrti a zmrtvýchvstání Kristově? Nemají v něm svoje plné dovršení? Mezi Křížem a Zmrtvýchvstáním existuje nerozdělitelné spojení, na které křesťan nemůže zapomenout. Bez tohoto spojení by velebení Kříže bylo ospravedlňováním bolesti a smrti, v nichž by tak spatřovalo fatální konec. Velebit Kříž znamená pro křesťana sdílet plnost bezpodmínečné lásky Boha k člověku. Je to úkon víry! Velebit Kříž v perspektivě Zmrtvýchvstání, znamená žít a prokazovat plnost této lásky. Velebení Kříže vede ke snaze být hlasateli bratrského a církevního společenství, jež je zdrojem pravého křesťanského svědectví. Je to úkon naděje!

Apoštolská exhortace nazvaná Ecclesia in Medio Oriente – pokračoval Benedikt XVI. – chce načrtnout cestu ke znovunalezení podstatného: následování Krista v obtížném a někdy bolestném kontextu, který může probouzet pokušení ignorovat nebo opomíjet slavný Kříž.

Všechny vás vybízím: nemějte strach zůstat v pravdě a pěstovat čistotu víry. Taková je řeč slavného Kříže! Toto je bláznovství Kříže, totiž umět obracet naše utrpení na volání lásky k Bohu a milosrdenství k bližním, umět přetvářet bytosti, které jsou napadány a zraňovány v jejich víře a identitě, na hliněné nádoby ochotné nechat se naplnit hojností božských darů cennějších než zlato (srov. 2 Kor 4,7-18). Nejde pouze o symbolickou řeč, nýbrž o naléhavou výzvu konat konkrétní skutky, které stále více připodobňují Kristu a které pomáhají rozličným církvím odrážet krásu prvotní obce věřících (srov. Sk 2,41-47); skutky podobné těm Konstantinovým, kterými dokázal svědčit, vymanit křesťany z diskriminace a umožnit jim otevřeně a svobodně žít svou víru v Krista ukřižovaného, zabitého a zmrtvýchvstalého pro spásu všech.

Ecclesia in Medio Oriente – řekl dále papež – podává návody, jež mohou pomáhat v osobním i komunitním zpytování svědomí, v objektivním zhodnocení úsilí a touhy po svatosti každého Kristova učedníka. Chce také přispět k ekumenismu plného lidské, duchovní a charitativní vřelosti v evangelní pravdě a lásce.

Tento dokument chce pomoci vysvlékat víru z toho, co ji hyzdí, ze všeho, co může zatemňovat záři Kristova světla. Společenství je tedy autentickým přilnutím ke Kristu a svědectví je vyzařováním velikonočního tajemství, které dává slavnému Kříži plný smysl. Následujeme a „zvěstujeme… ukřižovaného Krista. Boží moc a Boží moudrost“ (1 Kor 1,23-24).

„Neboj se, malé stádce“ (Lk 12,32) – uzavíral Svatý otec – a upamatuj se na příslib učiněný Konstantinovi: „V tomto znamení zvítězíš!“.

Církve Blízkého východu, nemějte strach, protože Pán je opravdu s vámi až do konce světa! Nemějte strach, protože všeobecná církev vás doprovází svou lidskou a duchovní blízkostí! … Kéž dá Bůh všem národům Blízkého východu žít v pokoji, bratrství a v náboženské svobodě! Bůh vám všem žehnej.
Lè yo barèk al-Rab jami’a kôm!,

řekl na konec aramejsky Benedikt XVI.

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Benedikta XVI. při podpisu apoštolské exhortace je ZDE

Potom následoval samotný podpis apoštolské exhortace a návrat v uzavřeném voze na apoštolskou nunciaturu v Harisse.

Zítra čeká Svatého otce soukromé setkání s libanonským prezidentem, potom vystoupení před diplomatickým sborem, představiteli politického a kulturního života a odpoledne pak návštěva arménského a maronitského patriarchátu. Sobotní den pak vyvrcholí setkáním Benedikta XVI. s libanonskou mládeží.

Přetištěno s laskavým souhlasem české redakce Vatikánského rozhlasu.

Původně publikováno pod názvem Benedikt XVI. v Libanonu – 1. den.

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Září 2012
Po Út St Čt So Ne
« Srp   Říj »
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
Archiv