… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




Úvodní projev Mošeho Zalmana Feiglina v Knesetu 5.00/5 (100.00%) 1 ohodnocení

Moše FeiglinVážený pane předsedo, kolegové členové Knesetu, snažil jsem se sedět na svém místě a naslouchat všem úvodním projevům a musím říci, že to byly projevy překrásné, důležité, zábavné, poučné, ať už jsem s nimi souhlasil či nikoli. A bylo mezi nimi i několik opravdu virtuózních projevů.

Ale byl tu i jeden projev, který mě osobně obzvlášť zaujal, a jednalo se zrovna o člověka, kterého jsem si zvykl vidět na druhé straně barikády – mluvím o vás, generálmajore Miki Levy. Zvykl jsem si, že já protestuji a vy jste policista, a najednou jsme oba členové izraelského Knesetu.

A řekl jste tu něco, co se dotklo mého srdce. Vyprávěj jste o Vašem bratru Pinchasovi, kéž ho pomstí Hospodin, který byl zabit v údolí Jordánu. A v tu chvíli, nechci rozhazovat velká slova, ale mohu říci, že se mi zatmělo před očima. Mohu říci, že si dnes připomínám své nedostatky.

Když jsem byl mladým velitelem čety v pluku vojáků, kteří pracují nějakých svých třicet dní v terénu a čtrnáct dní cvičení, dostal náš pluk nového velitele a rozprostřeli nás v údolí Jordánu. Dostal jsem na starost jednu z tvrzí údolí. Tvrz, která dohlíží na jeden most přes Jordán, tvrz, která má to, čemu se ve vojenské terminologii říká „ježek“, což je druh připojeného opevnění, který navíc jde až přímo k hranici.

Zvolil jsem si jako své umístění velitele roty právě tam, na místo, které jsem chápal jako nejdůležitější, a připravili jsme se, abychom měli hranici pod kontrolou. Večer přijel velitel pluku, chytil mně a ptá se: „Tak co, Feigline, je všechno v pořádku?“ Řekl jsem mu: „Ne.“ On se zeptal: „V čem je problém?“ Tak mu říkám: „Podívej se, vidíš ten most? Když se někomu bude chtít, může bez problémů – je tu zakrytá stezka – může tu přejít, aniž by ho někdo mohl vidět, může se dostat na druhou stranu a může tady pod zemí ve větvi opevnění, přijít nám do týlu a všechny provrtat, aniž by si toho kdokoli všiml.“

K mému údivu velitel ostrahy hranice, místo toho, aby si věc poznamenal a postaral se o ni, mně vynadal před mými podřízenými a odjel. A já jsem zhřešil, udělal jsem ten zločin, že místo abych začal křičet a opustil pevnost a dostavil se k veliteli brigády, a ať už by se dělo cokoli, trval na tom, aby se věc vyřešila, tak místo toho jsem si řekl, dobře, možná ty věci, které jsou vidět odtamtud, nejsou vidět odsud, možná on ví něco, co já nevím.

Skončila naše služba, vrátil jsem se domů, ke své práci. Uplynul asi rok a přesně to, o čem jsem přemýšlel, se stalo. A tady v devatenáctém Knesetu, při našich úvodních projevech, milý Miki, se ten kruh uzavírá. To, co jsem cítil v okamžiku, kdy jsem slyšel ve zprávách, co se stalo, mě od té doby neopustilo, pamatuji si to velmi dobře.

Rozhodl jsem se tehdy ještě jako člověk, kterého nikdo nezná, že neexistuje taková výmluva „věci, které jsou vidět odtamtud, nejsou vidět odsud“, a to, co já vidím, je to, co já doopravdy vidím, je to skutečnost, a nepřijímám „ne“ jako vhodnou odpověď. A možná to první ponaučení nás všech jako zástupců veřejnosti musí být, milí členové Knesetu, že to, co vidíme tady, je skutečnost, a ať nám o tom nikdo nevykládá nějaké pohádky.

(Miki Levy si otírá slzy.)

Většinou tyhle pohádky typu „jsou věci, o kterých nevíte, protože je zakázáno, abyste věděli“, většinu jsou přikryty bezpečnostními výmluvami: „Jsou věci, které vám nesmíme prozradit.“ Naučme se ale každý zvlášť osobně, každý se svým náhledem na svět, každý se svojí agendou, že to, co vidíme a čemu věříme, je v naší kompetenci, na naši odpovědnost a my jsme odpovědní, abychom se o to starali a řešili to.

Několik let po této události, když jsem ji ještě fyzicky vnímal, nebo když jsem ji ještě měl v podvědomí, přišly dohody z Osla. Znova jsem viděl před svýma očima při plném světle tragédii, která se v nich zhmotňuje a přichází, viděl jsem tisíce mrtvých a, co je ještě horší, zničení mezinárodní legitimity našeho národa a naší existence jako státu.

Vždyť pokud uznáme organizaci pro osvobození Izraelské země od Židů, což je přesně význam OOP – Organizace pro osvobození Palestiny, organizace, která mimochodem vznikla ještě před rokem 1967, kdy se tím osvobozením myslelo osvobození od Židů také v Tel Avivu a v Haifě, když uznáme organizaci, která chce osvobodit Izraelskou zemi od Židů, co vůbec ještě můžeme chtít? [Můžeme snad Arabům říci:] „Buďte tak hodní a přijměte, co jsme vám ukradli v šedesátém sedmém, za to, co jsme vám ukradli ve čtyřicátém osmém?“ Jak dlouho se může takový pokřivený požadavek vůbec udržet? Jak dlouho může vůbec stát Izrael stát na takovém požadavku?

Chápejte, členové Knesetu, taková jsou dnes vyjádření Izraele. Vše, co pořád říkáme nemůže obstát, když nakonec ve skutečnosti je toto smysl našich činů. Tentokrát jsem nemlčel. Celý stát stál a jásal nad novými šaty nahého císaře a já jsem trval na tom, že budu říkat pravdu. A ne že by předtím nebyly demonstrace, byly, ale byly skryty a znevěrohodněny před veřejností. Hlídací psi demokracie zneužili svého postavení a stali se psy umlčení.

Rozhodl jsem se chovat podle zásad nenásilné občanské neposlušnosti. Založil jsem hnutí „Zo arcenu“ (To je naše země) a osmého října 1995 vyrazily desetitisíce Izraelců, asi sto tisíc lidí na všechny strany země protestovat proti násilí a posadili se na silnice po celé zemi. Byla to ta největší demonstrace svobody a demokracie, kterou kdy Izrael zažil.

Oslo se mi nepodařilo zastavit. Stále nás požírá jako červ. Zničení Guš Katifu už dokázalo, že se tu nejedná o mír ani o bezpečnost. Ze zbořenišť Guš Katifu je dnes zaměřován Tel Aviv, a přesto běžíme, jako bychom byli stiženi závislostí, zbořit Maale Rechaveam, židovské sídliště, které bylo zbořeno právě dnes, v zoufalém pokusu zasloužit si trochu legitimity pro naši novou identitu, kterou se pokoušíme vytvořit tady, v Izraelské zemi. Oslo jsem nezastavil. Všechny mé černé předpovědi se naplnily jedna po druhé, ale můj život se úplně změnil.

Dovolte mi o sobě říci několik věcí. Jmenuji se Moše Zalman, syn Ester, nechť je jí dopřán dlouhý život, a syn Jakova Cvi Feiglina, mír s ním, který zemřel před méně než rokem a nebylo mu dopřáno, k mé lítosti, dožít se tohoto okamžiku.

Jsem potomkem admorů Chabadu a přistěhovalců první aliji, kteří přišli do Izraelské země v osmdesátých letech 19. století. Můj dědeček, mír s ním, byl prvním novorozencem, který se narodil v Metule. Moji předkové byli zakladatelé staré osady Mišmar ha-Jarden, kdyby se někomu poštěstilo, může se na cestě k mostu Bnot Jaakov podívat na štítek označující starou osadu Mišmar ha-Jarden a uvidí tam domy Feiglinů. Kdybych měl povídat o sobě, také v osadě Kineret se usídlila moje rodina a kniha „Ge-Oni“ je příběhem mé rodiny.

Sloužil jsem v armádě. Stvořitel mi zařídil tu nejlepší, nejkrásnější a nejspeciálnější mezi ženami, bylo mi dopřáno založit skvostnou rodinu, založit prosperující firmu, postavit svůj dům v Samaří a dopřát si svůj soukromý život. Až jsem se jednou přes noc stal celebritou kvůli „Zo arcenu“, hnutí proslavenému v dobrém či špatném, samozřejmě, záleží na tom, kdo to hodnotí.

Když jsme navzdory všemu dokázali v roce 1996 vrátit Likud a národní tábor k moci, ukázalo se, že také v pravicové politice neexistuje opravdová alternativa k „Oslu“. A tehdy jsem pochopil, že ta osa, na které se odehrává onen spor není ve skutečnosti „pravice“ proti „levici“. Ten spor není ani sporem teritoriálním. Je to spor o identitu. Nikoli „pravice“ proti „levici“, ale něco jako „žid“ proti „Izraelitovi“. A je zajímavé a nikoli náhodné, že v těchto volbách se toto téma objevilo a vyvstalo a projevilo se ve velmi osobité formě, a to tak, že povstaly dvě mladé a nové strany „Židovský domov“ a „Budoucnost existuje“, které nastolují na pořad dne na jedné straně občanská témata a na straně druhé téma naší identity, pokud to jsem schopen dobře definovat. A neznamená to, že by se jedna strana nezajímala o identitu a druhá o občanské záležitosti, samozřejmě se zajímají, viděli jsme to v jejich projevech, ale samozřejmě, že obě tyto složky, které se týkají identity a nikoli „pravice“ a „levice“, vyrostly z odnoží mé vlastní strany, Likudu, a věrně odpovídají tomu, že to je právě ona osa, kolem níž se odehrává spor izraelské společnosti.

Ukázalo se, že samotný nástup pravice není schopen zastavit zhoršování situace, a je třeba obohatit pohled národního tábora o židovský význam. Jistě chápete, co se stalo, že totiž ta zázračná cesta ke svobodě, kterou započal náš praotec Avraham a která pokračovala východem z Egypta a nastolením izraelského království a stavbou chrámu Krále králů králů na Chrámové hoře v Jeruzalémě, tato zázračná cesta se zastavila, když byl zbořen Chrám. Poselství svobody, pro niž byl stvořen izraelský národ, nemůže pokračovat, když nejsme svobodní, když místo toho, abychom byli otroky jen a pouze Krále králů králů, jsme otroky otroků. Aby bylo opravdu dokázáno, že ta naše základní idea židovství a izraelského národa je idea svobody, jakoby pro důkaz, každý diktátor, který toužil si podrobit celý svět, od Faraona a Achašveroše až po Hitlera, nechť je vymazáno jeho jméno, a Stalina, všichni dospěli k názoru, že musí vyhladit Židy. Protože Židy nikdy nejde doopravdy zotročit. Židé už mají krále – Krále králů králů. Ale teď z vyhnanství toto poselství nejde šířit do světa.

A proto uspořádali moudří Izraele radu, jak izraelský národ – odtržený od své základní myšlenky, odtržený od Chrámu, bez území, bez možnosti napravovat svět v království Stvořitele a ustanovovat Krále králů králů v Chrámě v Jeruzalémě a oznamovat poselství svobody celému světu – jak může izraelský národ přežít. Uspořádali moudří Izraele radu a založili nejúspěšnější start-up v historii. Tento start-up bylo židovské náboženství. Najednou jsme mohli vzít tuto ucelenou myšlenku celé svobodné židovské kultury vyvíjející se ve své zemi, v dobách, kdy byl v jejím centru Chrám, mohli jsme tuto myšlenku sbalit do rozměrů, které nejsou teritoriální, a nesou význam jen pro jednotlivce, pro rodinu, možná trochu i pro obec, sbalit ji do uzlíku, vzít ji na cestovní hůl, a když byl někde pogrom, kéž se nám to nestane, mohli jsme s ní přejít do jiné obce, pod vládou jiného krále. Tento start-up, tento patent židovského náboženství nás dokázal udržet zázračným způsobem během dvou tisíc let vyhnanství, ale když nastal čas návratu do Izraelské země, tento úspěch, tento neuvěřitelný záchranný pás se stal se div ne oprátkou. Obrovská energie vůle navrátit se zpět k nám samotným, vrátit se do naší země, k naší identitě, k tomu, co jsme, byla v nás čím dál tím silnější. A tento patent, tento start-up, který nás měl udržovat v rámci pouhého náboženství a nikoli v rámci celkové kultury vyvíjející se ve vlastní zemi, nám byl těsný. Proto, abychom se vrátili do Izraelské země, abychom se vrátili k židovské suverenitě, cítili první průkopníci potřebu zbavit se tohoto pásu, oprostit se od náboženství, které bylo správně spojováno s jeskyní vyhnanství. A najednou jsme měli opět pevnou půdu pod nohama. Vrátili jsme se do historie, máme zemi pod svýma nohama. Bez té energie by pochopitelně nepovstal stát Izrael. Je sice pravdou, že moje rodina přišla do Izraelské země jen díky své víře, ale v národním a státním měřítku, jak se zdá, nebylo možné opět ustanovit izraelský stát, bez odtržení od oněch tenat, která nás upínala k náboženství našeho vyhnanství.

V knize Lekce (Ha-draša), kterou napsal Chajim Hazaz, říká Judke, židovský průkopník… Mimochodem spisovatel Chajim Hazaz, spisovatel druhé aliji, pokud se nepletu, byl otcem Zozika, který zemřel ve Válce o nezávislost. Zozik byl nejlepší přítel mého otce, mír s ním, na gymnáziu v Herceliji, a byla tam také Netiva Ben Jehuda, pěkné, jak se kruhy uzavírají.

V knize Lekce (Ha-draša) říká Chajim Hazaz skrze Judkeho, židovského průkopníka následující slova: „Můžeš mě nazývat židem,“ říká Judke, „ale já už nejsem žid, já jsem sionista.“ O mnoho let později říká spisovatelka Dorit Ravinjan: „Oslo pro mě znamená zapomenout, že jsi žid.“ To říká spisovatelka Ravinjan. Proces předávání země byl zoufalý pokus zuby nehty postavit novou identitu. Oslo nebyl antisionistický proces – v tom měla levice pravdu – Oslo byl zoufalý pokus zhmotnit tento rozměr sionismu.

Izraelská společnost dnes stojí před zničenými morálními vzory. Nejsme schopni obhájit svou existenci v této zemi bez našeho Otce, našeho Krále, kterého jsme nechali ve vyhnanství. Musíme se vrátit a obnovit svoji identitu. Jedině skrze návrat k nám samotným budeme moci dát plnou lidskou svobodu našim sousedům a různým částem společnosti. Je na nás abychom znovu pozvedli prapor svobody pro náš národ a pro svět.

Mnoho lidí tu mluví o lidských právech. A já s vámi. Ani nevíte, jak moc jsem v této věci s vámi zajedno, běžím před vámi v každé věci týkající se lidské svobody. Pokud jste si všimli, první věc, kterou jsem udělal v Knesetu, bylo založení liberální loby právě za tímto účelem. Ale nevěřím na takovou svobodu a taková lidská práva, která vycházejí z rozmazání identity. Nejjasnějším důkazem toho je, že absolutní většina témat ve věci lidských práv se zcela vytratila, a nebo se dokonce přidala k největší negaci lidských práv, jaká kdy ve státě Izrael byla – mluvím o strašné nespravedlnosti, která se stala v Guš katifu. Každý zákon lidských práv a svobody se tam stal věcí, které se vysmívali. Ať už šlo o osobní vlastnictví, pracovní právo, ať šlo o cokoli, čest, vše bylo pošlapáno a rozmeteno kým? Právě těmi, kdo mluvili celé roky o lidských právech a svobodě jednotlivce.

Když já jsem já – říká rabi z Kotsku – když já jsem já a ty jsi ty, protože já jsem já a ty jsi ty – pak já jsem já a ty jsi ty. Ale když já jsem já, protože ty jsi ty, a ty jsi ty, protože já jsem já, pak já nejsem já a ty nejsi ty.

Ohlas z auditoria: Zopakuj to!

Moše Feiglin: Mám to zopakovat, dobře.

Když já jsem já a ty jsi ty, protože já jsem já a ty jsi ty – každý z nás má svou vlastní identitu, pak je všechno v pořádku, pak já jsem já a ty jsi ty. Ale když já jsem já, protože ty jsi ty, a ty jsi ty, protože já jsem já – pak nám není jasné kdo jsme, zamotáváme se v naší vlastní identitě – tak pak je všechno ztraceno. V takovém případě já nejsem já a ty nejsi ty.

V této situaci je dnes stát Izrael. Až se vrátíme a postavíme za naši jasnou identitu, budeme moci znovu hrdě pokračovat v cestě svobody izraelského národa s tím praporem historické svobody izraelského národa, tradicí pro nás a pro celé lidstvo, skrze darování opravdové lidské svobody a opravdových lidských práv v naší společnosti i vůči našemu okolí.

Modlím se, aby mi dal Bůh sílu spojit vizi se skutečností, navrátit stát Izrael k sobě samotnému a k jeho poslání, abych mohl sloužit izraelskému národu, a podle vize proroků, opravovat svět v království Stvořitele. Děkuji.

******

Celý projev Mošeho Zalmana Feiglina si můžete pustit zde (hebrejsky). Po projevu následuje ještě obsáhlé, významově plnohodnotné a osobní požehnání od Cipi Hotovely, které mi vzhledem k jeho osobnímu charakteru nepřišlo nutné přeložit.

-Tomáš Kolský-

4 reakce na Úvodní projev Mošeho Zalmana Feiglina v Knesetu

  • gugi napsal:

    To je síla ! 🙂 Věděl jsem že Feiglin je formát, ale díky Tomášovi zde máme autentický záznam Feiglinova myšlení … I ♥ FEIGLIN! 😀

  • Tomáš Kolský napsal:

    Díky za ty díky. Ale musím se přiznat, že jsem to překládal především pro sebe. Téma židovské identity je v mém případě věcí dosud velmi nedořešenou (a matně tuším, že v tom asi nejsem sám), a abych porozuměl tomu, co Moše Feiglin říká, potřeboval jsem si to přeložit do svého mateřského jazyka. Teprve tady člověk začíná chápat, co všechno mu vlastně chybí, a kolik takových záludných „ježků“ bez uzardění přešel. Ten přerod od židovské obce v národ jako každý jiný a od něj v národ izraelský není vůbec jednoduchá věc.

  • gugi napsal:

    Ty jsi ty, protože jsi ty a my jsme my, protože jsme my. Ty nejsi ty, protože jsme my a my nejsme my , protože jsi ty. Takže se ve vlastní identitě nezamotáváš ani ty, ani my – kol beseder. 😀
    Ale je to ještě také tak, že Kolský je Jisrael … a Jisrael je Kolský. 😀 Myslím, že je to jednoduché. 😉

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Únor 2013
Po Út St Čt So Ne
« Led   Bře »
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728  
Archiv