Tento šabat je pátým dnem osmidenního (v zemích diaspory) svátku Pesach. O šabatu chol hamoed vyjmeme z aron hakodeš dva svitky Tóry. Z prvního čteme pro sedm vyvolaných mužů část z paraši Ki tisa (Ex 33,12-34,26).

Moment východu z Egypta – יציאת מצרים, který si připomínáme právě svátkem Pesach, byl výjimečnou historickou událostí, která pro svou velikost přesahující všechny rozměry, se nazývá též geulat Micrajim – גאולת מצרים neboli vysvobozením-vykoupením z Egypta. Pro národ synů Izraele to byla opravdová jak fyzická, tak i duchovní spása. Kdyby totiž nebylo východu z Egypta, národ synů Izraele  by zmizel z povrchu zemského, neboť by se zcela asimilovali v egyptském „nábožensko-kulturním tavícím kotli“ jako jiná etnika, které Egypťané při svých válečných výpravách zajali a poté zotročili. Avšak osvobození z egyptského otroctví neznamenalo ještě konec zkoušek. Fyzická svoboda nemůže ihned radikálně změnit myšlení a jednání lidí, kteří se po generace nalézali v podřadném a bezprávném postavení otroků. Proto jsme později svědky těžkého hříchu modlářství, když si část lidu vymohla na Áronovi odlití zlatého telete, které prohlásila za boha Izraele, to i poté, kdy všichni pod horou Sinaj slyšeli a přijali Deset Božích přikázání, z nichž druhé striktně modloslužbu zakazuje. Jsme však i svědky Boží milosti a odpuštění lidu Izraele jeho hříchu. Bůh se nad svým lidem slitoval a přislíbil neopouštět jej, jít a být stále s ním 33,14-17.

Pokračovat ve čtení “Šabat chol hamoed Pesach” »