ŠAVUOT – Svátek darování Tóry

V úterý večer, 14. května zahájíme slavnostními bohoslužbami dvoudenní svátek Šavuot (15.-16. 5.). Šavuot má několik názvů: Chag haŠavout – Svátek týdnů, neboť od druhého dne Pesachu, kdy přinesli a obětovali v Chrámu snopek (omer) ječmene, počítáme sedmkrát sedm dní, tedy 49 dní a padesátý den přinesli novou moučnou (z pšenice) oběť Hospodinu – מנחה חדשה לה Tradice počítání omeru-snopku – ספירת העומר se dodnes dodržuje. Dalším názvem je Chag haKacir – Svátek první žatvy pšenice. V tomto období v zemi Izraele dozrává pšenice. Přinesením nové moučné oběti do Chrámu vzjádřil zemědělec díkuvzdání Hospodinu za novou úrodu pšenice, kterou právě sklízí. Jiným názvem svátku je Chag haBikurim – Svátek prvotin, který nám říká, že od tohoto dne, od svátku Šavuot začíná období, kdy je možné přinášet do Chrámu prvotiny úrody.

Přinášením prvotin – בכורים zemědělec také vyjadřuje své díky Bohu za úrodu. Prvotiny se přinášely ze sedmi druhů plodin (pšenice, ječmen, vinná réva, fíky, granátová jablka, olivy a datle), jimiž se pyšnila země Izraele (Dt 8,8). Všechny výše uvedené názvy svátku jsou tak či onak spojeny s přinášením obětí a s Chrámem. Po roce 70 o.l., kdy Římané Chrám zbořili a Jeruzalém se ocitl v troskách, mnoho Židů, kteří v protiřímském povstání nepadli, byli odvlečeni ze země jako zajatci či otroci nebo utekli. Od té doby přestalo přinášení prvotin i pouť – alijat regel do Jeruzaléma. V tomto období se začíná stále více prosazovat ještě jedn název, a to Chag matan Tora – Svátek darování Tóry nebo v modlitebních knihách je uváděn jako zman matan Tora – dobou darování Tóry.

Sama Tóra nebyla darována synům Izraele ve Svaté zemi, ale na jihu Sinajské pouště, na hoře Sinaj. Učenci odpovídají na otázku proč byla Tóra dána právě na Sinaji a ne v Erec Jisrael tím, že Tóru, která obsahuje 613 přikázání, musí synové Izraele dodržovat všude na světě. Proto byla dána právě na poušti, kde jsou podmínky k životu velmi těžké, kde nerostou stromy a těžko tam potkáte člověka. Kdyby byla Tóra darována v zemi Izraele, mohli by se někteří nesprávně domnívat, že micvot v ní obsažené jsme povinni dodržovat pouze v zaslíbené zemi, ale mimo ni tuto povinnost nemáme. Tóra šla s naším lidem do všech vyhnanství, do galutu v Babylónii, v Persii, a v zemích římského impéria. Všude, kde Židé žili, plnili její přikázání.

Dnešní moderní svět se s obrovskou golobální dynamikou žene vpřed a nám se zdá, že na něm není kouska místa k duchovnímu odpočinku a ke studiu Tóry. Tóra se svým poselstvím a zákony se mnohým zdá tak vzdálená reálného světa, těžko pochopitelná pro běžného moderního či postmoderního člověka, a to až tak, že ji považuje za vlastnictví pouze ortodoxů nebo chasidů. Takový výklad je nesprávný a matoucí. Vždyť člověk nemusí být ortodoxem, ani chasidem a již vůbec ne mystikem, aby pochopil prostá Mojžíšova slova, která jsou určena nejen Jozuovi, ale celému Izraeli po všechna pokolení: „Tento příkaz (Tóra), který ti dnes udílím, není pro tebe ani nepochopitelný, ani vzdálený. Není v nebi, abys musel říkat: „Kdo nám vystoupí na nebe, vezme jej pro nás a ohlásí nám jej, abychom ho plnili?“ Ani za mořem není, abys musel říkat: „Kdo se nám přeplaví přes moře, vezme jej pro nás a ohlásí nám jej, abychom ho plnili?“ Vždyť to slovo je ti velmi blízko, ve tvých ústech a ve tvém srdci, abys je dodržoval. (Dt 30,11-14).