Paraša DEVARIM (Dt 1,1 – 3,22)

1,1

אלה הדברים אשר דבר משה – Toto jsou slova, která pronesl Mojžíš.  Komentátor Raši uvádí, že to jsou slova usvědčující (Izrael z hříchů) a jsou zde jmenována všechna místa, kde (synové Izraele) rozhněvali Hospodina. Mojžíš o tom mluvil zběžně, jen v náznacích, a to z úcty k národu synů Izraele. Mnozí komentátoři s tím mají problém, neboť se ptají, proč hříchy, které jsou zde vpomenuty jen náznakem, následně se uvádějí do všech podrobností. Věc se má takto: V midraši se uvádí, že když synové Izraele slyšeli Mojžíšova slova, kterými je za jejich hříchy kárá, okamžitě se ze svých špatných skutků začali kát a vrátili se opět k Bohu a k plnění přikázání – חזרו בתשובה. Je přece známo, že pokud se z lásky člověk navrátí opět k Hospodinu, jeho hříchy se mu promění v zásluhy. Proto Mojžíš později připomíná všechny hříchy synů Izraele dopodrobna se záměrem dopodrobna vypočítat všechny zásluhy Izraele. (Podle díla אמרי אלימלך, rabína Elimelecha Szapiry z Grodzhisku, 1824-1892)

1,1

ודי זהב – a Dí – zahavem. (Hebr. „“זהב je „zlato“)

Název místa Dí-zahav naznačuje v Mojžíšových slovech připomínku hříchu zlatého telete. Mojžíš je káral kvůli zlatému teleti, které udělali ze zbytku zlata, jež se u nich nacházelo, jak je psáno v Ozeášově knize 2,10: „že jsem ji zahrnul stříbrem a zlatem – a oni to dávali Baalovi.“ Zdali se nedostalo synům Izraele majetku Egypťanů jako plat a odškodnění za nucené práce, které museli pro Egypťany konat? Proč toto zlato, kterého Izrael nabyl, zapříčinilo zhotovení modly zlatého telete? Plat (zlato) za vykonanou práci náležel jen synům Izraele a ne přimíšenému lidu – ערב רב, který využil situace a spolu s Izraelem opustil Egypt. Vždyť tento přimíšený lid v Egyptě vůbec nepracoval. Byl to však on, který vyžadoval zhotovení modly zlatého telete. Vysvětlení verše 2,10 z knihy proroka Ozeáše: „že jsem jí zahrnoval stříbrem a zlatem – a oni to dávali Baalovi“, je toto: Hospodin dal synům Izraele více, než si za svou práci zasloužili, takže se část zlata dostala i přimíšenému lidu, který v Egyptě vůbec nepracoval. Co se potom stalo? „A oni to dávali Baalovi“, neboli z části tohoto zlata udělali zlaté tele.

1,11

יוסף עליכם ככם אלף פעמים ה‘ אלקי אבותכם – Nechť vás Hospodin, Bůh vašich otců, rozhojní ještě tisíckrát…

Tato slova jsou pronesena o budoucnosti, o době, o níž hovoří prorok Izajáš 60,22: „Z nejmenšího jich bude tisíc, z nejnepatrnějšího mocný národ.“ Nyní je národ synů Izraele malý a mladý. Avšak v budoucnu se jeho počet tisíckrát zvětší, jak pravil ve svém požehnání náš učitel Mojžíš. (Podle díla (בנין אריאל

1,31

אשר נשאך ה‘ אלקיך כאשר ישא איש את בנו – Jak tě Hospodin, tvůj Bůh, nesl jako nosí muž svého syna.

Hospodin „vzal na sebe“ (nesl) všechny tvé hříchy, ačkoli je Králem a jako takový nemůže slevit ze své důstojnosti. I přesto se k tobě choval „jako muž, který nosí svého syna“ a jako otec je ochoten pro dobro svých dětí slevit ze svého majestátu. (Poidle díla נחל קדומים rabína Chajima Josefa Davida Azulaje, 1724 Jeruzalém – 1806 Livorno)