… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




Paraša KI TECE (Dt 21,10 – 25,19) 5.00/5 (100.00%) 12 ohodnocení

1 tora21,10

כי תצא למלחמה על אויביך – Když vytáhneš do války proti svým nepřátelům…

Tímto veršem nám Tóra říká, že když máme co dělat s nepřítelem, nemáme čekat, až nás napadne a pak se teprve bránit, ale máme jako první vytáhnout proti němu do války. Každý vojenský stratég ví, že minimálně 50 procent úspěchu vojenské akce se skrývá v překvapení nepřítele. V praxi jsme toho byli svědky během šestidenní války v červnu 1967, kdy měsíce předem egyptská a syrská válečná propaganda, a nejen ona, nenechala nikoho na pochybách, že tyto země míní zničit Izrael. Izrael však první udeřil na egyptské a syrské letecké základny a zničil prakticky všechny bojové letouny nepřátel. Tím dosáhl strategické převahy a nic mu již nebránilo dosáhnout bleskového vítězství na třech frontách.

21,23

לא תלין נבלתו על העץ כי קבור תקברנו ביום ההוא…. – nenecháš jeho mrtvolu na dřevě přes noc, ale bezpodmínečně ho pohřbíš týž den, protože ten, kdo byl pověšen, neboť oběšenec je zlehčením Boha, neposkvrníš svou půdu, kterou ti dává do dědictví Hospodin, tvůj Bůh. Jedná se o mrtvolu právem popraveného člověka. Jeho tělo musí být téhož dne pohřbeno. Není to pouze proto, jak je v Tóře psáno, že mrtvola oběšence je zlehčením Boha, ale též zde můžeme najít i mravní zásadu. Člověk byl stvořen k obrazu Božímu. Hospodin do něho vdechl ducha života. Proto v každém člověku je Boží jiskra – ניצוץ אלוקי. Tedy i ten, kdo se nejhorším způsobem zpronevěřil svému lidskému poslání a stal se například úkladným vrahem a zaslouží si trest smrti (Gn 9,6), i on, poté, kdy byl trest vykonán, si zaslouží jako jiná lidská bytost, být pohřben ještě téhož dne. V tom se judaismus diametrálně liší například od středověké a novověké křesťanské Evropy, kdy těla popravených na šibenicích či vpletena do kol byla ponechána na popravištích týdny ba měsíce. Tato praktika měla odstrašit potenciální zločince.

23,4

לא יבא עמוני ומואבי בקהל ה’….. – Do Hospodinova shromáždění nikdy nevstoupí Amónec nebo Moábec, ani jejich desáté pokolení nevstoupí do Hospodinova shromáždění.

Tento zákon Tóry znamenal pro naše učitele určitý problém, neboť vlastně z národnostního, a i z náboženského hlediska delegitimizoval největšího židovského krále, krále Davida. Vždyť Davidovou prababičkou byla Moábka Rút, která se vdala za Bóaza (viz kniha Rút 4,21-22). Naši učenci však jednoznačně určili, že striktní zákaz se vztahuje pouze na muže, neboť je v Tóře psáno „Amónec nebo Moábec“, ale ne Amónka nebo Moábka. Tedy ženy z těchto národů konvertovat k židovství mohou. (Viz Mišna, traktát Jevamot 8:3, Babyl. Talmud, Jevamot 77a). Podle učenců tuto halachu umožňující Amónkám a Moábkám konvertovat již určil poslední ze Soudců, Samuel.

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Srpen 2013
Po Út St Čt So Ne
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293031  
Archiv