Abrahama nazýváme otcem všech věřících nebo hlavou všech věřících. Samozřejmě již deset generací před Abrahamem byl věřícím i spravedlivý Noe, který věřil v Hospodina. Vždyť se v úvodu minulé paraši uvádí: „את האלהים התהלך נח – Noe chodil s Bohem“. Noe chodil jako „dítě za ruku“ s Bohem a konal vše, co mu Bůh řekl a přikázal. Noe sice varoval lidi své generace, že přijde potopa, ale nic víc. Byl spravedlivým a bezúhonným, ale pasivním. Nezajímalo ho, co dělají ostatní. Kdežto Abraham byl také spravedlivým mužem, ale o něm je psáno v 17,1: „ויאמר אליו אני אל-שדי התהלך לפניוהיה תמים – a řekl mu: „Já jsem Bůh všemohoucí, choď stále přede mnou.“ Z těchto Božích slov vidíme, že Abrahamova víra byla na mnohem vyšší úrovni než víra Noemova. Abraham nepotřebuje neustálé bezprostřední vedení a kontrolu. On již ví, co od něj Hospodin očekává a ví, co a jak má konat, aby byl s ním Bůh spokojen. Abrahama zajímá, co dělají ostatní lidé a snaží se je přivést na správnou cestu. Jak midraš vypráví, síla víry byla u Abrahama tak obrovská, že mu neublížil ani oheň v peci, do níž byl králem Nimrodem uvržen a Abraham z ní vyšel bez zranění. Naopak, jeho bratr Haran učinil totéž a byl ohněm stráven. Podobně, když Hospodin řekl Abrahamovi v Cháranu, v severní Mezopotámii: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu.“ Abraham měl tak velkou víru a důvěru v Boha, že se na nic neptal a podčinil se ve svých 75 letech Hospodinovým slovům. Vždyť mu Bůh neřekl ani název země, do níž se má ubírat.

Pokračovat ve čtení “Parašat hašavua LECH LECHA (Gn 12,1 – 17,27)” »