rav Ovadja Josef
V nemocnici v Jeruzalémě dnes v 13:30 hodin izraelského času zemřel v jeruzalémské nemocnici Hadase Ejn Kerem ve věku 93 let rabi Ovadja Josef (Ovadia Yosef), duchovní vůdce charedi strany Šas (Sefardští strážci Tóry) a bývalý vrchní rabín Izraele. Budiž památka spravedlivého požehnána.
Rabi Ovadja Josef, který byl v letech 1973 až 1983 sefardským vrchním rabínem Izraele (Rišon LeCion), byl současnou neuznávanější halachickou autoritou.
Označován byla jako Posek HaDor (rozhodce – dle Tóry – naší doby), Gadol HaDor (největší naší doby) a Maor Jisrael (světlo Izraele). Jeho halachická (židovská právní rozhodnutí) jsou vysoce ceněna v celé ortodoxní komunitě a mizrachi komunita je bere za závazná.
Rabi Chajm Ovadja Josef se narodil 20. září 1920, na Jom Kipur, v iráckém Baghdádu jako Abdalla Jusuf. Ve věku 4 let se s rodinou přistěhoval do Země Izrael, do Jeruzaléma. Otec, majitel obchodu chtěl, aby jeho syn po něm převzal obchod a živnost, ale mladý Ovadia nejevil o frofesi obchodníka zájem. Rabíni, kteří se s mladým Ovadiou znali, si všimli jeho neobyčejného talentu při studiu Tóry a umožnili mu, aby se učil ve významné jeruzalémské ješívě Porat Josef. Zde pak studoval u rabiho Ezry Atiji (Ezra Attiya). Tam se Ovadja projevil jako jeden z nejnadanějších studentů. a jeho obrovského intelektuálního potenciálu a studijních výsledků si všiml rabín Ben Cion Uziel, který mu dal ve dvaceti letech rabínskou smichu!
Ve 24 letech se oženil s Margalit, dcerou předního učence rabiho Avrahama Fatala, s níž měl 11 dětí a která zemřela v roce 1994. Jedním z jeho dětí je současný sefardský rabín Izraele Jicchak Josef (Yitzhak Yosef).
Od roku 1947 rabi Ovadja Josef několik let působil v Káhiře jako učitel ješivy Ahava VeAchva (Ahavah VeAchvah) a stál také v čele místního rabínského soudu. Nehledě na mladý věk se zde rabi Ovadja Josef projevil jako vynikající organizátor a pastýř své obce. Podařilo se mu během několika let zkonsolidovat a zlepšit duchovní situaci egyptských Židů a zároveň zlepšit vztahy mezi úřady a židovskými obcemi.
Po návratu do Izraele v roce 1950 studoval v midraši Bnej Cion (Bnei Zion), vedeném dlouholetým rabínem Jeruzaléma rabim Cvi Pesachem Frankem (Tzvi Pesach Frank), a působil jako rabínský soudce v Petach Tikva.
V letech 1951 a 1952 publikoval své dílo o Pesachu a hagadě Chazon Ovadja (Chazon Ovadia), na něž během svého dlouhé života navázal desítkami dalších široce čtených knih, včetně desetisvazkových responzí Jabja Omer (Yabia Omer) a šestisvazkových responzí uváděných v rozhlase Jichave Daat (Yichave Daat). Dalšími jeho významnými díly jsou Masa Josef (Masa Yosef) a Jalkut Josef (Yalkut Yosef), knihy pod názvem (pod stejným názvem jako původní pesachové dílo) Chazon Ovadja, týkající se šabatu, svátků a dalších témat. Pod názvem Anaf Etz Avot vyšly jeho komentáře k traktátu Pirkej Avot, pod názvem Maor Jisrael komentáře k různým částem Talmudu.
V roce 1954 rabi Ovajda Josef založil sefardskou ješivu Or HaTora (Or HaTorah).
V letech 1958 až 1965 rabi Josef sloužil jako rabínský soudce v Jeruzalémě, posléze jako soudce nejvyššího rabínského odvolacího soudu tamtéž. V roce 1968 se stal vrchním rabínem Tel Avivu, jímž byl až do roku 1973, kdy byl zvolen sefardským vrchním rabínem Izraele.
V roce 1982 rabi Ovadja Josef spolu s rabim Eliezerem Menachemem Šachem založil sefardskou náboženskou stranu Šas, která brzo získala značnou oblibu mezi sefardskými Židy, kteří se v Izraeli cítili diskriminováni aškenázskou elitou. Rekordního úspěchu Šas docílila v roce 1999, kdy v Knesetu získal 17 mandátů ze 120.
Od konce 80. let rabi Josef podporoval mírová jednání Izraele s teroristy Organizace pro osvobození Palestiny, a to na základě halachické zásady pikuach nefeš, podle níž k záchraně lidského života lze porušit všechna židovská přikázání, kromě vraždy, modloslužby a cizoložství. Již v roce 1979 s odkazem na tuto zásadu podpořil vydání Sinaje Egyptu. Při hlasování o první Dohodě z Osla se nicméně Šas zdržel hlasování a proti druhé dokonce výslovně hlasoval, a to s ohledem na to, že dohody mír nepřinesly.
V roce 2005 se prý rabi Ovadja Josef postavil proti jednostrannému stažení Izraele z Pásma Gazy s tím, že posilování palestinských Arabů bez toho, aby se vzdali terorismu, ohrožuje židovské životy.
Při prezidentské volbě v roce 2007 rabi Josef podpořil svého dlouholetého přítele Šimona Perese, který nakonec – i díky podpoře 12 poslanců Šas – se stal prezidentem Izraele.
V roce 2010 se Šas stala se souhlasem rabiho Josefa členem Světové sionistické organizace a tedy první charedi sionitistikou stranou v Izraeli.
Za své rabínské práce dostal rabi Josef v roce 1970 Izraelskou cenu.
Nutno kvitovat s povděkem, že oproti většině aškenázských rabínů diaspory vystoupil na podporu etiopských Židů, aby byli po giuru le-chumra uznáni jako halachičtí Židé.
Až na poslední měsíce života, kdy už mu ubývalo sil, se ho mohl každý zeptat na jakýkoliv problém z Talmudu a podobně a on vám řekl nejen místo, kde a v jakem traktátu se to nachází, ale ještě další halachickou relevantní literaturu k tomuto problému. Jen tak to vysypal z rukávu.
Nuž neviem, ale tie jeho rasistické výroky o tom, akí sme my Židia nadradení nad ostatnými národmi a ako nám majú ostatní (inoverci) slúžiť, to nie je zrovna prejav múdrosti.
http://www.sme.sk/c/5678931/rabin-sa-hra-s-ohnom.html
http://www.telegraph.co.uk/news/obituaries/10361625/Rabbi-Ovadia-Yosef.html
TO JE SÍLA.
No, jestli jde o to, ukázat, že i velká osobnost sem tam pronese nějaký ne úplně geniální výrok, pak tady to je na jednom místě – http://9tv.co.il/news/2013/10/07/160237.html Nicméně jsou lidé, kteří si prostě občas mohou nějaké to slovo navíc dovolit. Neb to vyváží tou většinou ostatních slov, která padnou.
„… nie úplne geniálny výrok“ ???
Tak neviem, ale Tora vyslovene zakazuje uvaľovať na kohokoľvek kliatbu. Nie žeby som mal plastelíncov zrovna rád, ale Tora je Tora. Nepustí. Ani Ovadiu.
http://zpravy.idnes.cz/izraelsky-rabin-sesilal-v-rozhlasem-prenasene-modlitbe-na-palestince-mor-1lb-/zahranicni.aspx?c=A100829_122231_zahranicni_cen
Pan rabín byl vůdce ultraortodoxní strany Shas reprezentující sefardské Židy. Mimo jiné přirovnal Palestince k hadům. (V tom má můj vřelý souhlas.) Dovoluji si nyní přeložit jeho kontroverzní výrok: „Pohané byli sesláni na zem pouze k tomu, aby sloužili Židům.“ Zde bych řekl, že spíše než o „úlet“ se zde jedná o jeden z životních názorů. Také kvůli tomuto názoru a podobným dalším jsem se kdysi neoženil s „vaší“ dívkou a odmítl konverktovat. Kritiku pochopím, ale podobné výroky jsou již opravdu síla. Takovéto názory škodí společné věci. Doufám, že se mezi mladou generací již vyskytovat nebudou.