Krajina mezi Beer Ševou a Hebronem je jedním z míst, o nichž jednají v uzavřených a klimatizovaných místnostech představitelé států či sami sebe. Už ani ne tužkou na mapách, ale na obrazovkách počítačů chtějí rozhodovat o zemi, z níž i dnes dýchá atmosféra knihy Berešit (Genesis) a celého Tanachu (Bible, Starého zákona). Snad by měli vyjít ven, jen tak sami projít krajinou ztěžklou tisíciletými kroky a pak nechat rozhodovat ty, kdo na ní skutečně chtějí žít a pracovat. Vyhnaní z Guš Katif či ti, kdo zde žijí již dlouhá léta a traumatu vyhnání zůstali ušetřeni, a jejich arabští sousedé, kteří chtějí být sousedy a ne nepřáteli. Ti, kdo přišli obdělávat zemi po celý rok, v dešti a horku, žít v odříkání a skromnosti. Možná to někoho jednou napadne, aby i politikové prošli ta místa a pokorně se sklonili před majestátem hor a tichem které nelze rušit jen proto, že někdo chce být vidět a slyšet.
Hranice mezi Izraelem a Palestinskou autonomii vymezená ostnatým drátem
Fotografie z okolí Šomria : Pavel Kuča