znak Palestinské autonomie
Džamál Muhammad al-Džamál
Velvyslanec „Státu Palestina“ Džamál Muhamad al-Džamál (Jamal Mohamed al-Jamal, جمال الجمال) se narodil v roce 1957 v Bejrútu v rodině, která během izraelské Války za nezávislost odešla z Jaffy do Libanonu a žila poté v táboře Šatíla, kam libanonská vláda soustředila „palestinské uprchlíky.“
V roce 1975 se Džamál stal členem teroristického hnutí al-Fatáh, v jehož čele stál Jásir Arafát.
Jako vzdělaný člověk nastoupil Džamál Muhammad Džamál brzo diplomatickou kariéru.
Od roku 1979 pracoval jako asistent velvyslance Organizace pro osvobození Palestiny v Bulharsku, v roce 1984 se přesunul na velvyslanectví do Prahy, kde následně pracoval jako úřadující velvyslanec.
V letech 2005 až 2013 se Džamál stal konzulem „Státu Palestina“ v egyptské Alexandrii. Následovalo jmenování velvyslancem v Praze, kde se funkce ujal předáním pověřovacích listin prezidentu Miloši Zemanovi 11. října 2013.
Džamál Muhamad Džamál zemřel 1. ledna 2014 při výbuchu bomby v trezoru ve svém novém sídle v Praze. Zanechal 52letou manželku, dva syny a dvě dcery.
Džamál Muhamad Džamál
Československo začalo své styky s palestinskými Araby, reprezentovanými teroristickou Organizací pro osvobození Palestiny, posilovat po Šestidenní válce v roce 1967, v reakci na níž přerušilo diplomatické vztahy s Izraelem. Když vůdce OOP Arafát v roce 1988 formálně vyhlásil „Stát Palestina“, Československo, stejně jako další komunistické země a státy muslimské a rozvojové, tento nikdy neexistující stát, formálně uznalo a ze zastoupení OOP v Praze se stalo velvyslanectví.
Od roku 1988 až do března 2006 – tedy dlouhých 18 let – byl palestinskoarabských velvyslancem v Praze Samí Abdal Fattáh (Sami Abdel Fattah). Nahradil jej v Muhamad Salajmí (resp. Muhammad Salajmé, Mohammed Salaimi), dosavadní velvyslanec v Bulharsku. Od října 2013 pak byl velvyslancem Džamál Muhammad Džamál.
V souvislosti s rozdělením Československa k 1. 1. 2003 Česká republika deklarovala, že uznává všechny státy, které uznávalo Československo a které uznají rozdělením vzniklý český stát. Tímto způsobem, tak zůstalo zachováno uznání státu, který nikdy neexistoval a nikdy nesplňoval jednu z nezbytných podmínek pro reálnou existenci státu, kterou je existence státního území, nad níž je vykonávána státní moc.
Dnes „Palestinu“ uznává 134 ze 193 členských států OSN.