… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




Ukrajina a Izrael – poučení z krizového vývoje 4.77/5 (95.45%) 44 ohodnocení

ukrajinská vlajka

Krize na Ukrajině tvoří poslední více než týden hlavní titulky zpravodajských webů a tištěných novin. Nastal čas si shrnout, k čemu na Ukrajině došlo a co to má společného s Izraelem.

Co se vlastně stalo na Ukrajině?

Na Ukrajině vládl v řádných volbách zvolený parlament a prezident Janukovyč. Žádné zlatíčko, zkorumpovaný až hanba, ale zvolený ukrajinskými voliči v přímých volbách, které OBSE a EU uznaly za řádné.

Ukrajina léta vyjednávala s EU o přidružení. Na podzim 2013 byla připravena po dlouhém jednání k podpisu asociační dohoda a tu prezident Janukovyč těsně přes evropsko-ukrajinským summitem ve Vilniusu couvl a oznámil, že podpis dohody odkládá. Důvody byly zřejmé. Ukrajina se nacházela na hranici státního bankrotu, kdy její ekonomika klesala a zemi zoufale chyběly před nadcházející zimou peníze na nákup zemního plynu. EU nenabídla v asociační dohodě nic, než perspektivu vstupu do Unie někdy ve velmi vzdálené budoucnosti. Peníze žádné, naopak „hrozilo“ vzájemné odbourávání cel, které by však v praxi vedlo k zaplavení Ukrajiny evropským zbožím, zatímco konkurence neschopné a unijní normy nesplňující ukrajinské zboží by na evropský trh neprorazilo. Současně se ozvalo Rusko s varováním, že pokud Ukrajina podepíše smlouvu s EU a bude odbourávat dovozní cla, Rusko naopak dovozní cla zavede, aby ochránilo svůj trh před reimportem evropského zboží. A Rusko jen nehrozilo, také nabídlo. Snížení cen ropy na dvě třetiny aktuální tržní ceny (tedy ze 400 na 268 dolarů) a nákup ukrajinských dluhopisů, tedy faktickou půjčku, 15 miliard dolarů (tedy okolo 300 miliard korun). Volba nebyla pro Janukovyče složitá. Podpis asociační dohody odložil.

Evropská unie dala po ukrajinském oznámení odložení podpisu asociační dohody najevo uraženou ješitnost, namísto aby se snažila postoj Ukrajiny pochopit. Český eurokomisař Štefan Fülle se nechal slyšet, že tím veškeré jednání končí, kriticky se vyjádřili prakticky všichni vedoucí představitelé Unie.

A na Ukrajině začaly protesty. Na kyjevském náměstí Nezávislosti se sešly tisíce lidí, kteří formálně protestovali proti odložení podpisu smlouvy s EU, fakticky spíše proti obávanému příklonu k Rusku a proti Janukovyčovi a jeho vládě obecně. Poklidné protesty se počátkem roku 2014 pokusila rozehnat policie poté, kdy vedení země dospělo k závěru, že už blokování hlavního náměstí hlavního města bylo dost. Byla to chyba. Násilí ze strany bezpečnostních sil, byť logicky odůvodněné, posloužilo jako pozvánka pro radikály. „Majdan“ postupně ztratil obraz mírumilovné demonstrace, kterou nahradil obraz tábora podivných existencí ve vojenských uniformách, s helmami, metajícími na policisty zápalné lahve a jiné vražedné předměty. Policie se útokům logicky bránila a současně se pokoušela tábor výtržníků postupně likvidovat. To se nedařilo a když pak začali řady protestujících výtržníků i policistů kosit neznámí odstřelovači, vypukla „revoluce.“ Z odpovědnosti za střelbu a desítky mrtvých byl obviněn prezident Janukovyč, byla žádána jeho okamžitá demise.

Kdo skutečně nařídil odstřelovačům na „Majdanu“ střílet, se neví. Možná Rusko.

Prezident nakonec ustoupil a po vyjednávání podepsal 25. února 2014 s představiteli opozice dohodu, že do konce roku se uskuteční nové prezidentské volby a že země se vrací k ústavě z roku 2004, která dávala výrazné pravomoci parlamentu a naopak jen mírné prezidentovi. Za dodržení dohody se zaručili ministři zahraničí Francie, Německa a Polska. Radikálové na „Majdanu“ kompromisní dohodu odmítli, pohrozili ozbrojeným útokem na sídlo prezidenta a ten z Kyjeva v noci odjel na východ země a následně pak do Ruska.

Revoluce slavně zvítězila. Vítězní radikálové, opírající se o ukrajinsky hovořící západ země, sestavili novou vládu, v parlamentu k nim přeběhla část poslanců dosud podporujících Janukovyče. Zněla ostře protiruská prohlášení, ruština byla zrušena jako druhý úřední jazyk v místech, kde žije ruská menšina.

Rusko se potichu zasmálo a začalo jednat. Ruská invaze na Krym byla provedena podle klasického scénáře. Nejprve „místní dobrovolníci“ – kupodivu ruských vojenských v uniformách bez označení, s vojenských výcvikem a vybavením – obsadili strategické body poloostrova, potom místní orgány požádaly Rusko o pomoc, čemuž bylo promptně vyhověno.

Ukrajina přišla o Krym, který je většinově obývám Rusy a byl k Ukrajině přičleněn v roce 1954 rozhodnutím tehdejšího sovětského vůdce Chruščova.

Co s tím má společného Izrael?

Se samotným děním na Ukrajině má Izrael společného málo. Je pravda, že na Ukrajině žijí Židé, jejichž počet se odhaduje na 200 až 400 tisíc. Je pravda, že se během současného turbulentního dění židovští Ukrajinci angažovali jak na straně vlády, tak na straně opozice. A je pravda, že Izrael bedlivě monitoroval situaci pro případ, že by vypukly antisemitské útoky. Nevypukly, ač při sledování zpráv ruských médií by si jeden mohl myslet, že na Ukrajině řádí černosotněnci.

Izrael do situace na Ukrajině nezasahoval. Přesto se ho však bytostně týká. Jak? Jako zdroj poučení.

Důvodem, proč je dnes Ukrajina v hluboké krizi, je „svár bratří v domě ukrajinském.“ Svár, kdy se Ukrajinci přestali snažit dosáhnout kompromisu a raději začali ve snaze zcela prosadit svůj názor a potlačit názor druhé strany naslouchat radám cizinců, aniž by si uvědomili, že cizinci prosazují zájmy své.

Když Janukovyč odmítl podepsat dohodu s EU, jednalo se o legitimní rozhodnutí legitimně zvoleného prezidenta. Možná nesprávné, možná správné. Ale rozhodnutí nikterak fatální, rozhodnutí, jež mělo být respektováno, a po příštích volbách, pokud by zvítězila opozice, mohlo být změněno. Namísto toho ukrajinská opozice vyvolala radikální střet. Za mohutného fandění uražené EU a geopolitických machiavellistů z USA opozice zpochybnila legitimitu prezidenta a donutila ho souhlasit s ústupky. Tuto dohodu opozice nedodržela a prezidenta svrhla. A Francie, Německo a Polsko, které se za dodržení dohody zaručily, tomu za méně než 24 hodin po jejím podpisu zatleskaly…

Nakonec se ale směje Rusko.

Ukrajinský scénář je pro Izrael varováním, k čemu může dojít, pokud se nehledá kompromis v rámci společnosti. K čemu vede, když se iniciativy chopí radikálové, podněcovaní cizinou, která má v oblasti vlastní zájmy. Když se cizím zemím dovolí hrát si v naší zemi své „velké šachové partie.“ Když se spoléhá na „záruky“ dané cizími zeměmi.

Kam vede, když se za každou cenu dává přednost hledání „správného řešení“ před řešením kompromisním.

Příčin současné situace na Ukrajině je více. Ale jedna hlavní: svár bratří v domě ukrajinském. Vezměme si z toho poučení.

2 reakce na Ukrajina a Izrael – poučení z krizového vývoje

  • Tamar napsal:

    Mě to přijde trochu zjednodušené.. V politice se nevyznám. Už desítky let jsou Ukrajinci považováni za spolehlivé gazarbajtry.. Doktoři, vědci, inženýři.. makají na stavbách a peníze posílají domů. Možná už toho mají po krk.. Myslím, že jsou tím neustálým utahováním „vodítka“, na kterém je vláda vodí tak tlačeni do kouta, že mají pocit, že už není moc co ztratit..

    Nesouhlasím s tím, že v tu chvíli útoku ostřelovačů bylo osazenstvo Majdanu z většiny tvořeno podivnými existencemi ve vojenských uniformách.. Extrémisti jsou všude, ale nikde netvoří většinu a myslím, že ani na Majdanu netvořili většinu.

  • Emet napsal:

    Skvělý článek, jen nesouhlasím se „správným řešením“ a kompromisy. Správné řešení – bez závorek totiž kompromisy vůbec nevyžadovalo.

    Správné řešení je:
    Ne korupce, ne EU, ne USA, ne Rusko, jednota

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Březen 2014
Po Út St Čt So Ne
« Úno   Dub »
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31  
Archiv