… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




Traktát Mišny Pesachim – 5. kapitola 5.00/5 (100.00%) 7 ohodnocení

thumb-ZB902Kapitola pátá

1.(1) Každodenní odpolední oběť je [běžně] porážena v půl deváté a obětována je v půl desáté.(2) V předvečer Pesachu je porážena v půl osmé a obětována v půl deváté, ať už je všední den nebo šabat.(3) Pokud předvečer Pesachu připadl na předvečer šabatu, je poražena v půl sedmé a obětována v půl osmé a pesachová oběť [byla obětována co nejdříve] po ní.(4)

2. (5) Pesachová oběť, kterou dotyčný porazil s jiným úmyslem [než s cílem přinést pesachovou oběť], nebo zachytil [její krev] nebo [tuto krev] přinesl či rozstříkl [na oltář] s jiným úmyslem; nebo [ji porazil a krev zachytil] se správným úmyslem a [přinesl ji a rozstříkl na oltář] s jiným úmyslem, je [taková oběť] neplatná. Co znamená „se správným úmyslem“ a [poté] „s jiným úmyslem“? [Například pokud oběť nejprve obětoval] s úmyslem [obětovat] pesachovou oběť a [poté oběť dokončil] s úmyslem [obětovat] oběť za živobytí. (6) Co znamená „s jiným úmyslem“ a [poté] „se správným úmyslem“? [Například pokud oběť nejprve obětoval] s úmyslem [obětovat] oběť za živobytí a [poté oběť dokončil] s úmyslem [obětovat] pesachovou oběť. (7)

3. Pokud ji porazil pro ty, kdo ji nemohou jíst; (8) nebo pro ty, kdo se pro ní nezapsali; (9) pro neobřezaného (10) nebo pro [rituálně] nečistého, (11) je [oběť] neplatná. [Pokud ji porazil] pro ty, kdo jí jíst mohou a pro ty, kdo ji jíst nemohou, pro ty, kdo se pro ní zapsali i pro ty, kdo se pro ní nezapsali, pro obřezané i neobřezané; pro nečisté i čisté, je vhodná. (12) Pokud ji porazil před polednem, je neplatná, neboť je řečeno: „za soumraku“. (13) Pokud ji porazí před [odpolední] každodenní obětí, je vhodná, za předpokladu, že někdo míchá její krev [aby se nesrazila], dokud není [na oltář] rozstříknuta [krev] každodenní oběti. Ale pokud [krev pesachové oběti] rozstříkl [na oltář ještě před každodenní obětí], je [pesachová oběť] vhodná. (14)
4. Pokud někdo obětuje pesachovou oběť s chamecem [ve svém vlastnictví], porušuje negativní přikázání. (15) Rabi Jehuda říká: „[To platí i v případě odpolední] každodenní oběti.“ (16) Rabi Šim’on říká: „[Pokud porazil] pesachovou oběť [s chamecem ve vlastnictví] čtrnáctého nisanu, pak je povinen [přinést oběť za hřích]; ale pokud [ji porazil] s jiným úmyslem, je [této povinnosti] zproštěn. (17) Ale co se týká všech ostatních obětí [které by porazil 14. nisanu a ve stejné době vlastnil chamec], ať už je porazil s úmyslem [porazit skutečně je] nebo s úmyslem [porazit] jinou [oběť], je [povinnosti přinést oběť za hřích] zproštěn. (18) [Pokud porazil pesachovou oběť s chamecem ve vlastnictví] ve svátek (19) s úmyslem [porazit skutečně jí], je [povinnosti přinést oběť za hřích] zproštěn, (20) ale pokud pro jiný účel, je povinen [přinést oběť za hřích]. (21) A co se týká všech ostatních obětí [poražených na svátek s chamecem ve vlastnictví], ať už je porazil s úmyslem [porazit skutečně je] nebo s úmyslem [porazit] jinou [oběť], je povinen [přinést oběť za hřích]; (22) vyjma případu oběti za hřích, kterou porazil s jiným úmyslem.“ (23)
5. Pesachová oběť je porážena ve třech zástupech, jak je řečeno: „A celé shromáždění obce Izraele ji porazí,“ (24) Vstoupil první zástup, (25) chrámové nádvoří se zaplnilo a zavřeli brány Chrámu. Zatroubili [na šofar tóny] tki’a, tru’a a tki’a. Kněží stáli v zástupech a v rukách drželi stříbrné a zlaté mísy. (26) „Stříbrný“ zástup držel pouze stříbrné [mísy] a zástup, který byl celý ze zlata, držel pouze zlaté, nesmísily se. A mísy neměly plochá dna, aby je [náhodou] nepoložili na zem a krev se [tak] nesrazila.
6. Izraelita porazil [jehně] a kněz zachytil [krev]. (27) Předal ji svému druhu a ten ji předal svému druhu a tak přijal plnou mísu a vrátil zpět prázdnou. (28) Kněz, který byl nejblíže k oltáři, je pak rozstříkl na základnu [oltáře].
7. První zástup poté vyšel ven a vstoupil druhý; [poté] vyšel ven druhý a vstoupil třetí. A druhý i třetí zástup konali stejně jako první. [Levité mezitím ] recitovali Halel. Pokud jej dokončili, opakovali jej a pokud by jej zopakovali a stále ještě neskončily [s obětováním], recitovali by jej potřetí, ačkoli se nikdy nestalo, že by jej recitovali třikrát. Rabi Jehuda říká: „[U] třetího zástupu nikdy [recitace Halelu] nedošla až ke slovům ‚Miluji Boha, neboť naslouchá,‘ (29) neboť ve třetím zástupu už bylo málo lidí.“
8. Tak jako [byla oběť] vykonána ve všední den, tak byla vykonána i o šabatu, až na to, že kněží [i o šabatu] vytírali chrámové nádvoří [stejně jako ve všední den] proti vůli učenců. (30) Rabi Jehuda říká: „[Kněz] naplnil pohár smísenou krví a rozstříknul jí jednou na oltář.“ Ale učenci s ním nesouhlasili. (31)
9. Jak byla obětina pověšena a stažena z kůže? Ve zdech a sloupech byly upevněné železné háky, na něž věšeli obětiny a stahovali je. Pokud nebylo místo na pověšení a stažení jejich oběti, byly tam ještě hladké plaňky, které si dali se svým druhem na ramena a tak na nich pověsili zvíře a stáhli ho. Rabi Eli’ezer říká: Pokud čtrnáctý [nisan] připadl na šabat, opřel se rukou o rameno svého druha a jeho ruku opřel o své rameno a tak zavěsili obětinu a stáhli jí. (32)
10. Pak ji rozřezali a vyjmuli vnitřní tuk, uložili je na podnos a spálili na oltáři. První zástup odešel ven a posadili se na chrámové hoře, druhý se usadil v chelu, (33) zatímco třetí zůstal na svém místě. (34) Když se setmělo, vyšli ven a upekli své pesachové beránky.
————————————————————————-

1) Kapitoly 5–8 traktátu Pesachim se zabývají hlavním aspektem svátku Pesach, jak byl chápán v chrámových dobách – pesachovou obětí a obětními rituály během svátku vůbec. Jako první Mišna řeší obětování každodenní odpolední oběti 14. nisanu. Ve všední den byla každodenní oběť (tamid; Nu 28:3–4; Ex 29:39) obětována ráno a odpoledne – odpolední oběť byla také poslední oběti dne. 14. nisanu však byla po jejím obětování přinesena ještě pesachová oběť, obětovaná před začátkem svátku Pesach.
2) Jako ve všech případech, kdy mišna hovoří o přesném čase, má i zde na mysli relativní hodiny, tzn. hodina je 1/12 osvětlené části dne. Ve všední den zbývaly na další úkoly (oběti obilí, pálení kadidla a zapalování menory, což byla poslední činnost před setměním) dvě a půl hodiny (v zimě tak na tyto úkoly měli podstatně méně času než v létě).
3) Jelikož 14. nisanu bylo potřeba ještě obětovat pesachovou oběť, byla každodenní posunuta o hodinu dříve.
4) Pokud Pesach začínal na šabat, bylo třeba dokončit pečení pesachového beránka ještě před začátkem šabatu, neboť vaření je na šabat zapovězeno. Obětování odpolední oběti tak bylo posunuto až téměř k poledni, konkrétně půl hodiny po poledni, kdy slunce již dosáhlo vrcholu ekliptiky a začíná se přibližovat k horizontu – to bylo ostatně považováno za začátek odpoledne, dříve tak odpolední oběť nebylo možné obětovat.
5) Obětování se sestává ze čtyř úkonů, které je třeba provést předtím, než bude oběť spálena nebo zkonzumována. 1) porážka; 2) zachycení krve do nádoby; 3) přinesení krve k oltáři a 4) rozstříknutí krve na oltář. Tyto úkony je třeba učinit se správným úmyslem (tj. pokud se jedná o pesachovou oběť, musí mít kněz celou dobu na paměti, že to co dělá, dělá s cílem splnit povinnost přinést pesachovou oběť; blíže o tomto pojednává traktát Zvachim).
6) I když tedy samotný akt oběti započal se správným cílem, dokončil jej s jiným a tím pádem je oběť neplatná.
7) Totéž platí i naopak – pokud kteroukoli část oběti vykonal s úmyslem obětovat jinou oběť, než pro kterou bylo zvíře přivedeno, je taková oběť neplatná.
8) To jsou např. staří lidé, kterým jejich zdravotní stav již nedovoluje sníst ani ten nejmenší kousek oběti.
9) Předtím, než je zvíře obětováno, musí skupina, která jej hodlá sníst, se „zapsat“ či jinak dát najevo, že právě oni budou tuto oběť jíst. Ti, kteří toto neprohlásili, nemohou jíst maso této konkrétní obětiny. Pokud ji kněz obětoval pro člověka, který pro tuto oběť nebyl zapsán, je celá oběť nevhodná.
0) Ex 12:48. Pesachovou oběť nesmí jíst neobřezaný.
11) Oběť může jíst jen ten, kdo je rituálně čistý.
12) V toto případě mišna přihlíží k tomu, že alespoň část z lidí, pro které oběť porazil, ji může jíst – v takovém případě je oběť platná a tu, kdo jsou k její konzumaci způsobilí, tak mohou učinit.
13) Ex 12:6. Za soumrak (či spíše počátek soumraku) lze technicky vzato považovat kteroukoli denní dobu od chvíle, kdy slunce dosáhne meridiánu a začne opětovně klesat k obzoru (viz výše). Pokud ji porazí předtím, je oběť neplatná.
14) Le-ka-tchila by měla být pesachová oběť poražena po každodenní. Pokud ale kněz porazil pesachovou a poté be-di-avad zjistil, že každodenní ještě nebyla poražena, nebo pokud rozstříkl na oltář krev pesachové oběti a poté be-di-avad zjistil, že ještě na něj nebyla rozstříknuta krev každodenní oběti, je pesachová oběť i přesto platná.
15) Ex 34:25 v tomto hovoří jasně: „Neobětuj krve mé oběti [Pesachové], dokud se nalézá [u tebe] kvas a ať nezůstane přes noc do rána oběť svátku Pesach.“ Rabínští učenci to vyložili tak, že nejde o to přinést společně s obětinou na oltář i chamec, ale obětovat pesachovou oběť, pokud má chamec ještě stále ve vlastnictví.
16) Rabi Jehuda rozšiřuje tento zákaz dále. Podle něj lze slovo „mou oběť“ (korbani) vztáhnout i na každodenní oběť, neboť tato náleží coby celopal Bohu, na rozdíl od pesachové, kterou lidé částečně sní. Podle jiného výkladu lze slovo korbani číst i jako korbanej, tzn. oběti, čímž verš zahrnuje více obětí – a v tomto případě se mže jednat pouze o pesachovou a každodenní. Proto je podle rabiho Jehudy porušením negativní micvy i obětování každodenní odpolední oběti, pokud obětník vlastní ještě chamec.
17) Pokud 14. nisanu odpoledne porazí pesachovou oběť s vědomím a úmyslem obětovat pesachovou oběť, pak se jedná o platnou pesachovou oběť. Pokud v té době stále vlastní nějaký chamec, je povinen přinést oběť za hřích. Pokud ale tuto pesachovou oběť porazil s úmyslem použít zvíře na jinou oběť, pak pesachová oběť není platná, čímž pádem jakoby pesachovou oběť nikdy neobětoval. Pokud pesachovou oběť neobětoval, pak neporušil nařízení v Ex 34:25, neboť to se týká pouze přestoupení při obětování platné pesachové oběti.
18) Podle rabiho Šim’ona se přikázání vztahuje pouze k pesachové oběti a žádné jiné.
19) Tj. po 14. nisanu.
20) V toto případě se nejedná o platnou pesachovou oběť, neboť tu je třeba obětovat jedině 14. nisanu. Tím pádem neporušil přikázání Ex 34:25.
21) Pokud ji ale obětoval s jiným úmyslem, pak je rázem z takové oběti platná oběť, klasifikované podle úmyslu, se kterým ji obětoval. V takovém případě přestoupil přikázání Ex 34:25, neboť obětoval platnou oběť během Pesachu, zatímco měl v držení chamec. Tento zákaz rabi Šim’on vyvozuje z verše Ex 23:18, který je takřka totožný s veršem Ex 34:25 a podle jehož interpretace se nesmí během Pesachu přinášet žádná oběť, pokud má její obětník ve vlastnictví chamec.
22) Neboť stejně jako v případě výše přestoupil nařízení z Ex 23:18.
23) Pokud je oběť za hřích poražena s jiným úmyslem během Pesachu, je považována za neplatnou. Tak obětník nepřestoupil žádné z biblických nařízení ohledně obětování oběti zároveň s chamecem.
24) Ex 12:6 používá celkem tři výrazy „shromáždění“ „obec“ a „Izrael“.
25) Podle Talmudu musel mít zástup minimálně třicet lidí, ale lze předpokládat, že na Pesach bylo lidí přítomno mnohem více.
26) Na zachycení krve obětí.
27) Pokud si Izraelita přál porazit beránka sám, mohl tak učinit. Zachycení krve ale náleželo pouze knězi. Většinu obětí poráželi pouze kněží. V Ezd 6:20 je ale zmíněno, že pesachové oběti poráželi i lévijci.
28)Toto pořadí je důležité – nejprve musí předat plnou mísu, poté vrátit prázdnou. Plná mísa je něco, s čím se vykonává micva a to, s čím se vykonává micva , má přednost.
29) Ž 116
30) Dlažba chrámového nádvoří byla vytírána po obětech, neboť byla špinavá od krve. Učenci považovali tuto činnost za nedovolenou o šabatu, ale kněží ji vytírali i o šabatu. Mezi rabínským hnutím a kněžskou třídou z Chrámu vládlo určité napětí a kněží se necítili být podřízeni rabínským zákonům.
31) Podle rabiho Jehudy nakonec kněz sebral krev s podlahy a ještě jednou ji rozstříkl na oltář, aby tak zajistil, že na oltáři byla krev všech obětí– pokud by kněží opomněli krev rozstříknout, byla by celá oběť neplatná. Podle ostatních učenců ale kněží nic takového v Chrámu neprováděli.
32) Učenci s rabi Eli’ezerem nesouhlasí. Podle nich je používání planěk o šabatu v tomto případě zapovězeno jen kvůli švut, čili není zakázáno mi-de-orajta, tudíž je jejich používání v Chrámu povoleno.
33) Prostor u zdi ezrat ha-našim na Chrámové hoře. Viz Midot 2:3.
34) Ve všední den si lidé po obětování tuku vzali svá jehňata a odnesli si je domů nebo kamkoli, kde je hodlali sníst, a upekli je. Na šabat ale není možné přenášet kusy masa mimo soukromý prostor. Proto se jednotlivé zástupy rozešli na různá místa chrámového okrsku, kde počkali až do setmění.

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Duben 2014
Po Út St Čt So Ne
« Bře   Kvě »
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
282930  
Archiv