… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




Traktát Mišny Pesachim – 10. kapitola 5.00/5 (100.00%) 5 ohodnocení

thumb-ZB902Kapitola desátá (1)

1. V předvečer Pesachu nesmí nikdo jíst od minchy (2) až do setmění. (3) Ani ten nejchudší člověk v Izraeli nesmí o pesachové noci jíst, pokud si nehoví. (4) A neměli by mu dát méně, než čtyři poháry vína a [pokud je to nutné, tak] i z talíře [určeného na] dobročinné [dary].(5)
2. Smíchali mu první pohár. (6) Bejt Šamaj říkají: „Nejprve žehná nad [svatostí] dne a poté nad vínem. (7) Bejt Hilel říkají: Nejprve žehná nad vínem a poté nad [svatostí] dne.(8)

3. (9) Když to (10) před něj přinesou, ponoří chazeret (11) [do zálivky] (12) dokud nepřejde k předkrmu před chlebem. (13) [Po předkrmech] přinesou před něj macu, chazeret (14) a charoset (a dvě jídla) ačkoli charoset není přikázán [Tórou]. (15) Rabi El’azar ben Cadok říká: „Je přikázán.“ A v [dobách, kdy stál] Chrám, před něj přinášeli [spolu s bylinami a macou] tělo pesachové oběti.
4. (16) Smíchali mu druhý pohár a zde se syn ptá svého otce. (17) Pokud se syn neumí zeptat, jeho otec mu pomůže: (18) Při všech ostatních nocích ponořujeme zeleninu jen jednou, při této noci dvakrát? (19) Při všech ostatních nocích jíme chamec i macu, tuto noc pouze maca. (20) Při všech ostatních nocích jíme pečené, dušené nebo vařené maso, tuto noc pouze pečené. (21) Započne [vyprávění o vyjití z Egypta] hanbou ( 22) a skončí jej s chválou, (23) a začíná veršem: „Arami oved avi“ (24) dokud nedokončí celý oddíl.
5. (25) Raban Gamli’el (26) říkával: „Kdokoli nezmíní tyto tři věci o Pesachu, nesplnil svou povinnost. A tyto jsou: pesachová oběť, maca a hořké byliny. Pesachová oběť, neboť Všudypřítomný překročil domy našich otců v Egyptě. Maca neboť naši otcové byli vykoupeni z Egypta; hořké byliny, neboť tak i Egypťané učinili život našich otců v Egyptě hořkým. V každém pokolení je muž povinen považovat sám sebe jako kdyby on sám vycházel z Egypta, neboť je řečeno: „A budeš vyprávět svému synu v ten den: ‚To je proto, co mi Hospodin učinil, když jsem vycházel z Egypta.‘ (27) Proto je naší povinností děkovat, chválit, velebit, slavit, vyvýšit, okrášlit, požehnat, vyzdvihnout a milovat Toho, jenž učinil našim otcům i nám všechny tyto zázraky – vyvedl nás od otroctví ke svobodě, od žalu k radosti, z truchlení k veselí, z temnoty ke světlu a z otroctví k vykoupení. Tedy řekněme: Chvalte Hospodina!“
6. (27) Kam až se recituje [první část Halelu]? Bejt Šamaj říkají: „Až do ‚jako matka radující se nad svými dětmi.‘ “ (28) Ale Bejt Hilel říkají: „Až do ‚mocná skálo nad vodami.‘ “ (29) A následně jej zakončí [požehnáním] za vykoupení. Rabi Tarfon říká: „[Zakončí jej slovy] ‚jenž vykoupil nás a naše otce z Egypta,‘ ale ne [požehnáním].“ (30) Rabi Akiva říká: „Kéž nás Hospodin, náš Bůh a Bůh našich otců přivede k dalším stanoveným časům a svátkům, které nastanou v míru, v radosti nad znovuvybudováním Tvého města a radosti ze služby Tobě, a tam budeme jíst oběti a pesachim“ až do „Požehnaný jsi Ty, jenž vykoupil Izraele.“ (31)
7. Nalili mu třetí pohár [a nad ním] žehná [požehnání po] jídle. (32) [Po] čtvrtém [poháru] uzavírá Halel a recituje nad ním požehnání nad písní. (33) Pokud chce, tak mezi [druhým a třetím] pohárem může pít [další víno], (34) mezi třetím a čtvrtým pohárem pít nesmí. (35)
8. Nikdo nesmí zakončit pesachovou večeři afikomanem. (36) Pokud někdo z nich usne, mohou jíst [pesachovou oběť když se opět probudí]. Pokud usnuli všichni, nesmí [již po probuzení] jíst. (37) Rabi Jose říká: „Pokud jen podřimovali, mohou jíst [dál], ale pokud usnou [tvrdě], nesmí [již po probuzení] jíst.“
9. Pesachová oběť po půlnoci znečišťuje ruce. (38) Pigul a zbytek obětiny znečišťuje ruce. (39) Pokud recitoval požehnání za pesachovou oběť, je zproštěn povinnosti přinést oběť sváteční, ale pokud recitoval požehnání za obětování sváteční oběti, není zproštěn povinnosti přinést pesachovou oběť – to jsou slova rabiho Jišma’ele. Rabi Akiva říká: „Tato nezprošťuje [povinnosti obětovat] tuto, ani tato nezprošťuje [povinnosti obětovat] tuto.“ (40)

1) Desátá kapitola se zabývá asi nejznámějším aspektem svátku Pesach, a to sederovou večeří. Seder patří k nejstarším kontinuálně zachovávaným rituálům v židovství. Podobu, jako má dnes, začal nabývat až po zničení Chrámu, do té doby byl první sváteční večer svátku Pesach slaven tak, jak je popsáno v Tóře – konzumací pesachové oběti, nekvašených chlebů a hořkých bylin, včetně vína zpěvu žalmů či písní, ovšem bez formální struktury. Seder se stal jedním ze způsobů, jakým rabínský judaismus kompenzoval zničení Chrámu – jako vzor bylo vzato řecko-římské symposion, slavnostní hostina, běžná mezi aristokracií a vyšší třídou na tehdejším Blízkém východě. Odtud vychází umývání rukou v míse kolující kolem stolu, „hovění si“ při jídle aj. Nejspíše se nejednalo o cílené přejímání řeckých a římských zvyků, spíše se jednalo o naroubování náboženské tradice a zvyklostí na rámec, na který rabíni sami byli zvyklí.
2) Cca 15:00.
3) A to proto, aby měl při sederu hlad a jedl nekvašený chléb s chutí, bez ošklíbání se.
4) Lidé, kteří mesuvim, by se měli opřít o levou ruku, zatímco pravou rukou pozvednou pohár, neboť takový byl zvyk mezi svobodným lidem a vyšší třídou. V dobách mišny mělo symposion podobu hostiny, při které účastníci leželi kolem nízkých stolků s jídlem, opírali se o loket levé ruky a pravou si podávali pokrmy do úst. Na pesachový seder by ale i ten nejchudší Izraelita měl mít právo chovat se jako svobodný člověk.
5) Tuto část lze vyložit dvěma způsoby – jelikož je ústředním bodem sederu vypití čtyř pohárů vína, je třeba, aby ti, kdo rozdávají charitu mezi chudými, zajistili, že i ten nejchudší bude mít na seder dost vína na čtyři poháry. Podle jiného výkladu se tato část netýká chudých, nýbrž všech a čtyři poháry vína by měl mít každý, i kdyby si je měl brát z vína určeného na charitu.
6) Ve starověku se víno podávalo zásadně ředěné vodou.
7) Podle Bejt Šamaj má den přednost, neboť díky svatosti tohoto dne se o něm pije víno.
8) Dle Hilelovy školy je to přítomnost vína, která dovoluje recitovat požehnání nad svatostí dne. Druhý důvod je pravidlo, podle kterého mají častěji konané věci přednost před méně častými. Halacha je podle školy Hilelovy.
9) Mišna přechází k samotnému jídlu během sederové noci. Dnes je praxe taková, že nejprve je magid (vyprávění), teprve po něm následuje šulchan orech (samotná večeře). V dobách mišny byly možná tyto dva úkony více promíchány nebo následovali v opačném pořadí.
10) Mišna nijak nespecifikuje, co vlastně přinesli. Podle jednoho výkladu po Kiduši přinesli zeleninu (jerakot), aby přiměli děti ke kladení otázek, protože nebylo zvykem přinášet zeleninu před lámáním chleba; podle jiného výkladu se jedná o stolek, na němž byly všechny pokrmy, protože bylo zvykem přinášet stůl pouze po Kiduši (Rabejnu Chananel, Tosafot).
11) Dnes je nazýván slovem karpas, což je perské a arabské slovo pro celer. Ať již tento výraz označoval cokoli, jedná se o druh předkrmu. V mišnických dobách jedli při této příležitosti pravděpodobně hlávkový salát.
12) Zeleninu namáčeli před konzumací do různých tekutin – zálivka, ocet, slaná voda, víno apod. Pokud mišna používá v této souvislosti slovo le-matbil (ponořit) pak tím chce říct, že karpas prostě sní.
13) Během jedné hostiny se mohlo podávat více předkrmů. Mišna tím možná chce říct, že pokračujeme v jejich konzumaci, dokud není přinesen poslední, které se podával před konzumací chleba.
14) Hořké byliny (salát), viz výše 2:6,
15) Charoset jako směs vína a ovoce se v Tóře neobjevuje, ale jednalo se o běžný pokrm v řecko-římském světě, který byl do sederu přidán možná jen z potřeby dodat do něj více pokrmů. Gemara charosetu dodává další symbolické významy, nejznámější je ten, kde symbolizuje maltu nebo hlínu na cihly, které izraelité vyráběli v Egyptě, podle jiných připomíná jeho ostřejší chuť otroctví, podle jiných symbolizuje jablko v charosetu plodnost izraelských žen, které v Egyptě zabránily vyhlazení Izraele.
16) Ve většině tištěných vydáních Mišny je tato mišna uzpůsobená dnešní praxi, tzn., že otázky jsou formulovány tak, jak se zpívají dnes během sederu. Zde předkládáme původní verzi.
17) Jak je řečeno v Ex 12:26, 13:14 a Dt 6:20–21.
18) Mišna zde nedává jasné znění otázek, ale ponechává volnost na synovi. Pokud neví jak se ptát, jeho otec mu pomůže následujícími otázkami, které se staly základem dnešního Ma ništana. Těmito otázkami měl otec povzbudit zvídavost a zájem dětí o to, co se děje při sederu a čím se tato večeře liší od všech ostatních. Ve srovnání s dnešními čtyřmi otázkami mišna uvádí pouze tři návrhy a pouze jeden z nich je tentýž, jako říkáme dnes.
19) Namočit zeleninu do zálivky byla běžná praxe, jak jsme již viděli výše, ale pouze u jedné části jídla. Druhé ponoření – charosetu a hořkých bylin – bylo něčím výjimečným.
20) Tato otázka zůstala zachována i v Ma ništana. Její význam je jasný.
21) Pesachová oběť se smí jíst pouze upečená. Zajímavé je, že mišna tuto otázku uvádí, ačkoli tento rituál (a stoprocentně tato mišna) vnikl až po zničení Chrámu – lidé zjevně jedli dále pesachové oběti i po churbanu.
22) Co se myslí „s hanbou“? Podle Talmudu jsou dvě odpovědi – buďto je tím míněno potupení Izraele coby otroků v Egyptě, nebo minulost našich předků, kteří sloužili modlám. Tím vyprávění o Pesachu začíná.
23) Vyprávění je pak zakončeno velebením Boha za vyvedení z Egypta.
24) Dt 6:20–25. Tento verš má dvojí význam. Standardní překlady jej interpretují jako „Můj otec byl Aramejec, bloudící bez domova“; midraš (a hagada tento výklad přebírá) jej vykládají jako „Aramejec chtěl zničit mého otce.“ Aramejec je Lavan, který chtěl zahubit svého zetě Ja’akova.
25) Tuto mišnu známe velmi dobře z hagady – stala se součástí sederu. S tím, jak se rozrůstal seder, rozrůstala se i tato mišna a tato upravená vydání byla přejímána zpět do textu Mišny (tyto vsuvky jsou uvedeny v závorkách).
26) Podle jednoho názoru je to Gamli’el ha-zaken, který žil ještě v dobách, kdy stál Chrám. Podle jiného názoru je to jeho vnuk, Gamli’el II., proslulý tím, že byl na přechodnou dobu sesazen z místa předsedy sanhedrinu v Javne a který tvrdil, že pesachovou oběť lze jíst i bez existence Chrámu.
27) Ex 13:8
28) Následující mišna se věnuje recitaci Halelu (Žalmy 113–118). Ten je během sederu rozdělen do dvou částí – první se zpívá před samotnou večeří, druhá po ní. Mišna rozebírá, jak je Halel rozdělen.
29) Ž 113. Podle Šamajovy školy by se před samotným jídlem nemělo recitovat verše „Když Izrael vycházel z Egypta“, neboť tou dobou ještě Izraelité Egypt neopustili.
30) Podle školy Hilelovy ale Izraelité opustili Egypt až následujícího dne za úsvitu a přesto to neznamená, že by se s recitací 114. žalmu mělo počkat až do rána. A protože i samotný příběh o vyjití z Egypta se vypráví ihned z večera, což znamená mnohem dříve, než k němu ve skutečnosti došlo, lze recitovat i 114. žalm dříve, než před úsvitem.
31) Podle Tarfona se jedná o jednoduché požehnání, které ale nemá formální zakončení. Celé požehnání se týká pouze minulého vykoupení z Egypta a zní „Požehnaný jsi Ty, Hospodine, Bože náš, Králi všehomíra, jenž jsi vykoupil nás a naše otce z Egypta a přivedl jsi nás k této noci.“ (Pasáž „k této noci“ se v tištěných vydáních mišny nevyskytuje).
32) Rabi Akiva, sám silně eschatologicky orientován, chápal Pesach jako předobraz budoucího vykoupení. Tomu odpovídá i verze požehnání nacházející se ve starších rukopisech a která zní „jenž vykupuješ Izrael (vykupiteli Izraele)“, tzn. odkazující i na budoucí vykoupení. Dnešní verze je spojením znění uváděného Tarfonem i Akivou a končí slovy „jenž jsi vykoupil Izraele.“
33) Požehnání po jídle se podle Mišny a Talmudu normálně recitovalo nad pohárem vína, po něm se recituje bore pri ha-gafen a poté se pohár dopije. Někdo tento zvyk dodržuje stále, někdo pouze na šabat a o svátcích. Seder je v současnosti jediná příležitost v roce, kdy tuto praxi následují všichni.
34) Podle některých je to Nišmat kol chaj, podle jiných Jehalelucha Adonaj Elokejnu. Dnes se recitují obě.
35) Neboť je to doba, kdy se jí.
36) To proto, aby se neopil a byl schopen dokončit seder. Podle rabínů pití vína při jídle nevedlo (alespoň ne k tak velké a rychlé) opilosti.
37) Gemara vykládá obrat „zakončit afikomanem“ dvěma způsoby: Podle prvního to znamená, že by nikdo neměl přecházet z jednoho domu do druhého, podle druhého názoru to znamená, že by po pesachové oběti již nikdo neměl nic jíst.
38) Došlo totiž k tomu, že celá skupina odvrátila svou pozornost od oběti a v principu to vypadalo, jako kdyby jí jedli na dvou různých místech, což je zakázané.
39) Podle Ex 12:8 lze pesachovou oběť jíst jen do půlnoci. Po půlnoci se stává „zbytkem“ (Lv 7:17–18).
40) Pokud kterákoli ze čtyř základních částí oběti (porážka, přijetí krve do nádoby, její přinesení na oltář a rozstříknutá krve na oltář) je učiněna s úmyslem sníst nebo spálit nepoživatelné části obětiny na oltáři po uplynutí doby, která je pro to stanovená, je oběť považována za pigul a musí být spálena, ovšem mimo oltář. Učenci prohlásili pigul a „zbytek“ z obětiny za znečišťující, aby v případě pigulu kněze odradili od toho, aby oběti měnili na pigul záměrně a v případě zbytků aby přiměli obětníky i kněze, aby zbytečně neotáleli s konzumací obětiny.
41) Podle rabiho Jišma’ele je pesachová oběť zásadnější z obou, rabi Akiva naproti tomu považuje obě oběti v zásadě za oddělené, žádná nezávisí na té druhé.

 

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Červen 2014
Po Út St Čt So Ne
« Kvě   Čvc »
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30  
Archiv