Berlínska deklarácia z roku 2004 zostáva naďalej dôležitým dokumentom, ktorý pripomína antisemitizmus ako jednu z najstarších civilizačných chorôb. Jej odkaz nie je len v odporúčaniach pre krajiny OBSE, ktoré obsahovala Deklarácia, ale aj v zadefinovaní si toho, čo všetko je ešte potrebné v tejto otázke urobiť. Pretože nenávisť voči Židom nie je zďaleka problémom minulosti. Odznelo to dnes (13. novembra 2014) na berlínskej konferencii o antisemitizme, na ktorej vystúpil v panelovej diskusii aj podpredseda vlády a minister zahraničných vecí a európskych záležitostí SR Miroslav Lajčák.
Pokračovat ve čtení “M. Lajčák: „Potrebujeme nové nástroje na boj s antisemitizmom v digitálnom svete“” »
Ministr Zaorálek při jednání s předsedou libanonské vlády Salamem foto @mzv
Ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek navštívil dne 12. listopadu 2014 Libanonskou republiku. V Bejrútu jednal s libanonským ministrem zahraničí Gebranem Bassilem, s premiérem Tammamem Salamem a také s předsedou parlamentu Nabihem Berrim.
V Bejrútu jednal s libanonským ministrem zahraničí Gebranem Bassilem, s premiérem Tammamem Salamem a také s předsedou parlamentu Nabihem Berrim. Ministr Zaorálek ocenil, že se libanonská armáda ubránila před útoky bojovníků Islámského státu, a ujistil své partnery, že cítíme povinnost jim v tomto boji pomoci. „Vnímám Libanon jako ostrov náboženské tolerance, kde vedle sebe fungují sunnité, šíité i maronité a dokáží spolupracovat. Udržet takový stav ale vyžaduje úsilí. Nabídli jsme proto našim partnerům spolupráci v bezpečnostní oblasti,“ řekl šéf české diplomacie.
Pokračovat ve čtení “Ministr Zaorálek: Nabídli jsme Libanoncům spolupráci v bezpečnostní oblasti” »
Vdova po Jásiru Arafatovi Suha promluvila při příležitosti desátého výročí úmrtí svého manžela. S ním strávila nelehkých dvacet dva let. Kromě rozhovoru pro stanici Al Jazeera hovořila také s italskými novináři. Podívejme se tedy co řekla Suha Arafat a jaký to může mít dopad. Samozřejmě, v arabském světě slovo ženy nemá příliš vysokou váhu, ale například libanonský deník v angličtině její slova převzal a v poněkud umírněnější formě publikoval. Suha Arafat žila po smrti manžela střídavě v Tunisu a ve Francii. Je provdaná za příbuzného bývalého tuniského prezidenta, tuniského občanství však byla zbavena. V Tunisu také byla souzena za finanční machinace. Nyní žije střídavě na Maltě a ve Francii. Pro Suhu Arafat není ozbrojený boj Palestinců efektivním řešení problému. Vyčítá Hamasu neochotu usednout s Izraelem k jednacímu stolu. Suha také vidí jako negativní jev islamizaci pásma Gazy, doslova to označuje jako neuvěřitelné. Sama sice k islámu konvertovala – narodila se v katolické rodině a vzdělání získala v katolické škole vedené řádovými sestrami, islámský náboženský fanatismus je jí zřejmě zcela cizí. O návratu do Palestinské autonomie neuvažuje. Zejména v Gaze by se cítila jako cizinka. Hamásu také vyčítá, že nepovolil v Gaze shromáždění na připomínku desátého výročí úmrtí Arafata. Samozřejmě stále opakuje, že Arafat byl otráven Izraelem, anebo doslova „někým z jeho okolí“. Lituje, že palestinský lid deset let po Arafatově smrti není jednotný a jednotlivé frakce proti sobě bojují. Nemá snad Suha Arafat politické ambice?
Pokračovat ve čtení “Suha Arafat – smiřte se s existencí Izraele” »