Titulek by mohl být mylně interpretován jako přirovnání pro Íránské úspěchy během jednání o jaderném programu. Není tomu ale tak, chceme hovořit skutečně o Beethovenově deváté symfonii a Ódě na radost, která je mimo jiné také hymnou Evropské Unie. Ale pěkně popořádku. Je třeba uvést, že v Íránu existoval symfonický orchestr již před 80 lety, brilantní hudební těleso přežilo i revoluci v roce 1978 při níž byl svržen šáh Réza Pahlaví (pro českého čtenáře jistě není bez zajímavosti, že krátce před islámskou revolucí mu byl roku 1977 udělen řád Řád bílého lva a čestný doktorát University Karlovy). Během vlády prezidenta Mahmúda Ahmanínežáda (Mahmoud Ahmadinejad) byl symfonický orchestr zcela paralyzován. V roce 2010 hudebníci přestávali dostávat již beztak nízké platy a poslední vystoupení byl přehrání hymny při vojenské přehlídce. Současná vláda se rozhodla napravit tuto křivdu a navrátit orchestru původní význam a dodat mu lesku. Prezident Hassan Rouhani studoval ve Skotsku, před tím pobýval v Paříži, proto mu jistě není cizí , jaký význam připisují evropané kultuře. Do vlasti byl povolán dirigent Alexander Rahbari, který zemi opustil v roce 1977 a působil v evropských metropolích. V roce 2005 přijel do Teheránu dirigovat opět symfonický orchestr ale byl označen za hanobitele íránské kultury a odešel opět do emigrace. Nyní byl k dirigentskému pultíku povolán zpět . První koncert, který s tímto zajímavým tělesem nastudoval byla právě Beethovenova devátá symfonie s Ódou na radost. Její význam, nejen v hudbě, ale i v politice je Rahbarimu dobře znám , osm let působil jako dirigent Bruselského symfonického orchestru. Současné nastudování Beethovenovy symfonie přichází jako krok novým směrem ze strany vládnoucích kruhů v Teheránu, na první koncert přišly všechny politické špičky a orchestr byl uvítán potleskem ve stoje ještě před zahájením koncertu. Provedení bylo skvělé a samotným dirigentem označeno za zázrak. Není bez zajímavosti, že v orchestru jsou velmi silně zastoupeny ženy. Všechny samozřejmě v tradičním íránském oděvu, ale přece hrají a zpívají evropskou, chcete-li křesťanskou hudbu. Zdá se, že tento krok íránské vlády má hlubší význam.
Pokračovat ve čtení “Nad Teheránem zní Óda na radost + video” »
Izraelský Arab (30 plus), obyvatel severu země, který se před několika měsíci přihlásil do řad teroristické organizace Islámského státu, byl zabit v přestřelce mezi teroristy ISIL a šíitskými ozbrojenci. K přestřelce došlo v irácké provincii Al-Anbár. Zprávu o smrti svého člena obdržela jeho rodina od jiných izraelských Arabů, kteří s ním bojovali v řadách ISILu. Rodinní příslušníci zabitého odmítli sdělit své jméno, pouze potvrdili okolnosti jeho smrti. Jeden z jeho příbuzných řekl deníku Israel hayom (ישראל היום), že rodiče se dověděli o tom, že jejich syn se přidal k ISILu až poté, kdy byl před několika týdny raněn v bojích a poté jej hospitalizovali v nemocnici Islámského státu. Dle slov příbuzného rodina, která nechce zveřejnit svou identitu, po jeho odchodu z domova prožila velmi těžké období . Rodičům oznámil, že jede do Jordánska a odtud chce podniknout pouť do saúdskoarabské Mekky. Rodiče ani nenapadlo, že by jejich syn chtěl vstoupit do řad ISILu. Jeho příbuzný ještě doplnil, že rodiče a nejbližší příbuzní na něj naléhali, aby se prý poté, kdy se uzdraví ze svého zranění, vrátil domů, do Izraele, ačkoli věděli, že si bude muset za svůj čin odpykat trest odnětí svobody. Jeho příbuzný uvedl: „Lépe je mít živého syna ve vězení než syna mrtvého. Chci též říci ostatním, kteří uvažují o tom, že se přidají k ISILu, aby si uvědomili, že jejich rozhodnutí sloužit v řadách ISILu jim v očích rodiny, příbuzných a izraelských Arabů vůbec, velké cti nepřidá. Myslete nato, jaký zármutek způsobíte svým rodinám.“ Tímto případem stoupl počet izraelských Arabů bojujících v řadách Islámského státu na čtyři zabité izraelské občany – Araby.