… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




Archiv pro den: ‍‍17.5.2015 - 28 Ijar 5775

11289426_979295975426606_443622754625937569_o

 

450x300_q95

 

885646_979296165426587_1810577699622493012_o

 

1897834_953474811342056_1714650848698756536_n

 

11053445_979296115426592_3383665072826352623_o

 

11141758_979296098759927_1248229795119190744_n

 

11219473_979296105426593_4276591158151306921_o

 

11289465_979296118759925_486405251981855006_o

 

 

Rabbi Levinger v Hebronu v roce

Rabbi Levinger v roce 1975 při oslavě založení nové osady

Rabi Moše Levinger (משה לוינגר) se narodil roku 1935 v Jeruzalémě dr. Eliezeorovi a Tirce (Paule) Levingerovým. Rodiče byli činní v organizaci Po’alej Agudat Jisra’el a roku 1933, po příchodu Hitlera k moci, emigrovali z Německa do mandátní Palestiny. Moše Levinger studoval na ješívě Horev, na ješívě v Kfar ha-Ro’e a poté na jeruzalémské ješívě Merkaz ha-rav, kde získal rabínský diplom (smicha). Byl žákem rabínů Cvi Jehudy Kooka (1891-1982) a Avrahama Shapiry (1911-2007).

Pokračovat ve čtení “Odešel rabi Moše Levinger, jeden ze zakladatelů hnutí Guš Emunim” »

v06

Pohled na Jeruzalém z Olivové hory – foto © Dobrin Stojčev

Dnes, 28. ijaru, což letos připadá na neděli, 17. května, slavíme Den jeruzaléma – יום ירושלים. Letos uplynulo 48 let od osvobození východní části Jeruzaléma v šestidenní válce (1967). Jeruzalém, byl od doby krále Davida, který jej dobyl na Jebusejcích (2 Samuelova 5,1-12) hlavním městem Izraelského království. Jeruzalém se tak stal hlavním politickým a obchodním centrem židovského lidu. Král David chtěl postavit Chrám, avšak tohoto svého cíle z mnoha vážných důvodů nedosáhl. Kdo však otcovu tužbu zhmotnil, byl jeho syn Šalomoun. Ten postavil někdy kolem roku 960 př.o.l. na hoře Moria, dnes nazývané Chrámová hora – הר ,הבית velkolepý první Chrám. Tak se stal Jeruzalém i centrem náboženského a duchovního života židovského národa. Po Šalomounově smrti, když se jednotné Izraelské království rozpadlo na dva státy, na severní Izraelské království a na jižní Judské království, Jeruzalém byl nadále hlavním městem Judského království, v němž vládla Davidova královská dynastie. Jeruzalém, jakožto hlavní město Judského království přestal existovat roku 586 př.o.l., kdy poslední judský král Cidkijáhú odtud uprchl a město dobylo vojsko babylónského krále Nebúkadnesara II. Jeruzalém boji zničen, Babylóňané zbořili Šalomounův chrám a většinu obyvatel Jeruzaléma a Judska odvedli do Babylónie, do zajetí. Rok po vítězství Peršanů nad Babylóňany (539 př.o.l.) perský král Kýros II. vydal edikt, kterým povolil návrat Židům do jejich historické vlasti. Židé se v několika vlnách vracejí do Judska a do Jeruzaléma. Zahájili výstavbu zničeného města a zahájili též stavbu druhého Chrámu. Ten byl zasvěcen roku 515 př.o.l. Perskou nadvládou začíná období druhého Chrámu, který byl nakonec zničen Římany roku 70 o.l. O této tragedii a o prvním protiřímském povstání, které Římané potlačili, píše ve svém díle Válka židovská historik a spisovatel Josephus Flavius (37 – asi 100 o.l.), který sám byl jedním z velitelů židovských povstaleckých oddílů, vl. jménem Josef ben Matitjáhú. Po šedesáti letech vzplálo druhé protiřímské Bar Kochbovo povstání (132-135 o.l.), které císař Hadrian tvrdě potlačil. Provincie Judea byla přejmenována na Palestinu, Jeruzalém byl přebudován na římské pohanské město Aelia Capitolina a na místě, kde do roku 70 stál druhý Jeruzalémský Chrám, postavili Římané chrám Jupiteru Kapitolinskému. Židé měli zakázáno v Jeruzalémě žít. Středisko židovského života se přestěhovalo na sever země, do Galileje, do měst Tiberias, Bejt Šearim, do Uša, do Šfaramu. Podobně jako za Hadriana a po něm, tak ani v době, kdy se stalo křesťanství státním nábožnstvím Římského impéria, Židé nesměli žít v Jeruzalémě, ve městě, kde podle křesťanské tadice působil a zemřel Ježíš. Teprve až roku 638, kdy muslimští Arabové dobyli byzantskou Palestinu, nastává postupné zlepšení v životě tamnějších Židů. Za muslimské nadvlády Jeruzalém nebyl hlavním městem, ale byla jím Ramla. Od roku 880 opět mohou Židé žít v Jeruzalémě. Roku 1099 dobývají křižáci Jeruzalém a bez lítosti vraždí Židy a muslimy. Jeruzalém se stává téměř na 90 let hlavním městem křižáckého Jeruzalémského království, až jej roku 1187 na křižácích dobývá sultán Saladin. Židé pak opět mohou žít v Jeruzalémě. Pak již v Jeruzalémě existuje stálá židovská přítomnost, i když se nejedná o velkou komunitu. Roku 1517 Palestinu a Jeruzalém ovládli osmanští Turci, jejichž sultán Sulejman I. Kanuni obehnal Jeruzalém novými hradbami, které jsou dodnes zachovány (Staré Město). V 18. století se v Jeruzalémě začínají usazovat Židé z východní Evropy. V 19. století se počet židovských obyvatel zvyšuje. S podporou sira Mosese Montefioriho vzniká roku 1858 první židovská čtvrť mimo hradby Starého Města. Přesně po čtyřech stech letech ovládli osmanskou Palestinu a Jeruzalém Britové. Osmanská říše, jakožto spojenec Rakouska-Uherska a Německa prohrála první světovou válku a veškeré její državy si rozdělili vítězní Britové a Francouzi. Tehdy se Jeruzalém stal opět hlavním městem britské mandátní Palestiny. Tak tomu bylo až do 14. května 1948, kdy skončil v Palestině britský mandát a podle rozhodnutí OSN z 29.11.1947 se mělo území mandátní Palestiny rozdělit na dva samostatné státy, na židovský a arabský. Arabské státy a místní arabská palestinská reprezentace rozhodnutí OSN odmítly. Jeruzalém pak měl být svobodným městem a neměl patřit žádnému z těchto budoucích států. Den po vyhlášení nezávislosti Izraele napadly, v sobotu 15. května, napadly několik hodin existující židovský stát armády pěti arabských zemí, začala válka za nezávislost. Izrael uhájil svou samostatnost a dobyl některá území, která měla podle rozhodnutí OSN o rozdělení Palestiny, proti němuž hlasovaly arabské a muslimské státy, včetně západních čtvrtí Jeruzaléma. Příměří, které bylo dohodnuto počátkem roku 1949 stanovilo, že Východní Jeruzalém, tedy i Staré Město se Zdí nářku a Chrámovou horou připadne Jordánsku, neboť tam ke dni podepsání příměří byla vojska Arabské legie a Západní část Jeruzaléma zůstane pod izraelskou vládou, neboť toto území ke dni podpisu příměří ovládala izraelská armáda. Již během bojů v roce 1948 vojsko Arabské legie zničilo většinu domů Židovské čtvrti Starého Města, jejíž obyvatelé museli utéct do západní části města nebo padli do jordánského zajetí. Jordánci také vyhodili do povětří hlavní synagogu Židovské čtvrti. V letech 1948 – 1967 byl Jeruzalém rozděleným městem a Židé neměli přístup ke Zdi nářků. Po osvobození Východního Jeruzaléma v šestidenní válce se naplnila slova Žalmu 122. Před pěti lety byla zakončena stavba Arabskou legií zničené hlavní synagógy Židovské čtvrti „Hurva – Ruina“. I když Židé po dvě tisíciletí žili ve vnucené jim diaspoře, nikdy z jejich srdcí nevymizela památka na Jeruzalém a touha po návratu na horu Sión. Každodenně se v našich modlitbách obracíme k Bohu a vyprošujeme mír pro Jeruzalém.

Pokračovat ve čtení “Den Jeruzaléma – Jom Jerušalajim” »

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Květen 2015
Po Út St Čt So Ne
« Dub   Čvn »
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
Archiv