… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




Malý a velký muž aneb co v Samuelově knize nebylo (apokryf – památce Ilji Hurníka) 4.58/5 (91.67%) 12 ohodnocení

Další z původních povídek, kterou jsme avizovali je povídka Igora Tausingera, původně publikovaná v literárním sborníku Kajmani. Netradiční pohled na biblický příběh se může zdát poněkud kontroverzní, ale právě proto je třeba jej dočíst až do úplného konce. Příběh krále Davida přinášíme před svátkem Šavuot, který je spojen s biblickou Rút, jeho prababičkou .

david_and_goliath_outline

Zatímco jazyk znuděně pátral mezi zuby po zbytcích fíků, jeho majiteli náhle cosi zasvištělo těsně kolem levého ucha. Goliáš si dal chvíli na čas a pak provedl pomalý obrat o 180°. Před sebou spatřil kudrnatého mladíka malého vzrůstu a vyděšeného pohledu, který právě něco vytahoval z tobolky zavěšené u pasu.

Co mi to sem přišlo za nedochůdče, řekl si v duchu Goliáš (neboť on to byl).
V příštím okamžiku se zopakovala scéna s jakýmsi letícím předmětem, který však obrovu hlavu opět minul. Ten ani nemrkl.
„Máš problém, trpajzlíku?“
„Neříkej mi tak!“ vykřikl ublíženecky intonovanou fistulí David (neboť on to byl), načež znovu sáhl do mošničky. Pak se otočil, prakem zatočil. Goliáš před sebe vztáhl ruku a letící oblázek pohotově chytil. A dobře udělal, kámen mu tentokrát mířil přímo mezi oči.
„Dobrý!“ ocenil Goliáš uznale třetí Davidův vrhačský pokus a jako mimochodem sevřel ruku v pěst, z níž se mu vzápětí sypal písek.
„Hele, nejsi ty náhodou Žid?“
David bezděčně přikývl.
„Tak proč tu tak blbneš a nevěnuješ se radši kšeftování? To by ti teda rozhodně šlo líp.“
Vykolejený David zmateně couvl, ale zakopl a padl na záda. Už celkem zbytečně zašátral v tobolce. Že já blbec jsem si jich nevzal víc, pomyslel si. Za to můžou ti omezenci z Velké rady, co mě sem poslali. Prý: tři ti budou bohatě stačit – toho samolibého svalnatce stejně vyřídíš první ranou, uvidíš. Kecálisti chytrý. Zoufale, leč marně se snažil vybavit si plán B. Bodejť – žádný neexistoval.
„A heleme se, mladýmu pánovi došla munice,“ konstatoval ironicky, ale přece jen nijak zvlášť posměšně Goliáš. Ten mrňous mu totiž kdoví proč něčím imponoval. Pak také on sáhl do kapsy.
Tak, a je to tady, blesklo Davidovi hlavou. Teď mě odpraví jako ovci a nejen můj život, ale i slíbená odměna jsou v háji. Goliáš vytáhl menší plachtu a utíral si čelo.
„Kurevský vedro…“ posteskl si a přemístil kapesník na svou býčí šíji. Rozpálený vzduch se na obzoru jen tetelil. Na protilehlých stranách těsně nad obzorem se objevily fata morgany dvou sešikovaných, v záloze čekajících vojsk.
„Ty naši šéfové nemaj rozum, vždyť to není normální, poslat nás na sebe v pravé poledne.“ Pot se z něho přímo řinul.
„To nemohlo počkat do večera,“ pokračoval, „až bude snesitelnějších řekněme třicet pětatřicet stupňů? Kdo má za tak nelidskejch podmínek bojovat?!“
David, dosud bezmocně ležící, souhlasně zamručel, a poněvadž vycítil obrat k lepšímu, pokoušel se vstát. Ruka mu při tom zajela do písku, načež z něj vytáhl oblý, pěkně ohlazený valoun. Ten se v paprscích nadhlavníkového slunce oslnivě zablyštěl.
„Ukaž, co to máš?“ sklonil se zvědavě Goliáš. „Chlape mizerná, vždyť je to zlato! No jo, na tyhle věcičky máte vy Židi holt štěstí.“ Zálibně si nečekaný nález prohlížel.
„Hele, víš co? Chtělo by to zapít. Stejně mám děsnou žízeň a ty na tom určitě nejsi líp. Vím o jedný prima čtyřce kousek vocaď, U Bídných Filištínů se jí říká, ale pivko tam fakt maj docela chutný a slušně vychlazený,“ pomáhal Davidovi na nohy. „Co ty na to?“
„Tak jo,“ oprašoval se David šťasten, že se pro něj před chvílí ještě tak prekérní situace nakonec vyvrbila příznivě. Hm, ten hromotluk sice mluví jako halama, ale jinak je docela fajn. Co proti němu vlastně ta velerada má? Načež se oba vydali do vysněného ráje.

Dokonale utajené setkání několika vysoce postavených představitelů obou zainteresovaných stran bylo narychlo svoláno už třetí den poté, co se neukázal ani jeden z obou jimi obeslaných bojovníků. Rozčílení přítomných delegátů dosahovalo nevídaných rozměrů. Konečně se oběma předsedům podařilo účastníky zasedání utišit natolik, že se mohlo začít jednat. První se slova ujal Filištín. „Ten zrádce!“ zahřímal na adresu Goliáše. „Ten vejtaha!“ vykřikl v neprospěch Davida Izraelita. Vzápětí to v auditoriu vybuchlo: „Co budeme dělat?“ „Jak to vypadá?“ „A jak vypadáme my?“ „Co řekneme lidu?“ „A co našim panovníkům?“ „Tolik příprav nás to stálo a teď by mělo všechno úsilí přijít vniveč jen kvůli těm dvěma srá…“
„Ale pánové, važte slova!“ vpadl ještě včas do tohoto poněkud nekorektního výrazu svým zvučným barytonem jeden z ministrů války. „No tak, klid! Měl bych konstruktivní návrh.“
„Zkrať to!“ vypískl svým filantropickým tenorkem ministr míru, jehož však jako vždy nikdo nebral vážně. Jeho předřečník pokračoval: „Totiž, že bychom ta naše vojska nechali jít proti sobě doopravdy, že. Chlapci si konečně aspoň trochu zaválčí, že, a budou-li se poctivě držet našich instrukcí, vyfutrovaných navíc mimořádnými odměnami, že, tak onoho dohodnutého výsledku bude dosaženo také, že.“
„No jo, ale za jakou cenu?“ pohotově a takřka jednohlasně kontrovali oba ministři finančních toků. „Nezapomínejte, že naše státní pokladny zejí prázdnotou a vy dobře víte, co by to znamenalo půjčovat si právě teď, v čase všeobecné krize. Nemusíme vám zajisté připomínat lichvářské úroky, ostatně námi nastavené.“
„Nehledě na skutečnost,“ přisadil si hned také ministr lidských zdrojů a řízené populační exploze, „že padlými by byla neúnosně ztenčena naše už beztak chatrná množina bojeschopného obyvatelstva. A pokud by se dokonce, nedopusť Bůh, rozpálili bojem až do ztráty sebekontroly, pobijí se nám do posledního muže!“ Vzápětí se připojili i ministři ekonomické a hospodářské prosperity: „A to ještě nebyla řeč o již vynaložených dlouhodobě nevratných investicích. Svitky, na kterých je vše zaznamenáno budoucím generacím na vědomí, jsou již deponovány v Kumránské jeskyni u Mrtvého moře, a jak víte, pergamen má na chrámové burze jedno z nejvyšších indexových čísel. A inkoust? Ten bude co nevidět ještě dražší – vždyť je to import těžkého kalibru! Duběnky, nepostradatelné pro jeho výrobu, jsou přece produktem dubů, neboli stromů, rostoucích výhradně v jakémsi zapadákově na Dálném západu! Přepisování tudíž nepřipadá v úvahu!!!“
V následující diskuzi bylo dosaženo shody, že tudy cesta opravdu, ale opravdu nevede.
„Uděláme to takhle,“ vytasili se s novou strategií vzájemného porozumění oba ministři propagandy a jedině správné ideologie, kteří měli tradičně poslední slovo. „Počkáme ještě další tři dny, a pokud se ani potom nepodaří Davida nebo Goliáše dohledat, abychom se tak dozvěděli, zda souboj vůbec proběhl a s jakým výsledkem, zůstane v platnosti to, na čem jsme se už domluvili. Neboť, co je psáno, to bude i dáno.“ A jak řekli, tak udělali.

Vážení čtenáři, pokud by někdo z vás náhodou nebo z čirého zájmu zavítal do oněch svatých míst, věhlasných údajným střetem dvou významných a uctívaných postav starodávných dějin, neopomeňte vyhledat také místní VIP restauraci U Zlatého šutru, v níž se přímo od pramene (neboli z prospektů) dozvíte, jak to u nich kdysi pořádně roztočili dva chlapíci: jeden valibuk a druhý, co mu sahal sotva do pasu. Pivo prý tehdy teklo proudem celé měsíce a také morálka přitom utrpěla notně šrámů. Ale pokud byste chtěli vědět, jak to bylo doopravdy, čtete Bibli. Tam to všechno je.

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Květen 2015
Po Út St Čt So Ne
« Dub   Čvn »
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
Archiv