… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




Čestní občané Bytče – projev Pavla Krále 5.00/5 (100.00%) 13 ohodnocení

RUY 323.5.2015 udělilo městské zastupitelstvo Bytče na zvláštním zasedání čestné občanství třem veteránům Druhé světové války, rodákům z Bytče. V nepřítomnosti generálu Ivanovi Otto Schwarzovi, obyvateli Bytče panu Ondrejovi Šamajovi a rodáku z Bytče Pavlu Královi, jehož lze bez přehánění nazvat ochráncem památky židovské komunity Bytče. Všichni tři nositelé titulu čestný občan města, který jim udělil během mimořádného veřejného zasedání městské rady starosta Bytče pan Miroslav Minárčik, se během Druhé světové války zasloužili o osvobození Československa v četných bojích jako  příslušníci armády či partyzáni.  Dovolujeme si seznámit čtenáře s projevem pana Pavla Krále, který přednesl po jmenování čestným občanem. Redakce ponechala autorovo původní znění bez jazykových úprav z důvodu autenticity. Věříme, že jeho slova se vryjí do paměti nejen těch, kteří byli při projevu přítomni, ale i čtenářů.

Vážený pán primátor, Vážení páni poslanci bytčianského mestského zastupitelstva, Milí pritomni, Děkuji za velku poctu, za to, ze jste mi udělili čestné občanství města Bytča.
Velice si toho vážím, jsem Bytčan, cítím se jako Bytčan, i když v Bytči nebydlím, žiju v Praze již 70 roku s přerušením 20 roku emigrace. Narodil jsem se zde, taky můj otec, moje babička, taky jej otec i jej stary otec, vsichni jsme se tady narodili. Dovolte mi niekoliko spomínek, nebudu vás dlouho zdržovat.

Prežil som v Bytči dobre aj zle časy.
Dobre tak do roku 1938.
Narodil som sa na Namesti vo dvore Mičurovskeho, dnes domu rodiny Tvrdych, ked mi bolo 5 rokov, presťahovali sme sa do domu v Hurbanovej ulici. Obchod sme mali na Namesti, ktore v tej dobe vypadalo inač ako dnes a ktore bolo mojim ihriskom.
Cmar-autobusy, benzinova pumpa, banky –Pauliny Toth, Štefanik, preteky na bicyklu, fotbal, kuličky

Potom nastaly zle časy, zvlasť zle boly roky 1942 a 1944, boly to roky deportacie.

V tejto suvislosti ma zaujala jedna fotografia z 30. rokov minuleho storočia, z kúpelov Luhačovice, z promenády, kde sa prechádzaju Bytčania. Prechádza sa tu stará pani Tisova, matka neskoršieho prezidenta, pani Fundarkova, v druznom, susedskom rozhovore s panom Schlesingerom a panom Epsteinom. Netrvalo dlho a syn pani Tisovej poslal na smrt synov pana Schlesingera,  aj s rodinami a ešte za to Nemcom zaplatil , za každu osobu 500 rišskych mariek. Pan Schlesinger z fotografie mal šťastie, zomrel včas, ešte v Bytči. Ale kludu sa mu stejne nedostalo. V buducom režimu ho vyhodili z hrobu, ked cintorin zlikvidovali. Lebo možno tam este niekde leži.
Spominam na leto 1942 , keď po ulici, ktora sa dnes menuje Sidonie Sakalovej, nie po chodniku, išli, sa pohybovali, pod dohladom miestnych žandarov a policajtov, ludia, susedia, obyvatelia Bytče, velmi starí, aj 80 ročni, mladí, deti, ženy smerom k Vahu. Na vtedajsom fotbalovom ihrisku ich naložili do nakladakov a odviezli do tábora v Žiline. V Žiline pristavili Slovenske Železnice nakladný vlak s vagonmi pre dobytok, tam tých ludi, /nielen ludi z Bytče/, napchali a vždy v piatok vecer, keď bolo dost ludi pre transport, myslim, ze bola norma asi 1000 ludi, odviezli do Osvienčimu.
A tam uz ich z vagonov na privitanie vyhodili, to uz robili Nemci, esesaci, stari ludia a zeny s detmi isli rovno do plynu, praceschopni zostali, dokial vladli pracovať, potom išli tiez. Tak to bolo cele leto 1942, posledný transport v roku 1942 išiel niekedy 10.oktobra a boli v nom i Bytčania, pan Schlesinger, jeden syn toho pana z Luhacovic, majitel kefarny s rodinou,   pan Duschnitz, úradnik z Holzmanovej pily s manželkou a 11 ročnym synom a dalšie asi 3 rodiny. Tieto“ vylety“ prevažna vetšina ludi neprezila. Tomu všetkemu sa dnes hovori Holocaust, lebo Šoa.
Pamatam sa na jeden z týchto pochodov na ulici Sidonie Sakalovej, keď deti na puriku viezli otca Joza Neumanna, masiara z tejto ulice, ktorý sa nemohol pohybovat, bol po poražke. Pamatam sa na asi 6 ročnu Vierku Grunovu, ktora mala vysoku horučku, blaznila a ktoru niesla jej matka v naruči. Ludia, ktori bývali na ulici, lebo tam mali obchod, niektori na ulici stali, divali sa, niektori odisli do domu lebo obchodu.
Pamatam sa, ako jedna mlada žena, tym ludom, co tam išli, nadavala.  Ale neboli len ludia, ako bola tato žena.
Boli aj taki, co ludom pomahali, co ludi pred smrtou zachranili. Co viem, dostali ocenenie Spravedlivy medzi národmi od Pamatniku Yad Vashem v Jerusaleme, od Statu Israel tieto osoby Balalovci a Gondziarovci za záchranu 3 bytčianskych rodin, Adamikovci, ktori na Orave zachranili jednu bytčiansku rodinu, Farár Dr.Stefan Gallo z Kolarovic, ktory pomohol zachranit na Slovensku 35 ludi.  Aj pani Jatyova a Sopakova zachranily v Bytci jedno dievča. To boli hrdinovia, čo riskovali zivot. Co sa v Bytci o nich vie?
Co sa o nich pise v kronike?

Ťažko sa da predstavit, že toto vsetko bolo možne, ale stalo sa. Z vtedajšieho obyvatelstva Velkej Bytce tvorili ludia, ktori zahynuli, velky počet.  Predstavte si, ze Velka Bytča, vtedy to bola este Velka Bytča, mala podla sčitania ludi v roku 1930 2855 obyvatelov. A z týchto 2855 ludi zmizlo 300 . Zmizlo 300 susedov. Dnes je po tychto udalostiach 70 rokov, ale na oficialnych vebovych strankach mesta Bytča-historia mesta – je len poznamka:  „1942- prva etapa odchodu židov do koncentračnych táborov  Ako by išli na výlet, na rekreaciu. V poznamke k roku 1944 sa tam uz hovori „druha etapa odvlečeni židov do koncentračnych táborov“ je tu miesto slova odchodu slovo odvlečenie. To už vyzera viac odpovedajuce skutočnosti, ale ešte stale to nic nehovori.
To je vsetko čo historici a politici o týchto udalostiach v Bytči možu napisat?

Zda sa ale, ze sa časy menia, ze sa lady daly do pohybu. Prva laštovka bolo vratenie pamatnej desky na katolickom kostole, ktora v dobe války musela byt odstranena, lebo na nej boli uvedeni ludia, členovia predválečneho mestskeho zastupitelstva, o ktorych nebolo radno hovorit.
Velmi milo ma prekvapila beseda, ktora sa konala na jeseň minuleho roku v škole na ulici Eliaša Laniho, a aj beseda zo včerajška, kde sa ukazalo, ze je zaujem o to, čo sa v Bytci za valky stalo, jak zo strany žiakov i zo strany pani uciteliek. A ze je stale zaujem o dalšie besedy.
A co ešte. Že sa kona toto zasadnutie a ze možem k vam hovorit. Dúfam, že tento trend bude pokračovat.
Že sa vlastnicke a ine vztahy okolo synagogy daju do poriadku a ze sa synagoga, jedinečná kulturní pamiatka, ktorych Bytča, okrem zámku, mnoho nema, sa bude konecne opravovat. Ked budete mat cas, chodte sa na tam pozret. Bude tam dnes koncert. Dufam, ze Bytča bude mat dostojny pamatnik s menami obeti Holocaustu. S menami tych, asi 300 ludi z Velkej Bytče a dalšich 100 ludi z okolia.
Videl som navrh pamatnika od pana architekta Olšavskeho, je originalný, moc sa mi lubil. Maketa pamatniku je tu vystavena.
Niekde panuje nazor, ze doska u t.zv.Židarny je takýto pamatnik . To je omyl. Je to len pomnik, ktory nechal postavit jeden American, pan Rechtsschaffen, pre svojho praprastareho otca, Jakuba Valjera Grosmana, ktory bol rabinom v Bytci v 19.storoci a ktory v Bytci zomrel. Mal tam hrob na tom zničenom cintorine. Tento Američan, ked videl, ze v Bytči neni nic, čo by pripominalo zahynulych, tak tam pridal vetu o nich.
Dovolte este poznamku.
S potešenim som zistil, ze sa casopis GALZA PRESS zaujima o legionarov z 1. Svetovej vojny. Legionari, ako istotne viete, boli občania Bytče, ktori bojovali po boku Francie, Itálie a Ruska proti Nemecku a Rakusku-Uhorsku. O nich sa dlho mlčalo. Je dobre, ze uz to neni tabu. Stale je ale ešte tabu, ze boli tiez občania Bytče, ktori bojovali na strane Anglie a Sovietskeho Svazu proti Nemecku v 2.svetovej valke. Vynimka je teraz general Schwarz. Ale boli este dalsi.  A nevie sa tiez, ze v hromadnom hrobe, najvetsom na Slovensku, v Kremničke, su medzi zastrelenymi i ludia z Bytče.

Viem, ze všetko potrebuje svoj čas, ale 70 rokov je myslim dostatocne dlho, aby sa mohlo zacat otvorene hovorit.

Dnes sa oslavuje 70 vyrocie ukončenia 2. Svetovej valky. Na veci, ktore sa počas tejto valky v Bytči staly , by sa nemalo zabudnut. Je to dolezite pre nás, ale aj pre buduce generacie. Minulost nas vzdy niekedy dohoni. Skorej lebo neskorsie.

Ďakujem, ze ste vytrpeli moju českoslovencinu, a že ste ma vypočuli.

Další články o Bytči můžete najít zde a zde a zde

RUY

Během mimořádného zasedání Městské rady

Ruy - synagoga

Synagoga

11329699_10153363790534834_1543998184_n

Beseda s nejmladší generací Bytčanů ve škole

11350244_10153364388184834_1559310219_n

Beseda ve filmovém klubu

Foto: Ruy Guka

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Červen 2015
Po Út St Čt So Ne
« Kvě   Čvc »
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930  
Archiv