… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




Paraša PINCHAS (Nu 25,10 – 30,1) 5.00/5 (100.00%) 7 ohodnocení

Tóra

25,10  …פינחס בן אלעזר בן אהרן הכהן Pinchas, syn Eleazara, syna kněze Árona

Podobně  jako u paraši Korach (16,1n) Tóra uvádí Korachův původ do čtvrtého pokolení: „…Korach, syn Jishára, syna Kehatova, syna Leviho…“ Korach chce svým původem, který sahá až k Levimu, synu Jákobovu podpořit své právo na vůčí postavení v pospolitosti synů Izraele. O Pinchasovi, jak uvádí komentátor Raši, hovořili špatně: „Podívejte se na toho Putiho potomka. Otec jeho matky vykrmoval obětní býčky modlám.“ (Jeho otec se oženil s Putielovou dcerou. Putiel je jedním z jmen midjánského kněze Jitra. On, tj. Pinchas, zabil jednoho z předáků izraelských kmenů).

U Pinchase však Tóra připomíná Pinchasův původ, aby ukázala na skutečnost, že veškeré jeho činy jsou v souladu s činy jeho děda Árona, který miloval mír a usiloval o něj (Pirkej Avot I., 12). To, co učinil Pinchas, je čin podobný válečnému činu – vzal do ruky kopí a probodl jím jednoho z předáků Šimonova kmene Zimriho, syna Sálůva a spolu s ním i Midjánku Kozbi, dceru Cůrovu, s níž tento smilnil. Pinchas svým horlivým činem, který na první pohled nevypadá nijak mírumilovně, však zastavil pohromu, kterou jako trest za duchovní smilstvo synů Izraele (Midjánky sváděly Izraelce k modloslužbě) na ně Hopodin seslal. Pohroma si přesto vyžádala 24 tisíc životů.  Pichas však není člověk, který by se nechal unést hněvem a ve svém hněvu by pak nevěděl, co činí (viz traktát Šabat 105b, člověk, který se nechá unést svým hněvem, je jakoby se zabýval modloslužbou). Pinchas věděl, že pokud radikálně nezasáhne, Boží pohroma bude pokračovat s nedozírnými následky. Proto poté, co pohromu zastavil, Hospodin říká Mojžíšovi: „Pinchas, syna Eleazara, syna kněze Árona, odvrátil mé rozhořčení od Izraelců…. Hle, daruji mu svou smlouvu pokoje….“

(25,11-13).

Pokud Pinchas odvrátil svým činem od izraelského národa Hospodinovo rozhořčení tím, že dal průchod uprostřed nich Boží  žárlivosti, měl mu logicky darovat Hospodin smlouvu vítězství v každém boji. Proč mu však daroval smlouvu míru?

Byť se to nezdá, ale dosáhnout vítězství v boji je mnohdy mnohem snažší než poté nebo před tím uzavřít opravdovou mírovou dohodu, která by nebyla pouhou falešnou iluzí míru. Tóra nám říká, že je velmi dobré dosáhnout míru-smíru mezi bližními, mezi manželi a i mezi národy. Avšak opravdový mír nelze dosáhnout  se všemi národy a již ne za každou cenu. Těžko si představím opravdový mír s lidmi, jejichž strategickým cílem je mne zničit či zahnat do moře. Nelze uzavřít mír s tím, kdo považuje celé vaše území za waqf islámu, kde v nejlepším případě máte právo žít jako trpěná náboženská menšina platící „daň nevěřících“. To by byl mír Chamberlainův a Daladiérův.

27,1-11 – Celofchadovy dcery

Původně majetek dědili po svých rodičích pouze synové. Jak se však věc má, jsou-li pozůstalé jenom dcery?

ותקרבנה בנות צלפחד בן חפר בן גלעד… ואלה שמות בנתיו מחלה, נעה, וחגלה ומלכה ותרצה… Tehdy přistoupily dcery Celofchada, syna Chefera, syna Gil’ada… Jména jeho dcer byla: Machla, Noa, Chogla, Milka a Tirca…

Příběh Celofchadových dcer nám ukazuje jakýsi vývoj halachického práva o dědictví. Zde je ukázka zápasu zbožných a Zákona poslušných žen proti tomu, co se za halachu vydává, ale odporuje morálce a přirozené spravedlnosti.

V midraši Sifrej (Bemidbar 133) naši učitelé – חז“ל viděli příběh Celofchadových dcer takto: Když uslyšely Celofchadovy dcery o tom, že se země rozděluje mezi kmeny a není žádného údělu pro ženy, sešly se, aby se mezi sebou poradily. Poté pravily: „Lidské milosrdenství se nepodobá milosrdenství Božímu. Člověk se slituje více nad muži než nad ženami. Ne tak je tomu u Toho, jehož slovem povstal svět. On nedělá rozdílu mezi muži a ženami, neboť je psáno (Ž 145,9): „Hospodin je ke všem dobrotivý, nade vším, co učinil, se slitovává.“

27,5

ויקרב משה את משפטן לפני ה‘ – Mojžíš tedy předložil jejich právní záležitost Hospodinu

Celofchadovy dcery říkají, že jejich otec zemřel na poušti, ale nebyl mezi těmi, kteří stranili Korachovi v rebélii proti Mojžíšovi. Rabi Akiba identifikuje Celofchada s mužem, který o šabatu sbíral dříví a tím porušil den odpočinku (traktát Šabat 96b), za což byl na Hospodinův příkaz ukamenován (15,32-36). Vlastnictví země Izraele je podmíněno dodržováním dne odpočinku-šabatu. Tak, jak řekli naši učenci (ספר מעשה רוקח על חיבור המשניות, מסכת פאה): „Každý, kdo podle ustanovení dodržuje šabat, obdrží dědičné vlastnictví….“ Pokud by oním mužem sbírajícím dřevo byl Celofchad, ztratil by právo na dědičný úděl v zaslíbené zemi. Naopak, rabi Jehuda ben Betera a rabi Šimon bar Jochaj tvrdí, že oním mužem porušujícím šabat nebyl Celofchad, proto mohly jeho dcery přednést žádost o dědičný úděl v zaslíbené zemi, který, pokud by jejich otec žil, náležel jemu.

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Červenec 2015
Po Út St Čt So Ne
« Čvn   Srp »
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  
Archiv