… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




Izraelský expert: Neexistuje „radikální islám“ ani „umírněný islám“ 4.93/5 (98.70%) 46 ohodnocení

Mordechai Kedar

Mordechai Kedar

V mediálním, politickém a veřejném prostoru zakořenil v posledních letech, zejména po útocích z 11. zářím 2001 pojem „radikální islám“ popisující náboženskou a ideologickou podstatu násilí založeného na islámu, když popisují to, co svět nazývá „terorismus.“ Opakem tohoto pojmu má být „umírněný islám“, který představuje muslimy jako běžné lidi, kteří si přejí žít v míru s celým lidstvem – křesťany, židy, budhisty, nevěřícími a všemi dalšími.

Svět tak vytvořil představu dvou druhů islámů, jednoho radikálního, s nímž nebo po jeho boku je nemožné žít, a druhého umírněného a „stejného jako my.“ Kvůli rozlišování mezi „radikálním“ a „umírněným“ islámem se objevilo tvrzení, že islám byl „unesen“ radikály, a radikální islám není ve skutečnosti ten pravý a skutečným a původním islámem je ten umírněný.

To rozdělení dnes umožňuje Evropě reagovat pozitivně na vlnu nelegálních imigrantů, většinou muslimů, protože ti představují „umírněný islám“ a vše co chtějí, je žít v míru a harmonii se svými evropskými sousedy.

Dovolte mi, abych vznesl určité pochybnosti o psychologickém stavu mysli, který tvrdí, že existují dva druhy islámu. Za tímto účelem si pojďme objasnit jednu důležitou věc: islám je rámec myšlenek a chování, pokrývající náboženství, kulturu, trestání, politiku, právo a ekonomiku a každý další aspekt života, založený na textech. Nejzákladnějím textem je Korán, následují hadísy (ústní zákon) a Síra – životopis Mohameda. Šaría, islámské právo, je systém zákonů a pravidel, podle nichž jsou muslimové povinni se chovat.

Neexistují žádné dva islámy, žádný radikální a žádný umírněný, ale jen jeden Korán, který obsahuje vše: verše o džihádu a o všeobecné válce proti nevěřícím vedle veršů o uznání „druhého“ a životu vedle něj.

Neexistují žádné dva druhy hadísů, jeden radikální a druhý umírněný; existuje jen jeden hasís, který obsahuje vše, jak myšlenky násilné, tak umírněné.

Mohamed nemá umírněný životopis a radikální životopis, ale jen jeden, který obsahuje jak příběhy radikální a násilné, tak ty, které ukazují umírněné chování proroka islámu.

Také šaría není radikální a umírněná, ale jen jediná, která obsahuje vše, od radikální řezání ruky zloděje až k nesporně umírněnému nabádání k péči o chudé a nemajetné.

Proto neexistuje žádný „radikální islám“ a žádný „umírněný islám“, ale jen jeden jediný islám, který zahrnuje obojí, od neextrémnějšího radikalismu až po krajní umírněnost. V praxi vidíme lidi různých kultur, některé extrémistické, jiné mírné, všechny nalézající v Koránu, hadísu, súře a šaríi verše, myšlenky, precedenty a zákony, které podporují jejich přístup k životu a ostatním lidem.

Radikální muslim si vybírá ze všech zdrojů to, co podporuje jeho extrémní přístup, zatímco umírněný muslim si ze stejných zdrojů vybere to, co mu umožní mírný přístup.

Tito dva muslimové – nejextrémnější a nejumírněnější – jsou oba zcela akceptovaní, protože oba spoléhají na legitimní islámské zdroje a ani jeden z nich nemůže tvrdit, že ten druhý „unesl“ islám. Všichni muslimové na světě, celá jedna a půl miliarda lidí, mužů, žen a dětí, se nachází někde mezi oběma krajními póly – extrémismem na jedné straně a umírněností na straně druhé. Žijí sami, jako rodiny, kmeny, organizace a společnosti.

Islámský stát je stát založený a existující za účasti a za spolupráce velké části muslimů a konvertitů k islámu, kteří jsou na extrémistickém pólu islámu. Al-Kajdá k nim má velmi blízko, stejně jako Hamas, Hizballáh a další teroristické organizace. Na opačném pólu, umírněném, jsou členové organizace „Muslims for Tomorrow“, zcela umírněné muslimské skupiny z Toronta v Kanadě.

Mezi oběma póly se nacházejí všichni ostatní muslimové ve světě, každý na místě podle svého výběru někde mezi radikalismem a umírněností. Jeho místo není statické, ale dynamické, a kdysi umírněný muslim může projít procesem radikalizace, zatímco jiný, který byl krajně radikální, může změnit svůj názor a stát se umírněnějším. Životní okolnosti posouvají lidi po stupnici, takže je obtížné předvídat, jaká bude budoucnost toho kterého jednotlivce nebo skupiny.

Umírnění muslimští přistěhovalci žijí v harmonii se zahraničními společnostmi, do nichž se přistěhovali. Krásně zapadají, pracují pro své živobytí, dodržují zákony a přispívají hospodářství a společnosti, která je absorbovala. Radikálnější muslimové, kteří se přistěhovali do nových společností, mají tendenci žít v enklávách, které zachovávají jejich kulturu a životní styl, jen částečně zapadají do společnosti a ekonomiky a neustále se snaží ovlivňovat a měnit ke svému obrazu společnost, která je přijala. Pokud jsou na násilné straně spojnice, pak mohou proti společnosti, která je přijala, použít násilí – jak je vidět v těchto dnech v Evropě.

Mordechaj Kedar (מרדכי קידר, مردخاي كيدار) je expertem na Blízký východ, profesorem na katedře arabštiny Bar-Ilanovy univerzity a vědeckým pracovníkem Beginova-Sadatova centra pro strategická studia. Roky sloužil v izraelské vojenské zpravodajské službě, kde byl specialistou na islámistické skupiny, politický diskurs arabských zemí, arabská média a situaci v Sýrii. Pravidelně v arabštině obhajuje izraelské politické a vojenské kroky v arabských satelitních televizích.

Napsáno pro Aruc 7 (Arutz Sheva) pod názvem דעה: אין אסלאם רדיקלי, וגם אין אסלאם מתון. Přetištěno s laskavým souhlasem autora.

5 komentářů u Izraelský expert: Neexistuje „radikální islám“ ani „umírněný islám“

  • talarich napsal:

    Technická poznámka:
    1) Neplést „Síra“ a „Súra“. V textu má být správně „Síra“ (životopis Mohameda).
    2) Islám je politická idelogie založená na „autoritě“, nikoliv „teologii“. To znamená, že pravdu má ten, kdo je větší autoritou, nikoliv logika plynoucí z textu samotného. Proto je velké rozdělení mezi muslimy, kteří autoři mají větší/menší váhu při zaznamenání životopisu Mohameda nebo jeho slov. Ačkoliv se bere Ibn Ishaq za prvního, neznamená to, že je tím pádem i největší autoritou. Podobně je to i s Bukharím. Ale to jsou vnitřní nuance islámu. Suma sumárum má pan Kedar pravdu. Nejsou dva islámy: umírněný a radikální islám. A jakýkoliv muslim se kdykoliv během svého života může stát umírněným či radikálním vyznavačem. A z toho je potřeba vycházet.

    • talarich napsal:

      Omlouvám se, že jsem takový šťoural. Ale je tam ještě jednou „Súra“, místo „Síra“:
      …všechny nalézající v Koránu, hadísu, súře a šaríi verše,… (mělo by být: všechny nalézající v Koránu, hadísu, síře a šaríi verše,…)

      🙂 Jinak se mi moc líbí ta počítačová obrazovka v pozadí za panem Kedarem. A jsem si 100% jistý, že to určitě není náhoda 😛

  • Jeitteles napsal:

    Každé náboženství (a nejen náboženství) má fanatické stoupence nebo skupiny. Včetně judaismu. Věci je potřeba vykládat v historickém kontextu a jelikož jde o učení, tak nikoliv doslovně. Známe ta kontroverzní místa Koránu, ale ten umírněný muslim je chápe a vykládá zcela jinak, než ten radikální. A o to kde. Kdo stanoví, co je nebo není islám/křesťanství/judaismus? Je to to, co říká většina? Je v souladu s judaismem zabití Rabina nebo okamžité odstřelení Skalního dómu? Najdou se tací, kteří odpoví kladně.

    Pokud jde o Islámský stát, Tomáš Laně, bývalý velvyslanec v Turecku, tvrdí, že za tímto termínem stojí bývalí, zhrzení členové Saddámovy strany Baas. Těm opravdu o žádné náboženství nepůjde. Pokud zdiskreditují islám co nejvíce a dosáhnou tím tak co nejvíce pro sebe, udělají to rádi. Baasisté jaksi zůstali viset po pádu Saddáma ve vzduchu, nikdo s nimi nepočítal. Američané udělali tu chybu, které se žárlivě vyhýbal třeba Caesar, že totiž po dobytí území nevzali na milost místní mocenské elity a nespolupracovali s nimi. Zdá se, že občanská válka v Sýrii a podpora rebelů ze strany bohatých arabských států vytvořily prostor pro zvláštní splynutí syrských a iráckých islamistů se starými baasisty. Když spojuje společný prospěch, lze spojit i „ideově“ nespojitelné.

    Islámský stát se chová tak krutě, že se od něj distancuje samotná Al-Káida, dokonce tedy i podle těchto islamistických teroristů činy Islámského státu jsou nepřijatelné a poškozují pověst islámu. Může to být prostě proto, že Islámskému státu na islámu vůbec nezáleží, že jeho jediným cílem je brutální uchopení moci a peněz. Už dnes jde o nesmírně bohatou organizaci, která potřebuje strach a nenávist k udržení své pozice. Baasisté, kteří v ní působí, se sotva někdy od doby pádu iráckého diktátora měli tak dobře, jako se mají dnes. Mohou ale také brzy skončit na popravišti, pokud by se Islámský stát z nějakého důvodu zhroutil.

    Zdá se, že těží z toho, že náhodou vytvořili situaci, která je špatně čitelná pro všechny zúčastněné. Turecko by se mohlo ptát: je horší Asad než Islámský stát? Írán by se mohl ptát, zda jsou horší USA než Islámský stát. Pro Islámský stát by bylo ale asi nejlepší, kdyby tyto všechny okolní muslimské státy, z nichž některé s ním již aktivně bojují, začaly pod vlivem náboženské polarizace a nenávisti brát věc Islámského státu za svou.

    Nic není pro Islámský stát tak užitečné jako představa, že útok na něj znamená útok na islám a že tedy Turci, Íránci, Syřané, ba dokonce i Kurdové nesmějí bojovat proti Islámskému státu, protože by to byl útok na samotný islám. Ale např. sunitští Kurdové dnes bojují proti Islámskému státu na život a na smrt navzdory jeho názvu. Vědí, že o názvy nejde. Ostatně dnes v bojích proti Islámskému státu umírají de facto jen muslimové. Zatím tedy Islámskému státu jeho hra na to, že je islámský, mezi muslimy nevychází.

    Ti, co se k němu připojují z různých částí světa, přijeli de facto zabíjet především jiné muslimy. Je pak pozoruhodné sledovat, jak Írán (šíitové) a Kurdové (sunnité) mají v boji proti Islámskému státu společný zájem, jak (sunnitské) Turecko váhá, ale jak naopak mnoho lidí má jasno, že Islámský stát je přece islám a jeho činy vycházejí z Koránu. Možná by se baasisté v Islámském státu k smrti uchechtali, kdyby se o tom někdy dozvěděli.

    • talarich napsal:

      Islám není jenom Korán. Ale stejně důležité jsou i Hadíthy a Síra. A díky tomu víme, jaký vzor dal Mohamed všem následovníkům. A povinností pro muslima je následovat tento vzor. Nejde tady o jednotlivé muslimy. Ti samozřejmě mohou být umírnění nebo radikální a vykládat si islám po svém. Je potřeba posuzovat zdroj – Korán+Sunna. A je vidět, jak Mohamed v Mecce šel „po dobrém“, viz například Sura 2. A podařilo se mu získat něco kolem 100 následovníků. Když přešel do Medíny, začal islám tlačit „po zlém“, viz Sura 5 nebo 9. A získal 100 tisíc následovníků. Mordechai má pravdu. Islám je od mírumilovného přístupu k vraždění. Kdykoliv se může kdokoliv z muslimů posunout na této ose jedním či druhým směrem. Je špatné tlačit islám pouze jedním směrem. Evropa ho tlačí oním „humanistickým“ nebo „umírněným“ směrem. Můžeme diskutovat, proč tak dělá. Ale mnohem závažnější je, zda je to dobré nebo špatné. Podle mě je to nebezpečné.

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Listopad 2015
Po Út St Čt So Ne
« Říj   Pro »
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30  
Archiv