… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




Paraša VAJEŠEV (Gn 37,1-40,23) 5.00/5 (100.00%) 5 ohodnocení

1 tora37,2
אלה תולדות יעקב יוסף בן שבע עשרה שנה…. Toto je rodopis Jákobův. Sedmnáctiletý Josef….
Povinností každého Žida je nespokojit se s tím, čeho již dosáhl, ale chtít stoupat stále výše v učení Tóry. Dnes bychom řekli, že jeho povinností je stále dychtit po svém zdokonalení jak v duchovní, tak v mravní rovině. Žid nesmí ve svých znalostech „stagnovat“ a být spokojený s tím, co již dosáhl. Musí stále své něco doplňovat, přidávat a tím přispívat k rozvoji svého intelektu, prostě stále něco להוסיף . Právě jméno Josef má svůj původ ve slovesu להוסיף (přidat). Proto také Josef se nespokojil s tím, co v duchovní a morální úrovni získal od svých předků Abrahama, Izáka a Jákoba, ale snažil se stoupat stále výše a výše, byť byl podroben velmi těžkým zkouškám, v nichž ale se ctí obstál. Proto se mu také dostalo přívlastku „Spravedlivý – הצדיק“.
(Podle slov rabi Menachema Mendla z Rymanówa, 1745-1815)

37,3
וישראל אהב את יוסף מכל בניו כי בן זקונים הוא לו ועשה לו כותונת פסים
„Izrael miloval Josefa ze všech svých synů nejvíce, vždyť to byl syn jeho stáří. Proto mu udělal pestře tkanou suknici.“
S כותונת פסים – kutonet pasim se setkáváme v 2 S 13,18-19: „Támar měla na sobě pestře tkanou suknici, takové řízy totiž oblékaly královské dcery panny“. Nejstarší forma slova je sumerská gida (gada, gad) – pestrobarevná suknice. Poté přešlo slovo do akkadštiny ve formě kitu (len), kitinnu (látka) a kátanu (lněný nebo vlněný oblek). Odtud pak v hebrejštině kutonet. Mnohobarevné oděvy patřily do garderóby egyptských a mezopotámských princů a vysokých úředníků, tedy byly to oděvy vládnoucí vrstvy.
V tomto historickém kontextu můžeme předpokládat, že se nejednalo pouze o velkou otcovskou lásku, ale o určité nadřazené postavení Josefa mezi jeho bratry, soudě podle pestrobarevné suknice. Jistě jeho bratři těžce nesli, že mají nad sebou velice mladého, teprve 17 letého otcova miláčka, který pak Jákobovi vypráví o tom, co jeho bratři dělali, jak se chovali atp.
…vždyť to byl syn jeho stáří כי בן זקונים הוא לו ….
Baal ha-Turim (t.j. Jakob ben Ašer, 1269-1343) říkal, že slovo „זקונים“ je zkratka slov: זרעים, קדושים, נשים, ישועות (נזיקין), מועד, Tím nám chce verš říci, že se Josef učil od otce tyto oddíly Mišny.

37,14
ויאמר לו לך-נא ראה את שלום אחיך ואת שלום הצאן והשיבני דבר
„Izrael mu řekl: „Jdi a podívej se, je-li s tvými bratry a ovcemi vše v pořádku, a podej mi zprávu.“
Rabi Bunem z Przysuchy (1765-1827) vysvětloval verš takto, že otec Jákob nabádal Josefa, aby se snažil hledět na své bratry z hlediska pozitivního a neviděl pouze jejich nedostatky.
Také rabi Elimelech z Lyženska (1717-1787) ve své modlitbě prosil „nechť každý z nás vidí u druhého kladné věci a ne jeho nedostatky.“

39,6-7
ויהי יוסף יפה תאר ויפה מראה. ויהי אחר הדברים האלה ותשא אשת אדניו את עיניה אל יוסף…
Josef byl krásné postavy, krásného vzhledu. Po těchto událostech se stalo, že se žena jeho pána do Josefa zahleděla…
Midraš Tanchuma také hovoří o Josefově nesmírné kráse:
Potífarova žena Sulejka měla přítelkyně, kterým vyprávěla o tom, jaký je Josef překrásným mužem. Ony jí moc nevěřily a podezíraly ji, že přehání. Proto je jednou pozvala k sobě domů „na čaj o páté“ a každé z nich dala alabastrový talířek a na něm etrog s nožíkem na ovoce. Když začaly jeho pomocí loupat své etrogy, Sulejka dala znamení a tu se otevřely dveře a do místnosti vešel Josef, prošel jí a druhými dveřmi vyšel. To celé proběhlo během několika málo vteřin. Jakmile však Josef do místnosti vešel, všechny Sulejčiny přítelkyně na něj upřely své zraky a byly rázem jako očarované. Svýma očima hltaly Josefovu krásu, že si ani neuvědomily, že místo do kůry etrogů řežou nožíky do vlastních dlaní, aniž by pociťovaly bolest. Když po pár vteřinách Josef vyšel, Sulejka se k nim obrátila se slovy: „Podívejte, co jste si způsobily! A to jste Josefa viděly jen několik vteřin a byly jste úplně mimo. Co mám dělat já, která ho má na blízku celý den?!“

imagesETV1VIVZ

CHANUKA

V nedělní podvečer, 6. prosince zahajujeme náš osmidenní svátek Chanuka – svátek světel – חג האורים. Chanuka je svátek, který slavíme na památku vítězství Makabejských v boji proti tyranií seleukovského krále Antiocha IV. Epifana (175-164 př.o.l.). První chanukovou svíčku zapalujeme pomocí šamaše-služebníka na pravé straně chanukije. Tento první den pronášíme při zapalování prvního chanukového světla tři požehnání: 1. „lehadlik ner šel chanuka“, 2. „šea asa nisim la’avotejnu“ a 3. „šehechejánu“.
Následující dny Chanuky pak pronášíme pouze první dvě požehnání.
Chanukové svíčky klademe v chanukiji zprava doleva, ale zapalujeme je zleva napravo. První svíčka, kterou zapalujeme, je ta, která přibyla tento den.

Schéma zapalování chanukových svíček

NE – 6. prosince 0 0 0 0 0 0 0 1

PO – 7. prosince 0 0 0 0 0 0 1 2

ÚT – 8. prosince 0 0 0 0 0 1 2 3

ST – 9. prosince 0 0 0 0 1 2 3 4

ČT – 10. prosince 0 0 0 1 2 3 4 5

PÁ – 11. prosince 0 0 1 2 3 4 5 6 (Zapalujeme v 15.30 h., před šabatovými svícemi)

SO – 12. prosince 0 1 2 3 4 5 6 7 (Zapalujeme doma po havdale, cca v 17.20 h.)

NE – 13. prosince 1 2 3 4 5 6 7 8

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Prosinec 2015
Po Út St Čt So Ne
« Lis   Led »
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031  
Archiv