… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




Paraša Vajakhel (Ex 35,1-38,20) 4.60/5 (92.00%) 10 ohodnocení

1-toraTento šabat také ohlašujeme novoluní – Roš chodeš adar bet. Šabat, kdy ohlašujeme novoluní měsíce adar (letos adar bet – druhý adar), tak se tento šabat nazývá šabat šekalim. Proto zítra vyndáváme z aron ha-kodeše dva svitky Tóry. Z prvního svitku čteme parašu pro sedm vyvolaných mužů. Z druhého svitku čteme maftírovi pasáž z Ex 30,11-16. Poté maftír čte haftaru z 2. knihy Královské 12,1-17.
První den roš chodeš adar bet bude ve čtvrtek, 10. března a druhý den roš chodeš adar bet bude v pátek, 11. března.

35,1
ויקהל משה את כל עדת בני ישראל…..“”
„Mojžíš shromáždil celou pospolitost (obec) synů Izraele…“ Pokud hovoříme o „עדה“ o „pospolitosti-obci“, tak v obecném významu je עדה deset mužů starších 13 let, tedy minjan. Zde se však nalézáme trochu výše. Hovoříme-li o כל עדת בני ישראל, máme na mysli náboženskou obec, nikoli pouze jakousi pospolitost náhodně shromážděných jedinců.
Můžeme také hovořit o dobré obci-עדה טובה, ale také o špatné obci -עדה רעה . Příkladem špatné pospolitosti je například deset (minjan) z dvanácti zvědů, které Mojžíš vyslal do kenaánské země, aby o ní přinesli informace. Oni však vnesli do srdcí lidu malomyslnost, strach a pochybovačnost o možnosti obsadit Kenaán (Nu 13,1n). Dále se píše, že „celá pospolitost – obec pozdvihla svůj hlas, dali se do křiku a lid tu noc proplakal“( Nu 14,1 ). Komentátor Raši ( 1040-1105 ) vysvětluje עדה =סנהדראות, t.j. Soudní dvory, tedy soudcové-stařešinové lidu. Dříve byl náš nejvyšší zákonodárný a soudní dvůr – Sanhedrin především nejvyšší náboženskou institucí, zvláště po zboření druhého Chrámu, roku 70 o.l.
Tu se dostáváme k jednomu z fenoménů židovského lidu. עדה – náboženská pospolitost (obec) se mění v národ. Již dříve jsme byli faraónem označeni jako národ:
„Hle, národ synů Izraele je početnější a mocnější než my“(Ex 1,9). Avšak opravdový přerod z náboženské pospolitosti – obce v národ nás čekal až pod horou Sinaj, kdy jsme přijali Desatero a Tóru – מעמד הר סיני.
Jak je známo, náboženská pospolitost nemůže existovat bez představitele, bez duchovního vůdce. V našem případě přirozeným a opravdovým duchovním pastýřem byl Mojžíš, který byl nejen nejvyšší autoritou náboženskou a soudní, ale byl svým způsobem i králem, který drží v rukou i otěže vlády světské.
Po zániku jednotného izraelského království, po smrti Šalomounově (asi 931 př.o.l.), ustupuje עדה- náboženská pospolitost do pozadí. Jsme svědky rychlého zpohanštění vyšších vrstev izraelské společnosti, která je špatným příkladem prostému lidu, který se stále více poddává cizím pohanským kultům. Zpronevěření se Božímu Zákonu byla jedna z příčin konce izraelského království. Asyřané zemi okupovali (r.721 př.o.l.) a odvedli 10 izraelských kmenů do vyhnanství, kde se tyto zcela asimilovaly. Tak skončila עדה, která nedokázala čelit svodům okolních kultů a která neměla již ve svém středu takovou osobnost, kterou byl prorok Elijáš, žijící o 140 let dříve. Elijáš vystupuje jako neohrožený apologeta Božího Zákona proti nástrahám Achabovy manželky, královny Izebel (Jazábel).
Osud jižního judského království byl podobný, i když díky existenci jeruzalémského Chrámu a působení kněží a lévijců se brzdil průnik pohanství do judské společnosti. V Judsku však byli i králové, například Chizkijáš (r.716-687 př.o.l.) a Jošijáš (r.640-609), kteří milovali Hospodina a řídili se jeho Zákonem. Tedy zde עדה- náboženská obec měla mnohem silnější pozici než v severním Izraeli. Poté, když začali Babylóňané vést válku proti Judsku, odvedli v první vlně do zajetí elitu národa, včetně proroka Ezechiela (r.597 př.o.l.). Po zboření Chrámu (r.586) odchází další část Judejců do babylónského vyhnanství. Tam se však díky Ezechielovi i dalším duchovním vůdcům národa, posiluje jeho náboženské a mravní uvědomění a národ jakoby se přerodil opět čistě v náboženskou pospolitost synů Izraele, jak tomu bylo po východu z Egypta, v עדת בני ישראל. Díky tomuto přerodu a díky Ezechielovi, který vštěpoval národu naději na opětný brzký návrat do vlasti, na Sijón (podobenství o suchých kostech, Ezechiel 37. kapitola), se vrací do vlasti lid sjednocený ve víře a schopný překlenout tragedii zboření Chrámu výstavbou nového, druhého Domu Hospodina. Tehdy se také mění postoj k světské vládě. Pro židovský lid není nutná formální nezávislost s židovským králem v čele, ale náboženská svoboda, kdy Zákon Boží bude ústavou země a služba v Chrámu bude vyjadřovat naši vděčnost Hospodinu. Tato situace nastala právě v období perské vlády (538-332 př.o.l.), kdy se také ustavil nejvyšší zákonodárný sbor – Velké shromáždění כנסת הגדולה a z něho později povstal Sanhedrin- סנהדרין.

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Březen 2016
Po Út St Čt So Ne
« Úno   Dub »
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031  
Archiv