… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




Vztah k Izraeli – prokletí a požehnání 5.00/5 (100.00%) 29 ohodnocení

Skalní dóm, Chrámová hora, Izrael, Jeruzalém 2015. Dobrin Stojčev

Skalní dóm, Chrámová hora, Izrael, Jeruzalém 2015. Dobrin Stojčev

Když se Bůh rozhodl, že vytvoří z potomků Abrahamových svůj vyvolený národ, věděl, že tím velice popudí svého nepřítele, a že ten se bude snažit vyvolenému národu všemožně škodit. Proto Bůh Abrahamovi zároveň se zaslíbením sdělil, že ho bude zvláštním způsobem chránit. V Genesis 12,1-3 čteme: Hospodin řekl Abramovi: Odejdi ze své země, ze svého příbuzenstva a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. A učiním tě velkým národem, požehnám tě a tvé jméno učiním velkým, a buď požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě, a na toho, kdo tě proklíná, uvedu prokletí. V tobě budou požehnány všechny čeledi země. Ve svém článku se budu zabývat především oním požehnáním a prokletím.

         Hospodin o sobě říká, že je „Bůh silný, skrývající se“ (Izajáš 45,15). Přirozený a nadpřirozený svět existují paralelně, lze mezi nimi přecházet, ale pokud se rozhodneme žít pouze ve světě přirozeném, nemusíme ten nadpřirozený vůbec vnímat. A přece je jedno místo, kde je existence nadpřirozena takřka hmatatelná. Připomíná mi to skálu, která za odlivu vystupuje z moře a upozorňuje, že pod mořskou hladinou je celý horský hřeben. Chci tím říci, že pozorujeme-li Izrael v průběhu dějin, lze jen těžko pochybovat, že ona slova, řečená před mnoha tisíci lety Abrahamovi, se naplnila – a naplňují.

         To, co jsem v předchozích odstavcích napsal, bych mohl napsat stejně dobře před deseti či dvaceti lety. A někdo jiný by to mohl napsat před sto lety, a bylo by to stejně pravda. Jenže tato dávná pravda se neustále aktualizuje. A v současné době se aktualizuje způsobem, který není pro Evropu vůbec dobrý.

         Jak tedy Bůh ohradil Izrael před jeho nepřáteli? Žehná těm, kdo Izraeli žehnají, a kletby, vyslovené proti Izraeli, obrací na ty, kdo je vyslovují.

         Myslím, že to je dobře patrné každému nezaujatému čtenáři. Proklínání Arabů a jiných národů Blízkého východu se obrací proti nim. Okolní národy chtěly od vzniku státu Izrael tento národ zničit, ale jejich snahy se obrátily proti nim. Po dlouhou dobu se tvrdilo, že až se vyřeší „problém Blízkého východu“, tj. problém s Izraelem, zavládne v této oblasti mír. Posledních pět let myslím dostatečně jasně dokládá, jaká to byla hloupost. Izrael je i nadále ostrůvkem demokracie, právního státu, prosperity a stability uprostřed narůstajícího chaosu a zmaru.

         Statisíce lidí z této oblasti proudí do Evropy, aby unikly chudobě. Odborníci upozorňují, že probíhající klimatické změny povedou ke katastrofálnímu nedostatku vody v celé oblasti Blízkého východu.

         A co Izrael? Po letech snah se mu podařilo uvést v život technologii finančně dostupného odsolování mořské vody, která mu umožňuje přežít i důsledky klimatických změn. Celý Izrael se z pouště postupně mění v kvetoucí zahradu. To vše by bylo možné i v okolních státech – v Libanonu, Sýrii, Egyptě, Jordánsku i Saudské Arábii. A kdyby tyto státy spolupracovaly, šlo by to ještě rychleji. Takto Izrael alespoň nechává více vody z Genezaretského jezera Palestinské samosprávě.

         Jaká je ovšem reakce arabského světa na vstřícné kroky Izraele? Stále jen větší nenávist, proklínání, které se obrací proti těm, kdo proklínají.

         Když jsem o tom přemýšlel, vzpomněl jsem si na krutého krajského církevního tajemníka Jonáše, který v osmdesátých letech působil v Hradci Králové. Jednomu knězi prý řekl: „Víte, na co vy křesťané dojedete? Na lásku. To je vaše slabost. S láskou nemůžete ve světě obstát.“ A co mu ten kněz odpověděl? „A víte, na co dojedete vy komunisté? Na nenávist. Možná nás všechny pozavíráte, ale ta nenávist vám zůstane. A postaví vás proti sobě.“

         První německý kancléř Konrad Adenauer usiloval od samotného vzniku Německé spolkové republiky o přátelství s Izraelem. Izraelci byli zpočátku nedůvěřiví, ale když viděli, že to Adenauer myslí se svými omluvami vážně, navázali s Německem přátelské vztahy. Nepřekvapuje mě, že Německo začalo po několika letech zakoušet svůj hospodářský zázrak.

         Francouzský president de Gaulle se postavil proti Izraeli roku 1967. Uvalil embargo na dodávky zbraní Izraeli, když se bránil obrovské přesile okolních států, které mu vyhlásily válku. Možná se v té době v duchovní oblasti rozhodlo, že Francie bude upadat. V oné době se ještě mohla poměřovat s Německem, neměla-li dokonce navrch. Možná se v té době rozhodlo, že nenávist, na jejíž stranu se tehdy nepřímo postavila, jednou zasáhne ji samotnou v podobě teroristických útoků.

         Skandinávské státy vesměs zachránily své židy před hitlerovským Německem. Známá je noční akce z roku 1943, kdy Dánové dopravili několik tisíc Židů přes průliv Oresund do Švédska. Věřím, že jejich poválečná prosperita byla Boží odpovědí na to, že byli pro Židy požehnáním.

         Doba se ale změnila. Antisemitismus je v Evropě opět na vzestupu. Dvojí metr, kterým se měří Izraeli a jiným blízkovýchodním státům, je hanebný, hanebný, hanebný. Mnozí politici či publicisté tento dvojí metr ani neskrývají a zdůvodňují ho tím, že Izrael patří do našeho civilizačního okruhu, a proto ho musíme posuzovat jinak. Tisíce, desetitisíce, ba statisíce muslimských migrantů budou vykonávat velký tlak na evropské vlády, aby se postavily proti Izraeli. Hrozí, že Evropa tím na sebe uvede vážné prokletí. Švédsko, pěstující již dlouho křiklavě protiizraelskou politiku, se mění z kvetoucí země s nízkou kriminalitou v zemi, v níž je stále více chaosu a no-go zón, kde už švédské zákony neplatí. Turecko, dlouholetý spojenec Izraele, svou vstřícnou politiku radikálně změnilo. Úpadek občanských a politických svobod je v Turecku prudký a všem patrný. A právě tomuto Turecko se někteří evropští politici snaží vydat na milost či nemilost. Pokud k tomu dojde, nepovede se dobře ani Evropě, ani Turecku.

         Netvrdím, že v Izraeli se neděje nic, co by zasloužilo kritiku. Konkrétní izraelská vláda jistě není totožná se společenstvím Izraele, které je v podstatě duchovní veličinou. Rovněž uznávám, že německý hospodářský zázrak z padesátých a šedesátých let minulého století, stejně jako úpadek Francie, mohou mít i zcela jiná vysvětlení. Prokletí a požehnání nejsou ani zdaleka jediné faktory, které jsou ve hře. Přesto prosím čtenáře, aby se nad nimi alespoň zamyslel. Není na tom prokletí a požehnaní přece jenom něco? A pokud ano, zkusme být těmi žehnajícími a nikoli zlořečícími. Povede se nám pak lépe.

Redakce s laskavým svolením autora přetiskla článek původně publikovaný na jeho internetových stránkách

 

3 komentáře u Vztah k Izraeli – prokletí a požehnání

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Květen 2016
Po Út St Čt So Ne
« Dub   Čvn »
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031  
Archiv