… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




CHUKAT (Nu 19,1-22,1) 4.33/5 (86.67%) 6 ohodnocení

V této paraše se dovídáme o rituální nečistotě, kterou se může Žid poskvrnit při mrtvém. Od této rituální nečistoty se může očistit pouze vodou smísenou s popelem červené krávy, kterou ho kněz pokropí třetího a sedmého dne. Poté nečistý si vypere šaty a omyje se vodou a večer bude čistý. Toto ustanovení je vyjímečné pro židovský národ. Žádný jiný národ nemá takové ustanovení. Ani slovo טומאה, které překládáme jako rituální nečistota nebo  טומאת מת rituální poskvrnění se při mrtvém nevystihuje stoprocentně hebrejský význam, i když mu je nejblíže. Totéž můžeme říci i o překladu do angličtiny- purity a impurity.  Člověk se mohl dříve očistit od rituální nečistoty přestože dodnes je rituální nečistota nezničitelná. Proto i dnes (když neexistuje Chrám a kněží כהנים- v něm nekonají bohoslužbu a nepřinášejí oběti), musí se vyvarovat případného rituálního poskvrnění. Kněží-koheni nesmí na hřbitov, nesmí se účatnit žádného pohřbu, kromě pohřbu svých nejbližších (otec, matka, žena, bratr, neprovdaná sestra, syn a dcera). Toto ustanovení se řadí k zákonům, k micvot, které nazýváme חוקים (chukim) a pro které dnes nemáme racionálního vysvětlení. Na druho stranu máme micvot, které nazýváme  משפטים (mišpatim), které můžeme rozumově pochopit a vysvětlit. Dle tradice bylo za celou historii židovského národa devět červených krav vhodných pro tento účel rituální očisty.

19,2

„…ať k tobě přivedou červenou krávu  bez vady a bez poskrvrny, na niž dosud nebylo vloženo jho.“ Jednou Židé potřebovali červenou krávu a nikde ji nemohli nalézt. Nakonec ji přece našli u jednoho nevěřícího. Řekli mu: „Prodej nám tvou krávu.“ On jim odvětil: „Dobře, zaplaťte a vemte si ji.“ Židé se ho zeptali: „Kolik za ní chceš?“ On jim odvětil, že čtyři zlaté. Židé odešli, aby mu zanedlouho přinesli peníze. Tu si onen nevěřící uvědomil na co vlastně Židé potřebují jeho krávu. Když se vrátili, oznámil jim, že za čtyři zlaté ji neprodá. Židé mu navrhli, ať si řekne cenu, že mu ji zaplatí. Navrhli pět zlatých, ale nevěřící to odmítl. Tak se cena krávy neustále zvyšovala, až dospěla na rovných tisíc zlatých, tehdy onen nevěřící s její cenou souhlasil a byl ochoten ji prodat. Nevěřící se s nimi dohodl, že peníze přinesou na druhý den. Co však poté udělal ten lump? Řekl svému známému, že má v plánu Židy podvést. Vysvětlil mu, že Židé jsou ochotni dát za jeho krávu tak obrovskou sumu, jen proto, že na ní ještě nebylo vloženo jho. Co udělal? Večer vložil na svou krávu jho a nechal ho na ní přes noc. (Dva důkazy, které svědčí o tom, že na jalovici nebylo vloženo jho: 1. Na šíji má dva chlupy, které jsou vzpřímené. Pokud bylo na ní jho vloženo, tyto dva chlupy se ohnou a ani poté, kdy bylo sejmuto, se nevzpřímí. 2. Pokud nebylo na ni dosud vloženo jho, pohled jejích očí je přímý. Pokud bylo na ni vloženo jho, má těkavý pohled, její oči jakoby stále heleděly na jho a to i poté, kdy bylo sejmuto). Druhého dne Židé přišli s dohodnutou částkou peněz a chtěli krávu od nevěřícího koupit. Když jim ji přivedl, okamžitě poznali, že je chtěl podvést. Její pohled nebyl přímý jako včera a měla na šíji dva ohnuté chlupy. Řekli mu: „Nech si ji. Nechceme ji i kdybys nám ji chtěl dát zadarmo. Když si uvědomil, že svým jednáním přišel o obrovský majetek, tak jeho ústa, která dříve řekla: „Podvedu ty Židy“, nyní pravila: „Požehnaný, který vyvolil tento národ.“

(podle Starého midraše Tanchuma)

19,4

וייקחו אליך פרה אדומה תמימה אשר אין בה מום, אשר לא עלה עליה עול

Ať k tobě přivedou červenou krávu bez vady a bez poskvrny, na niž nebylo vloženo jho.

Žid, který si o sobě myslí, že je bez vady, že nemá jedinou chybu, že je prostě dokonalost sama – to je indikace skutečnosti, že dosud nepřijal jho nebeského království, tudíž není schopen si uvědomit, jak mnoho má chyb. (R. Jakob Jicchak Horovitz, zvaný Vidoucí z Lublinu – חוזה מלובלין, 1745-1815)

20,2

ולא היה מים לעדה, ויקהלו על משה ועל אהרן – Pospolitost neměla vody. Proto se srotili proti Mojžíšovi a Áronovi.

Rabi Levi Jicchak z Berdičeva (1740-1809) objasňoval verš takto: Ve chvíli sváru o vodu se Mojžíš obrací k synům Izraele a nazývá je odbojníky (verš 10). Označuje je za vzpurné. Svými strpkými slovy jakoby Mojžíš syny Izraele urážel. Dával jim najevo své rozčarování z jejich postoje vůči němu a Áronovi.  Avšak takovým tónem nelze hovořit k žíznícím lidem. Mojžíš se právem zlobil na syny Izraele, když pohrdli nebeskou manou, kterou jim na poušti sesílal Hospodin s nebes a začali se drze dožadovat masa slovy: „Kdo nám dá najíst masa?“ (Nu 11,4). Zde bylo správné, že Mojžíš dal průchod své prchlivosti a tvrdě káral všechny nespokojence. Avšak v tomto případě se jedná o něco zcela jiného. Lidé jsou ve vyprahlé poušti v žáru slunce a jejich ústa prahnou po doušku vody. S takovými lidmi nelze hovořit tvrdě a samozřejmě je nikdo nesmí nazývat „odbojníky“. Mojžíš v tomto okamžiku jako vůdce národa selhal. Tehdy Hospodin rozhodl, že Mojžíš nebude vůdcem svého lidu v Zemi izraelské. Kdo přivede lid za Jordán, do zaslíbené země, bude jeho nástupce Jehošua bin Nun.

Zde ještě připomeňme, že po celých čtyřicet let, co byli synové Izraele na poušti, měli zázračné vedení – מנהיגות נסית (Mojžíš, Áron, Mirjam), ale v Erec Jisrael nastoupilo nové přirozené vedení – מנהיגות טבעית (Jehošua, soudci).

 

 

 

 

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Červenec 2016
Po Út St Čt So Ne
« Čvn   Srp »
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
Archiv