Dvě důležité paraši – Jitro a Balak jsou nazvány jmény dvou jinověrců. První, v níž je obsaženo Desatero, podle Jitra, midjánského kněze a Mojžíšova tchána. Když Jitro uslyšel o věcech, které Hospodion učinil synům Izraele, že je vyvedl z Egypta, rozdělil před nimi Rákosové moře a dal jim zvítězit nad Amalekem. Jitro pak přišel k Mojžíšovi na poušť a uvěřil v Hospodina, Boha Izraele a Tvůrce světa. Naši učitelé říkají, že konvertoval – התגייר.
Druhá, dnešní paraša je pojmenována podle Balaka, moábského krále, který si najal druhého Midjánce, Bileáma, aby mu proklel národ synů Izraele, kterého se obával, že zaplaví jeho území.
Tato paraša je důkazem, že i jiné národy mají své proroky, kteří však, byť by mnohdy chtěli, nemohou se vzepřít vůli Všemohoucího. Takovým prorokem byl i midjánský prorok Bileám, kterého si najal moábský král Balak, aby mu proklel syny Izraele, kteří se přiblížili k jeho království. Balak měl obavu z množství synů Izraele.
Nejdříve Hospodin zakázal jít Bileámovi s Balakovými posly zpět do Moábu a vyplnit přání moábského krále – proklít Izrael. Bileám se podřídil a odeslal je zpět k jejich králi.
Balak posílá k Bileámovi ještě váženější poselstvo, které ho přemlouvá, aby neotálel a vydal se s ním do Moábu proklít Izrael. Bileám však i tentokrát odmítá, ale chce vyčkat do druhého dne, aby se dověděl, co mu Hospodin v noci řekne. Bůh mu cestu povoluje s jasnou podmínkou: „ואך את-הדבר אשר אדבר אליך אותו תעשה – ale budeš dělat jenom to, co ti poručím“ (22,20). Hospodin znal Bileámovu duši, která neustále prahla po majetku a věděl, že Bileám, kterému slíbil Balak tučnou odměnu, se třese na to jít a zasloužit si ji, byť se takticky zdráhá, když říká: „I kdyby mi Balak dal dům plný stříbra a zlata, nemohl bych přestoupit rozkazy Hospodina…“ Proto se Hospodin rozhněval na Bileáma, že se rozhodl s Balakovými posly jít do Moábu, i když mu to v nočním vidění povolil. Proto mu poslal naproti anděla, který ho měl od cíle cesty odradit.
Půst sedmnáctého tamuzu – תענית שבעה עשר בתמוז
V neděli, 24. července držíme posunutý půst 17. tamuzu. To proto, že datum 17. tamuzu připadá letos na šabat a o šabatu je zakázáno se postit (výjimku tvoří pouze Jom kipur o šabatu). Naše tradice spojuje tento den s pěti tragickými událostmi, které ovlivnily život židovského národa.