… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




Paraša PINCHAS (Nu 25,10 – 30,1) 5.00/5 (100.00%) 4 ohodnocení

פינחס בן אלעזר בן אהרן הכה dreamstime_xs_2154428225,10.. –  Pinchas, syn Eleazara, syna kněze Árona….Podobně  ja ko u paraši Korach (16,1n) Tóra uvádí Korachův původ do čtvrtého pokolení: „…Korach, syn Jishára, syna Kehatova, syna Leviho…“ Korach chce svým původem, který sahá až k Levimu, synu Jákobovu podpořit své právo na vůčí postavení v pospolitosti synů Izraele. O Pinchasovi, jak uvádí komentátor Raši, hovořili špatně: „Podívejte se na toho Putiho potomka. Otec jeho matky vykrmoval obětní býčky modlám.“ (Jeho otec se oženil s Putielovou dcerou. Putiel je jedním z jmen midjánského kněze Jitra. On, tj. Pinchas, zabil jednoho z předáků izraelských kmenů).

U Pinchase však Tóra připomíná Pinchasův původ, aby ukázala na skutečnost, že veškeré jeho činy jsou v souladu s činy jeho děda Árona, který miloval mír a usiloval o něj (Pirkej Avot I., 12). To, co učinil Pinchas, je čin podobný válečnému činu – vzal do ruky kopí a probodl jím jednoho z předáků Šimonova kmene Zimriho, syna Sálůva a spolu s ním i Midjánku Kozbi, dceru Cůrovu, s níž tento smilnil. Pinchas svým horlivým činem, který na první pohled nevypadá nijak mírumilovně, však zastavil pohromu, kterou jako trest za duchovní smilstvo synů Izraele (Midjánky sváděly Izraelce k modloslužbě) na ně Hopodin seslal. Pohroma si přesto vyžádala 24 tisíc životů.  Pichas však není člověk, který by se nechal unést hněvem a ve svém hněvu by pak nevěděl, co činí (viz traktát Šabat 105b, člověk, který se nechá unést svým hněvem, je jakoby se zabýval modloslužbou).  Pinchas věděl, že pokud radikálně nezasáhne, Boží pohroma bude pokračovat s nedozírnými následky. Proto poté, co pohromu zastavil, Hospodin říká Mojžíšovi: „Pinchas, syna Eleazara, syna kněze Árona, odvrátil mé rozhořčení od Izraelců…. Hle, daruji mu svou smlouvu pokoje….“

(25,11-13).

 

25,11

„Pinchas, syn Eleazara, syna kněze Árona.“ Již podruhé (25,7) nám Tóra zdůrazňuje, že Pinchasův děd byl velekněz Áron. Vždyť u Pinchase stačilo uvést jen jméno jeho otce Eleazara, o němž je známo, že byl Áronovým synem. Jaký má smysl ono zdůraznění Árona v souvislosti s Pinchasem? Mnoho synů Izraele a zvláště někteří představitelé (knížata) izraelských kmenů pohrdali Pinchasem pro jeho „nízký“ původ, neboť jeho matkou byla jedna z dcer midjánského kněze Jitra (viz Ex 6,25).

Jitra zvali též Putiel, neboť jak uvádí midraš Šemot Rabba 7:5, פיטם – vykrmoval telata určená pro modloslužebné oběti. Tito představitelé, když Pinchas zabil jednoho z předáků Šimonova kmene Zimriho společně s jeho midjánskou milenkou, začali projevovat svou nevoli slovy: „Viděli jste to? Potomek Putiele- toho, který vykrmoval telata pro modloslužebné oběti a byl otcem jeho matky, ten zabil izraelského knížete“ (Bamidbar Rabba 21:3). Hospodin viděl, jak se ostatní k Pinchasovi stavějí, a proto vyhlásil: „Hle, daruji mu svou smlouvu pokoje –נותן לו את בריתי שלום   הנני   “

Hospodin uzavírá s Pinchasem smlouvu míru, neboť jeho děd Áron byl ten, který miloval mír a usiloval o něj – היה אוהב שלום ורודף שלום.

Pinchas horlil pro Hospodina tak, až usmrtil Zimriho, který byl dříve již „nakažen“ midjánskou modloslužbou a neomaleně mnohé provokoval svým chováním uprostřed tábora synů Izraele. Vrcholem této pohanské provokace bylo fyzické spojení Zimriho a Midjánky Kozbí v jeho stanu.

Zde se můžeme jistě právem zeptat, proč Mojžíš nic nepodnikl, proč se musel chopit iniciativy až Pinchas? Odpověď je prostá a nalezneme ji také v midraši. Zimri totiž svým chucpedik chováním paralyzoval Mojžíše. Mojžíš se snažil Zimrimu vytknout jeho chování, ale Zimri mu odsekl ve smyslu: „A kdo tobě povolil ženu Midjánku? Ptal jsi se snad ty někoho? Neptal, tak jakým právem mi tu vyčítáš stejnou věc?“ Na tuto drzou otázku nebyl Mojžíš schopen adekvátně reagovat.

Pinchasova historie nás také učí, že ne vždy „aristokraticky čistý židovský rodokmen“ je zárukou morální velikosti potomků.

Krásný příklad o pravdivosti tohoto názoru se nám zachoval v talmudickém traktátu Joma 71b: Stalo se, že velekněz vyšel z Chrámu a všichni, kteří jej doprovázeli, šli za ním (projev úcty). Jakmile však spatřili Šemaju a Avtaljona (představené Sanhedrinu), opustili ho a přidali se k nim, aby jim projevili úctu. Nakonec se Šemaja a Avtaljon chtěli rozloučit s veleknězem a přistoupili k němu. Ten však byl velmi uražen, že lid projevil více úcty jim a ne jemu, proto jim pravil: „Jděte synové národů v míru!“ (Tím jim netaktně připomněl, že jsou potomky prozelytů). Oni mu na to odvětili: „Synové národů, kteří činí tak jak činíval Áron, půjdou v míru. Avšak potomek Áronův, který nečiní jako jeho předek, v míru nepůjde.“

28,6

עולת תמיד העשויה בהר סיני – každodenní zápalná oběť připravená na hoře Sinaji

V talmudickém traktátu Menachot 106 se uvádí, že v době, kdy Chrám neexistuje, ten, který čte parašu o obětech, jakoby sám přinášel chrámovou oběť. Proto naši učenci stanovili, že paraša o obětech bude začleněna do každodenní modlitby. Toto vysvětluje slova „עולת תמיד – každodenní zápalná oběť“. Jak se stane tato oběť každodenní obětí, i když neexistuje Chrám? Tím, že byla „העשויה בהר סיני – připravená na hoře Sinaji“, a to prostřednictvím Tóry, která byla na Sinaji dána národu synů Izraele.  ( Z díla פון אונזער אלטן אוצר- מאוצרנו הישן publicisty Mosze Justmana, 1889-1942 Palestina)

 

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Červenec 2016
Po Út St Čt So Ne
« Čvn   Srp »
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
Archiv