Paraša DEVARIM (Dt 1,1 – 3,22) a 9. Av

1,9-10  לֹא-אוּכַל לְבַדִּי, שְׂאֵת אֶתְכֶם. יְהוָה אֱלֹהֵיכֶם, הִרְבָּה אֶתְכֶם; וְהִנְּכֶם הַיּוֹם, כְּכוֹכְבֵי הַשָּׁמַיִם לָרֹב .

Nemohu vás sám unést. Hospodin, váš Bůh, vás rozmnožil; je vás dnes takové množství jako hvězd na nebi.Národ Izraele se podobá jak mořskému písku, tak hvězdám na nebi. Vlastnost písku je, že každé jeho zrníčko lne k dalšímu zrníčku a to k dalšímu…, jako by všechna písková zrníčka byla vzájemně k sobě přitahována jakousi magnetickou silou. Hvězdy na nebesích jsou od sebe vzdáleny miliony kilometrů a každá hvězda sama o sobě představuje svůj uzavřený svět. Když je národ Izraele sjednocený a soudržný jako mořský písek, „je možné jej unést“ i se všemi jeho problémy a zvláštnostmi. Avšak v období, kdy národ Izraele je rozpolcený, každá jeho část „se udělá sama pro sebe“ a odmítá se nejen sjednotit, ale i spolupracovat s jinou částí národa a vnitřní polarizace dosahuje vrcholu, je prakticky nemožné i pro tak velkého vůdce lidu, jakým byl Mojžíš, aby taktový národ vedl a řídil. To vysvětluje slova našeho učitele Mojžíše: „Nemohu vás sám unést, neboť Hospodin, váš Bůh vás rozmnožil. Ne dost na tom, ale ještě jste jako hvězdy na nebi. Jste vzdálení jeden druhému, jste rozhádaní, každý vidí jenom sám sebe. V takové situaci vás nemohu vést a být vaším vůdcem.“

Pokračovat ve čtení “Paraša DEVARIM (Dt 1,1 – 3,22) a 9. Av” »