… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




Paraši Matot – Masej (Nu 30,2-32,12 a 33,1-36,13) 4.33/5 (86.67%) 6 ohodnocení

dreamstime_xs_2154428231,21
ויאמר אלעזר הכהן אל אנשי הצבא הבאים למלחמה זאת חוקת התורה אשר צוה ה‘ את משה.

Kněz Eleazar řekl bojovníkům, kteří se účastnili bitvy: „Toto je nařízení zákona, který vydal Hospodin Mojžíšovi.“
V traktátu Pesachim 62b čteme: Reš Lakiš řekl: „Každý člověk, který se hněvá; je-li učenec – moudrost ho opustí, je-li prorok – schopnost prorokovat ho opustí. Je-li učenec – moudrost ho opustí, což se také stalo Mojžíšovi, neboť je výše psáno, v 31,14: „Mojžíš se však rozhněval na vůdce vojska, na velitele pluků a setnin přicházejících z vojenské výpravy.“
Jedním z významných žáků kabalisty rabi Jicchaka Lurii, zvaného Ari ha-Kadoš (1534-1572) byl rabi Chajim Vital (1542-1620). Tento Ariho žák říkal: „Hle, můj učitel, blahoslavené paměti, byl velice přísný ohledně hříchu zloby oproti jiným lidským prohřeškům a to i tehdy, když se někdo zlobil „oprávněně“, protože nebyla třeba vyplněna nějaká micva. Když jsem učil svého bratra, někdy jsem se na něj zlobil, protože neznal látku tak, jak bych si přál. Tu mne můj učitel za to velice káral a dával mi ponaučení: „Všechny ostatní lidské hříchy poškozují pouze jeden orgán lidského těla, ale zloba poškozuje celou duši a činí ji nečistou.“ Toto Ariho ponaučení je právě aktuální v těchto „třech smutečních týdnech“, od posunutého půstu 17. tamuzu (24.7.) do posunutého půstu 9. avu (14.8.), kdy byl zbořen jak první, tak i druhý jeruzalémský Chrám. Je všeobecně přijatý názor, že druhý Chrám byl zbořen pro ničím neopodstatněnou nenávist – שנאת חינם (sin’at chinam), která panovala v tehdejší judské společnosti. Přečteme-li si Flaviovu knihu Židovská válka uvidíme, že tento názor se zakládá na historicky popsané události.

33,1
אלה מסעי בני ישראל אשר יצאו מארץ מצרים… – Toto byla stanoviště synů Izraele, když vytáhli z egyptské země.
V úvodní části dnešní paraši je vyjmenováno celkem 42 stanovišť, kde se zastavili synové Izraele během svého čtyřicetiletého putování po Sinaji.
Každý ví, že svátek Chanuka patří mezi naše nejmladší svátky, tudíž není v Tóře zmíněn. Základem svátku jsou historické události-povstání Makabejců proti tyranii Antiocha IV. Epifana roku 168 př.o.l. Boje a vítězství Makabejských, jakožto i znovuzasvěcení Řeky znesvěceného jeruzalémského Chrámu, jsou popsány v apokryfních knihách Majkabejských. Chanuka je proto nazýván חג מדרבנן-svátek, který ustanovili učenci (rabíni).
Přece však máme v Tóře na Chanuka náznak. Tímto náznakem je dvacáté páté stanoviště, které se jmenuje חשמונה-Chašmona. חשמונאים-Hasmonejští bylo jméno kněžské rodiny, která zahájila ozbrojené povstání proti Antiochovi v městečku Modiin. 25. dne měsíce kislevu byl znovuzasvěcen Chrám a byla zažehnuta menora.
Midraš uvádí, že vzhledem k tomu, že vysvobození z Egypta uskutečnil Všemohoucí prostřednictvím lidí (smrtelníků) Mojžíše a Árona, nemůže být toto osvobození věčné. Po určité době logicky přijdou opět jiná vyhnanství-גלויות. Teprve tehdy nastoupí konečné a věčné osvobození, které však vykoná sám Hospodin bez toho, že by použil k tomu prostředníka. To je to, co nám naznačuje počátek verše: אלה מסעי בני ישראל.
První písmena slov אלה מסעי בני ישראל naznačují vyhnanství nebo cizí nadvládu, pod níž budeme žít. א – אדום (Edom = římské impérium, pozdější křesť. Evropa),
מ – מדי (Madaj = Médové, což je také označení pro Peršany),
ב – בבל (Babel = Babylónie) a י – יוון (Javan = Řecko).
Seřadíme-li je chronologicky, bude to takto: Babylónská nadvláda a vyhnanství (598-539 př.o.l.), nadvláda Persie (538-332 př.o.l.), nadvláda Řeků (332-142 př.o.l.) a nadvláda Edomu, t.j. Říma (63 př.o.l.- do 20. století).
Roku 1948 vzniká stát Izrael, který je nazýván ראשית צמיחת גאולתנו (rešit cmichat geulatenu), tedy prvním výhonkem našeho vykoupení.

33,3
ויסעו מרעמסס…. יצאו בני ישראל ביד רמה לעיני כל מצרים – vytáhli z Ramsesu… vyšli synové Izraele navzdory všemu před očima celého Egypta.
Synové Izraele počali svou cestu z Egypta ne tajně jako zběhlí otroci, ale než přišli k egyptské hranici, hrdě prošli zemí před očima těch, kteří je více než dvě století zotročovali. Nidko jim v odchodu nemohl zabránit a nikoho také synové Izraele nežádali o povolení k odchodu. (Podle komentáře dr. Josepha Hertze, 1872-1946, vrchního rabína Velké Británie)

Dnes, v pátek 5. srpna, je první den – roš chodeš – měsíce avu. Od prvního avu začíná devět dní (nein tejg), kdy se vzhledem k blížícímu půstu Devátého avu náš smutek ještě prohlubuje. Ve všední dny, s výjimkou šabatů 6. a 13. srpna, nejíme maso a nepijeme víno. Tento zvyk má základ v textu Žalmu 104,15: „וְיַיִן יְשַׂמַּח לְבַב-אֱנוֹשׁ – dáváš víno pro radost lidskému srdci.“ Tedy víno obveseluje mysl člověka a maso je svátečním pokrmem a symbolizuje též hojnost. Proto je dobré se v těchto dnech smutných dnech obojího zdržet.

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Srpen 2016
Po Út St Čt So Ne
« Čvc   Zář »
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031  
Archiv