… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




VAETCHANAN (Dt 3,23-7,11) 5.00/5 (100.00%) 7 ohodnocení

15 avDnes v pátek, 19. srpna je 15. den měsíce avu neboli T“U be-av. Tento den je považován z několika příčin za svého druhu sváteční den.

Tento den, 15. avu bylo povoleno vzít si ženu z jiného kmene. Tímto ustanovením se rušilo ustanovení Numeri 36,8-9, kdy žena se mohla vdát pouze za příslušníka svého kmene, aby půda nepřecházela z jejího kmene na kmen manželův.
Tento den bylo povoleno mužům z Benjaminova kmene vzít si ženy z jiných kmenů (Sd 21). Tím se rušil absolutní bojkot Benjamínovců jinými kmeny kvůli tomu, že tito (Benjamínovci z Gibeje) znásilnili ženinu jednoho lévijce že na náslwedky znásilnění zemřela (Sd 19-20).
Celé pokolení, které se narodilo v Egyptě muselo zemřít na poušti a ndeostalo se do Erec Jisrael. Vždy 9. avu se všichni ukládali do hrobů a na druhý den vstali. Každoročně zůstalo v hrobech 15 tisíc lidí. Až čtyřicátého roku se všichni uložili 9. avu do hrobů a druhého dne všichni vstali. Nikdo nezemřel. Mysleli si, že se zmýlili v datu. Tak se ukládali každý večer do hrobů a činili tak až do 15. avu , když i tehdy všichni vstali, poznali, že Hospodin učinil zázrak a že jim již prominul hřích zvědů (Nu 13-14). Již nikdo neumíral. Všichni pak vešli do Zaslíbené země.
V tento den izraelský král Hošea ben Ela (732 – 723 př.o.l.) zrušil hlídky na hranicích, které měly znemožnit izraelským poddaným putovat do Jeruzaléma, do Chrámu. Tyto hlídky ustanovil první izraelský král Jarobeám ben Nevat (933-911 př.o.l.).
Tohoto dne povolil nový císař Antoninus Pius (asi roku 138), po smrti císaře Hadriana pohřbít zabité židovské obránce Bejtaru, kteří leželi nepohřbení asi dva a půl roku. Poté, kdy císař dal svolení k pohřbení jejich ostatků, učenci doplnili modlitbu po jídle birkat ha-mazon o požehnání „“המלך הטוב והמטיב.
Za existence Chrámu tohoto dne končili kácet stromy na dřevo potřebné k spalování obětí na oltáři. Od tohoto dne se zvyšovala vlhkost a rřevo nebylo již možné tak dobře vysušit. Proto bylo podezření, že v něm mohou být červi a takové dřevo bylo zákázáno používat k zápalným obětem.
Tento den vycházely jeruzalémské dívky na vinice, kde v bílých šatech tančily a pak tam přicházeli mládenci a vybírali si mezi němi nevěsty.
3,23

ואתחנן אל ה‘ בעת ההיא לאמר – V oné době jsem prosil Hospodina

Tato Mojžíšova slova nemají platnost pouze v onom okamžiku, kdy je vyslovil, ale jsou platná i do budoucnosti. „V oné době – „בעת ההיא, to je v době, která někdy v budoucnosti nastoupí, kdy se synové Izraele nebudou moci modlit kvůli přetěžké době, která pro ně ve vyhnanaství-galutu nastoupila. Budou pouze modlitby „říkat“ svými ústy a nebudou je prožívat v náboženském zanícení a v hloubi své duše, neboť jejich duše bude zkroušená těžkostmi a úzkostí. Právě tehdy Hospodin přijme jejich, pouze ústy vyřčené, modlitby.
4,4

„ואתם הדבקים בה‘ אלוהיכם חיים כולכם היום „

„Ale vy, kteří jste se přimkli k Hospodinu, svému Bohu, jste dodnes všichni živi.“

Ve svatých knihách se píše, že 248 slov, která tvoří tři odstavce Šemá Jisrael (Dt 6,4-9, Dt 11,13-21, Nu 15,37-41), dávají sílu 248 orgánům lidského těla. Je však pravda, že tři odstavce Šema Jisrael tvoří poze 247 slov, proto ihned po posledních slovech třetího odstavce dodáme ještě slovo „אמת-pravda“, která se přidá k slovům „Hašem Elohejchem emet“, tím se nám počet doplní na 248. To je ono slovo, které nám naznačuje verš „ואתם הדבקים בה‘ אלוהיכם …“ Přidali jsme slovo „אמת“, jehož písmena v jiném pořádku tvoří slovo „אתם-vy“, tedy vy patříte Hospodinu, svému Bohu. Když toto slovo „אמת“ řeknete na konci Šemá Jisrael, získáte „vy všichni život do dnešních dnů“. Písmena slova „אמת-אתם“ budou dodávat životodárnou sílu všem 248 orgánům vašeho těla.

(z dílaדגל מחנה אפרים , které napsal Moše Chajim Efrajim ze Sadilkova, 1742-1800, vnuk Baal Šem Tova).
Parašat Vaetchanan se čte vždy o šabatu, který následuje po půstu devátého avu. Jak víme, devátého dne měsíce av byl roku 586 př.o.l. zničen babylónskými vojsky první Chrám, který postavil v 10. stol. př.o.l. král Šalomoun. Téhož dne byl pak roku 70 o.l. zbořen druhý Chrám římským vojskem pod vedením Tita. Zničení druhého Chrámu mělo mnohem nedozírnější následky než zboření Chrámu prvního. Zhruba sedmdesát let po zboření prvního Chrámu již Babylónie neexistovala, neboť její území se stalo kořistí perské říše. Perský král Kýros vydal roku 538 př.o.l. edikt, který dovoloval Židům návrat z Babylónie do jejich historické vlasti, do Judska. Pravda, tohoto privilegia využila pouze menšina našich předků, ale ti, kteří se vrátili (hl. střední a chudší vrstvy, kněží-כהנים a lévijci-לויים, kteří dříve sloužili v Chrámu), postavili během několika let Chrám nový a roku 515 př.o.l. jej zasvětili. Návratem prvních přesídlenců z Babylónie začíná tzv. období návratu na Siónשיבת ציון-, které znamenalo postupný, byť ne vždy bezpřekážkový, rozkvět duchovního a náboženského života pod vedením velekněze Jehošuy a později, v 5. stol. př.o.l., pod vedením Ezry (Ezdráš) a Nehemii (Nehemjáš) v obnoveném Jeruzalémě a dalších judských městech. Perští králové uznávali velekněze jako představitele autonomní perské provincie Jehud-Judsko a uznali Tóru jako jediný vnitřní zákon platný pro veškeré židovské obyvatelstvo provincie.

Bohužel, podobná historie se neopakovala po zboření druhého Chrámu. Tehdy začalo násilné odvádění části židovského národa buď do otroctví, do zajetí nebo část Židů uprchla na sever, do Galileje či do okolních zemí. Veškerý nemovitý majetek (půdu a domy, pokud nevzaly za své v době bojů) zabrala z velké části římská moc, která je pak přidělovala legionářům či veteránům. Rozptýlení židovského národa bylo završeno po krvavém potlačení Bar Kochbova povstání rouku 135 o.l. Dodnes jsme se historicky, ani prakticky zcela nevypořádali s tragickými následky zničení druhého jeruzalémského Chrámu. Chrám byl symbolem monoteismu, symbolem nezávislosti a svobody židovského národa, který se tyčil nad Svatým městem a byl jediným místem, které si Hospodin vybral, aby mu tam byly přinášeny oběti a slaveny svátky podle předpisů Tóry. Tento Bejt Elokim-Dům Boží lehl popelem. Od té doby, 1937 let, nejenže dosud velká část našeho lidu žije v diaspoře, ale nikdo z nás nemůže přinášet oběti na místě, které si Hospodin pro tento účel vybral. Ztráta Chrámu byla velkou ránou pro tehdejší židovstvo a mnozí si nedovedli představit, že národ má před sebou ještě jakousi budoucnost, když byl rozprášen a zbaven svého hlavního města a svatostánku.

Právě parašat Vaetchanan, kterou čteme vždy po půstu 9. avu, jak jsme již uvedli, nám ukazuje cestu po které se musí vydat každý Žid, který chce zůstat Židem, ale nemůže žít ve své historické vlasti a je zbaven možnosti přinášet oběti Všemohoucímu na místě, které si On vybral. Jaká je to cesta? Dodržovat Desatero (5,6-21) a být věrný jedinému Bohu, jak se praví v Šemá Jisrael (6,4-9), což je naše vyznání víry.

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Srpen 2016
Po Út St Čt So Ne
« Čvc   Zář »
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031  
Archiv