… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




HA’AZÍNÚ – האזינו Páta kniha Mojžíšova 32,1-52 4.60/5 (92.00%) 10 ohodnocení

dreamstime_xs_21544282

יַֽעֲרֹ֤ף כַּמָּטָר֙ לִקְחִ֔י –32,2 Nechť kane jako déšť mé naučení  Svatá slova Tóry se podobají dešti. Ve chvíli, kdy prší, nevidíme ještě blahodárné účinky deště na rostliny. Teprve po určitém čase, když se Slunce vyhoupne zpoza oblaků a začne svítit na zemi, vidíme blahodárné účinky deště. Podobně je to i se slovy Tóry. Ve chvíli, kdy je slyšíme, nejsme ihned schopni postihnout jejich působení. Časem však poznáme jejich blahodárné působení. (Podle rabína Simchy Bunema z Przysuchy, 1765-1827)

Rabi Jisrael Salant (1810-1883) říkával: „Je sice pravda, že ústa jsou od srdce tak vzdálená jako nebesa od země, přece však naše oči vidí, když s nebes prší déšť a ze země vyrůstají rostliny… O tom hovoří prorok Izajáš (55,10-11): „Spustí-li se lijavec nebo padá-li sníh z nebe, nevrací se zpátky, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou… Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nenavrátí se ke mě s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal.“ Déšť zúrodní pouze obdělanou půdu, v níž jsou zaseta zrna. Avšak půda neobdělaná, kterou nikdo nezoral a nezasel do ní zrna, ta se deštěm nezúrodní, ba co více – může se proměnit v močál. Podobně je tomu se slovy Tóry, která mohou působit pouze na člověka, v němž již něco je „zaseto“, na člověka, který na sobě alespoň trochu pracoval. Kdežto má-li člověk srdce pusté a prázdné, slova Tóry mu mohou být ke škodě. Jak je uvedeno v traktátu Joma 72b: „Zasloužil si (učit se Tóru) – stala se mu kořením života, nezasloužil si (učit se Tóru) – stala se mu kořením smrti.“

32,5

דּ֥וֹר עִקֵּ֖שׁ וּפְתַלְתֹּֽל – pokolení vzdorovité a potměšilé.

Tato slova se těžko chápou a mnozí nevědí, jak si je vysvětlit. Co to je pokolení vzdorovité a potměšilé? Jak se takové pokolení projevuje? Jedno z objasnění se připisuje rabimu Simchovi Bunemu z Przysuchy (1765-1827), který říkal: „Nikdy jsem přesně nepochopil, co to znamená „pokolení vzdorovité a potměšilé“. Cožpak může být něco horšího než vzdorovitost? To bylo až do doby, než jsem se jednou octl o erev šabat v jednom gdaňském zájezdním hostinci. Měli tam dva sluhy – jednoho góje a druhého Žida. Majitel hostince jim řekl, aby sešli do sklepa a odtamtud přinesli džbán vína. Oba sestoupili do sklepa a když z něho vyšli, tak gój nesl džbán vína a hořící pochodeň, která jim osvětlovala cestu do sklepa, měl v ruce Žid. V tu chvíli jsem zcela jasně poznal, co to je „pokolení vzdorovité a potměšilé“. Kdyby totiž Žid měl v ruce džbán s vínem, víno by zůstalo košer a dyby gój měl v ruce pochodeň, tak by bylo vše v pořádku. Ale takto Žid znesvětil šabat a gój tím, že jej nesl, učinil víno v džbánu jajin nesech, tedy víno, které nesmí Židé pít.

32,7

Dějiny kočovníků učí, že národ synů Izraele nebyl velmi silnou skupinou, která by dokázala bez problémů obstát v nové zemi a v nových podmínkách. Tato skutečnost přivedla Mojžíše k sepsání této písně, v níž je mnoho varování, vzpomínek a kde Mojžíš popisuje budoucnost, která čeká na jeho lid. Mojžíš se snaží svůj národ „vybavit jídlem na cestu“. Nemíní se tím samozřejmě opravdové jídlo nebo voda, ale onou „potravou na cestu“ je Tóra, kterou si musí národ zapamatovat, věřit v ni a plnit její přikázání – micvot.

Píseň „האזינו“ zdůrazňuje důležitost paměti. „זְכֹר יְמוֹת עוֹלָם, בִּינוּ שְׁנוֹת דֹּר וָדֹר. שְׁאַל אָבִיךָ וְיַגֵּדְךָ, זְקֵנֶיךָ וְיֹאמְרוּ לָךְ – Rozpomeň se na dávné dny, snaž se poroozumět létům zašlých pokoilení, vyptávej se svého toce, on ti poví, svých starců, oni ti řeknou“ (32,7). To je, vzpomenout si na Hospodinovu velikost a na jeho dobrodiní, které učinil synům Izraele, neboť: „הֲלוֹא הוּא אָבִיך קָּנֶךָ, הוּא עָשְׂךָ וַיְכֹנְנֶךָ – Cožpak není on tvůj Otec? Vždyť mu patříš. On tě učinil a zpevnil“ (32,6). Židovský lid si musí vzpomenout na Boží starost, kterou mu prokazoval.“כְּנֶשֶׁר יָעִיר קִנּוֹ, עַל גּוֹזָלָיו יְרַחֵף – Jako bdí orel nad svým hnízdem“ (32,11).

32,7

בִּ֖ינוּ שְׁנ֣וֹת דֹּר־וָדֹ֑ר – snaž se porozumět létům zašlých pokolení

V každém pokolení a v každé epoše se s nebes snáší nové aktuální poznání jak chápat Tóru. Slova Tóry jsou vykládána a přizpůsobena povaze pokolení a epochy. V každém pokolení spravedliví chápou a učí slova Tóry tak, jak to vyžaduje ono pokolení, žijící v té či oné epoše. (Podle díla rabi Jicchaka Meira Altera, 1799-1866 – חידושי הרי“ם).

32,15

וַיִּשְׁמַן יְשֻׁרוּן וַיִּבְעָט – Ješurun (název Izraele) ztučněl a zbujněl. Mojžíš varuje syny Izraele, aby nebyli nevděčníky. Mojžíš se obává, že když se Izrael usadí ve své zemi, bude žít v klidu, postaví si domy a budou žít v blahobytu, tak ztloustnou – ztuční od množství dobrého jídla a zapomenou na Hospodina a „odvrhnou jej“. Bůh se na Izrael velmi rozhněvá a potrestá ho. Jak praví Mojžíš: אַסְפֶּה עָלֵימוֹ רָעוֹת, חִצַּי, אֲכַלֶּה-בָּם“ – Samé zlo na ně shrnu, vystřílím na ně své šípy“ (32,23). Mojžíš však slibuje, že Bůh zcela nezanevře na svůj národ a pomstí se na těch, kteří mu ubližují אשִׁיב נָקָם לְצָרָי, וְלִמְשַׂנְאַי אֲשַׁלֵּם“ – vykonám nad svými protivníky pomstu, odplatím těm, kdo mě nenávidí“ (32,41).

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Říjen 2016
Po Út St Čt So Ne
« Zář   Lis »
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31  
Archiv