… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




Paraša VAJAKHEL – PEKUDEJ (Ex 35,1-38,20 a 38,21-40,38) – šabat ha-chodeš 5.00/5 (100.00%) 4 ohodnocení

 Tento šabat ohlašujeme příchod nového měsíce nisanu (28. března). Vyndaváme z aron ha-kodeše dva svitky Tóry. Z prvního čteme pro sedm vyvolaných mužů dvě paraši Vajakhel-Pekudej a z druhého svitku čteme pro osmého vyvolaného muže, pro maftíra pasáž z Exodu 12,1-20.

35,1

„וַיַּקְהֵ֣ל מֹשֶׁ֗ה אֶֽת־כָּל־עֲדַ֛ת בְּנֵ֥ישְׂרָאֵ֖ל Mojžíš shromáždil celou pospolitost (obec) synů Izraele…“ Pokud hovoříme o „עדה“ o „pospolitosti-obci“, tak v obecném významu je עדה deset mužů starších 13 let, tedy minjan. Zde se však nalézáme trochu výše. Hovoříme-li o כל עדת בני ישראל, máme na mysli náboženskou obec, nikoli pouze jakousi pospolitost náhodně shromážděných jedinců.

Můžeme také hovořit o dobré obci- עדה טובה, ale také o špatné obci – עדה רעה. Příkladem špatné pospolitosti je například deset (minjan) z dvanácti zvědů, které Mojžíš vyslal do kenaánské země, aby o ní přinesli informace. Oni však vnesli do srdcí lidu malomyslnost, strach a pochybovačnost o možnosti obsadit Kenaán (Nu 13,1n). Dále se píše, že „celá pospolitost – obec pozdvihla svůj hlas, dali se do křiku a lid tu noc proplakal“( Nu 14,1 ). Komentátor Raši ( 1040-1105 ) vysvětluje עדה = סנהדראות, t.j. Soudní dvory, tedy soudcové-stařešinové lidu. Dříve byl náš nejvyšší zákonodárný a soudní dvůr – Sanhedrin především nejvyšší náboženskou institucí, zvláště po zboření druhého Chrámu, roku 70 o.l.

Tu se dostáváme k jednomu z fenoménů židovského lidu. עדה – náboženská pospolitost (obec) se mění v národ. Již dříve jsme byli faraónem označeni jako národ:
„Hle, národ synů Izraele je početnější a mocnější než my“(Ex 1,9). Avšak opravdový přerod z náboženské pospolitosti – obce v národ nás čekal až pod horou Sinaj, kdy jsme přijali Desatero a Tóru – מעמד הר סיני.
Jak je známo, náboženská posopolitost nemůže existovat bez představitele, bez duchovního vůdce. V našem případě přirozeným a opravdovým duchovním pastýřem byl Mojžíš, který byl nejen nejvyšší autoritou náboženskou  a soudní, ale byl svým způsobem i králem, který drží v rukou i otěže vlády světské.
Po zániku jednotného izraelského království, po smrti Šalomounově (asi 931 př.o.l.), ustupuje  עדה – náboženská pospolitost do pozadí. Jsme svědky rychlého zpohanštění vyšších vrstev izraelské společnosti, která je špatným příkladem prostému lidu, který se stále více poddává cizím pohanským kultům. Zpronevěření se Božímu Zákonu byla jedna z příčin konce izraelského království. Asyřané zemi okupovali (r.721 př.o.l.) a odvedli 10 izraelských kmenů do vyhnanství, kde se tyto zcela asimilovaly. Tak skončila עדה, která nedokázala čelit svodům okolních kultů a která neměla již ve svém středu takovou osobnost, kterou byl prorok Elijáš, žijící o 140 let dříve. Elijáš vystupuje jako neohrožený apologeta Božího Zákona proti nástrahám Achabovy manželky, královny Izebel (Jazábel).
Osud jižního judského království byl podobný, i když díky existenci jeruzalémského Chrámu a působení kněží a lévijců se brzdil průnik pohanství do judské společnosti. V Judsku však byli i králové, například Chizkijáš (r.716-687 př.o.l.) a Jošijáš (r.640-609), kteří milovali Hospodina a řídili se jeho Zákonem. Tedy zde  עדה- náboženská obec měla mnohem silnější pozici než v severním Izraeli. Poté, když začali Babylóňané vést válku proti Judsku, odvedli v první vlně do zajetí elitu národa, včetně proroka Ezechiela (r.597 př.o.l.). Po zboření Chrámu (r.586) odchází další část Judejců do babylónského vyhnanství. Tam se však díky Ezechielovi i dalším duchovním vůdcům národa, posiluje jeho náboženské a mravní uvědomění a národ jakoby se přerodil opět čistě v náboženskou pospolitost synů Izraele, jak tomu bylo po východu z Egypta, v עדת בני ישראל. Díky tomuto přerodu a díky Ezechielovi, který vštěpoval národu naději na opětný brzký návrat do vlasti, na Sijón (podobenství o suchých kostech, Ezechiel 37. kapitola), se vrací do vlasti lid sjednocený ve víře a schopný překlenout tragedii zboření Chrámu výstavbou nového, druhého Domu Hospodina. Tehdy se také mění postoj k světské vládě. Pro židovský lid není nutná formální nezávislost s židovským králem v čele, ale náboženská svoboda, kdy Zákon Boží bude ústavou země a služba v Chrámu bude vyjadřovat naši vděčnost Hospodinu. Tato situace nastala právě v období perské vlády (538-332 př.o.l.), kdy se také ustavil nejvyšší zákonodárný sbor – Velké shromáždění כנסת הגדולה a z něho později povstal Sanhedrin – סנהדרין.

35,21

וַיָּבֹ֕אוּ כָּל־אִ֖ישׁ אֲשֶׁר־נְשָׂא֣וֹ לִבּ֑וֹ וְכֹ֡ל אֲשֶׁר֩ נָֽדְבָ֨ה רוּח֜וֹ אֹת֗וֹ הֵ֠בִיאוּ אֶת־תְּרוּמַ֨ת יְהוָ֜ה a každý, koho srdce pudilo a kdo byl ochotné mysli, přicházel a přinášel Hospodinovu oběť pozdvihování.
Tóra o tom hovoří jako o zázraku, neboť žádný ze synů Izraele nechtěl a neměl v úmyslu něco darovat, ale v konečné fázi nikdo svůj záměr a myšlenku (nic nedarovat) neuskutečnil. Nakonec, všichni do jednoho, darovali oběť Hospodinu puzeni svým srdcem a myslí.
Tuto pasáž z Tóry opravdu můžeme označit za zázrak, neboť ve světě to chodí zcela jinak. Je mnoho lidí, kteří vyjadřují svou dobrou vůli, svůj úmysl něco darovat, ale nakonec svou ušlechtilou myšlenku nepromění ve skutečnost. Zůstane pouze při dobrých úmyslech.
(Podle slov rabína Chajima Josefa Davida Azulaje – חיד“א ,1724-1806).

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Duben 2017
Po Út St Čt So Ne
« Bře    
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
Archiv