… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




Paraša Naso (Nu 4,21-7,89) 5.00/5 (100.00%) 5 ohodnocení

Sobotní oddíl Naso je nejdelším týdenním oddílem Tóry. Někdy k nám promlouvá Tóra lakonicky, jindy, naopak slovy nešetří, až se nám to může zdát přehnaně dlouhé. Rabi Jisrael Meir Hakohen, zvaný Chafec Chajim (1838-1933) nám to objasňuje následovně: Oddíl NASO je proto tak dlouhý, aby nám Tóra ukázala, jak je Hospodinu milá skutečnost, když se lidé mají navzájem rádi a jeden druhému prokazují úctu. Přestože všechna knížata izraelských kmenů měla na mysli pouze jedinou věc-oběť Hospodinu, nikdo z nich neobětoval více než jeho bližní, aby u něj nevyvolal pocit závisti nebo aby tak nedemonstroval svou pýchu.bV dnešní paraše Naso je pořadí takové: Nejdříve je část pojednávající o sota, o ženě, která se dostala na scestí (5,11-31) a po poté je část pojednávající o nazírovi – zasvěcenci (6,1-21). Ve třetím oddílu Mišny „Našim-Ženy“ je pořádek traktátů obrácený. Nejdříve stojí traktát „Nazír“ a až po něm je traktát „Sota“. Ptali se gurského (z města Góra Kalwaria v Polsku) rebeho Abrahama Mordechaje Altera (1866-1948) proč je v Mišně nejdříve traktát Nazír a až poté traktát Sota, když v Tóře je tomu naopak, nehledě na to, že naši učenci říkali: „Ten, kdo vidí ženu, která se dostala na scestí ve své špatnosti (sota), nechť se zdrží – יזיר pití vína“ (Nazír 2a). Rebe jim odvětil: Základní cestou Tóry je „סור מרע ועשה טוב – vyhýbej se zlu, konej dobro“ (Žalm 37,27). Nejdříve je nutné vyvarovat se (vzdálit se od) zlého a potom konat dobro. Proto naši učenci říkali, že ten, kdo vidí ženu, která se dostala na scestí, má se z toho poučit a „vzdálit se od zlého“. Potom dojde k fázi „konej dobro“ a zdrží se pití vína. Avšak moudří mnoha pokolení mohou svědčit o tom, že člověk, pro neustálé soustředění se na „vyhýbání se zlu“, může nakonec propást fázi „konej dobro“. Proto doporučují neustále konat dobro a tak se automaticky vyhneme zlu, neboť nezbude čas ani na přiblížení se ke zlu, natož na jeho páchání. Náznak na takové optimální řešení problému se nachází právě v pořadí traktátů výše uvedeného oddílu Mišny, kde traktát Nazír stojí před traktátem Sota.

וְהִתְוַדּ֗וּ אֶֽת־חַטָּאתָם֮ אֲשֶׁ֣ר עָשׂוּ֒ 5,7– Vyznají svůj hřích, jehož se dopustili. Co znamená „jehož se dopustili“? Dobrý a zkušený lékař vždy hledá příčinu té či oné nemoci. Potom se ji snaží odstranit, neboť bude-li odstraněna příčina nemoci, nemocný se uzdraví mnohem rychleji. Tak se to má i s chováním lidí. Když se chce člověk opět vrátit na správnou cestu s níž sešel – לחזור בתשובה a napravit svůj hřích, například, že někdo něco zpronevěřil či ukradl cizí věc, musí nejdříve nalézt příčinu a důvody, které ho vedly k spáchání takového hříchu. Takovou příčinou je závist. Závist, která vede k porušení desátého Božího přikázání „לא תחמד – nebudeš dychtit, toužit po cizím majetku“. Jak víme עברה גוררת עברה Hřích vede opět k dalšímu hříchu. Proto se urychleně a se vší vážností musíme začít zabývat jeho příčinou, abychom ji zcela odstranili.

Vysvětlení verše וְהִתְוַדּ֗וּ אֶֽת־חַטָּאתָם֮ אֲשֶׁ֣ר עָשׂוּ֒ – Vyznají svůj hřích…. je následující: V okamžiku, kdy se vyznají z určitého konkrétního hříchu, vyznají se také za to „čehož se dopustili“, t.j. i za hříchy, kterých se dopustili dříve a které vedly (byly příčinou) k tomuto konkrétnímu hříchu, z něhož se nyní yvznávají. (Podle díla בית יעקב rabína Jakoba Árona z Alexandrova, zemř. 1869).

5,12- אִ֥ישׁ אִישׁ֙ כִּֽי־תִשְׂטֶ֣ה אִשְׁתּ֔וֹ   Kdyby se žena některého muže dostala na scestí Naši učitelé, blahé paměti ( חז“ל ) říkali, že člověk nehřeší dokud nezhloupne. Dříve, pokud byl mezi Źidy člověk, který by spáchal přestupek , bylo to proto, že zhloupl a dnes člověk plní přikázání – micvu, jedině pokud zmoudří. (Podle slov pražského rabína Ješajahu Horowitze, asi 1575 – 1630)

6,24- יְבָֽרֶכְךָ֥ יְהוָ֖ה וְיִשְׁמְרֶֽךָ  Ať Hospodin ti žehná a chrání tě…  Kněžské požehnání je dvojité a může znít nesrozumitelně, pokud prosíme od Všemohoucího požehnání, proč také ochranu? Logiku v tomto dvojím požehnání vidíme, pokud se požehnání naplní a společenství či člověku se dostane majetku. Vzniká potřeba, aby byl ochráněn před pýchou a zneužíváním tohoto bohatství. Člověk si musí být neustále vědom toho, že jedině díky Božímu požehnání se mu dostalo bohatství a jakýkoli majetek má, musí ho užívat moudře, nesmí být povýšený a rozhazovačný, ale má projevovat pokornou vděčnost Bohu.

Maimonides píše, že pokud dáváš hladovému chudákovi jídlo, dej mu to nejlepší a nejsladší, pokud dáváš chudákovi šaty, dej mu své nejlepší. Jednou přišel uprostřed studia k würzburgskému rabínovi Seligmanu Beer Bambergerovi ( 1807-1878) jakýsi žebrák a řekl mu, že nutně potřebuje pár bot. Rabín Bamberger přerušil studium a přinesl mu své nejlepší boty. Jeden ze studentů se ho zeptal, proč mu dal ty nejlepší, nedávno koupené boty, proč mu nedal nějaké starší. Rabín na to odpověděl: „Staré a roztrhané měl, proto jsem mu dal nové a pěkné“.

 

 

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Červen 2017
Po Út St Čt So Ne
« Kvě    
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
2627282930  
Archiv