… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




Paraša REE (Dt 11,26-16,17) 5.00/5 (100.00%) 4 ohodnocení

Tento šabat během dopolední bohoslužby po čtení čtení Tóry ohlašujeme příchod nového měsíce – roš chodeš elul. Rvní den roš chodeš neboli 30. avu je v úterý, 22. srpna a druhý den roš chodeš neboli 1. elul je ve středu, 23. srpna. Měsíc elul je posledním měsícem židovského roku.

אָֽנֹכִ֛י נֹתֵ֥ן לִפְנֵיכֶ֖ם הַיּ֑וֹם בְּרָכָ֖ה וּקְלָלָֽה 11,26  – Hleď, dnes vám předkládám požehnání i zlořečení. Hleď, abys nevedl (nevládl) „střední cestou“ a nepřikláněl se ke kompromisům. Předkládám vám požehnání a zlořečení. Požehnání a zlořečení jsou tak principiálně rozdílné protiklady, že mezi nimi není možná „zlatá střední cesta“. Pokud nebudeš vést lid požehnáním, nutně ho povedeš prostřednictvím zlořečení. (Podle komentáře Obadii Sforna, 1470-1550).

Poté, kdy vyšel Izrael z Egypta pod Mojžíšovým vedením změnila se o 180 stupňů situace. Nyní již bývalí otroci se rázem octli na svobodě. Jejich otrocká psychologie v nich zůstala však stále zakořeněna. Synové Izraele byli vystaveni na poušti mnoha těžkým zkouškám, v nichž museli obstát. Proto Mojžíš nemohl být vůdcem „zlaté střední cesty“ a kompromisů a přiklánět se na tu či onu stranu. Ve svých rozhodnutích musel být Mojžíš jednoznačný a nekompromisní, jinak by čekala celý lid záhuba nejen fyzická, ale i duchovní. Bez pevné Mojžíšovy ruky by se lid vzbouřil (Tóra popisuje několik takových situací), část by se vrátila dobrovolně zpět, do egyptského otroctví, část by se rozprchla. Jako celek by jistě národ Izraele nedošel do zaslíbené země, kterou mu Hospodin zaslíbil.

אַֽחֲרֵ֨י יְהוָ֧ה אֱלֹֽהֵיכֶ֛ם תֵּלֵ֖כוּ 13,5  – Hospodina, svého Boha budete následovat Jednou z vlastností rabi Nachuma z Černobylu bylo, že se snažil přibližovat každého Žida službě Hospodinu. Každému se z jeho strany dostalo vlídného přijetí, dokonce i lidem prázdným a hříšným. Chasidé se ho jednou ptali, aby jim vysvětlil proč to dělá. On jim odpověděl, že v Tóře je napsáno: אַֽחֲרֵ֨י יְהוָ֧ה אֱלֹֽהֵיכֶ֛ם תֵּלֵ֖כוּ – Hospodina, svého Boha, budete následovat (13,5). Naši učenci, blahé paměti, z tohoto verše vyvozovali, že člověk má osvojit si Boží vlastnosti, a jedna z nich je – dělat dobro všem lidem, ať dobrým nebo špatným. Proto i já jsem si osvojil tuto vlastnost Všemohoucího a snažím se činit dobro každému Židovi, ať je jaký je. (Rabi Menachem Nachum Twerski z Černobylu (1730-1798) byl žákem Baal Šem Tova a zakladatelem chasidské dynastie černobylských admorů).

בָּנִ֣ים אַתֶּ֔ם לַֽיהוָ֖ה אֱלֹֽהֵיכֶ֑ם לֹ֣א תִתְגֹּֽדְד֗וּ 14,1  – Jste synové Hospodina, svého Boha. Nebudete si pro mrtvého dělat smuteční zářezy… Porozumět tomu lze tak, jak je to psáno. Nebudete si dělat na svém těle zářezy jako projev smutku nad mrtvým. Protože tak to mají ve zvyku pohané, kteří se zraňují meči a noži jako výraz smutku nad zemřelým. O tom se píše v 1. Král. 18,28: „….a zasazovali si podle svého obyčeje rány meči a oštěpy, až je polévala krev.“ Avšak naši učenci to vysvětlují v talmudickém traktátu Jevamot 14a takto: לא תתגודדו – neštěpte se na frakce – לא תעשו אגודות אגודות. Tóra zná velmi dobře povahu synů Izraele, kteří se rádi štěpí na množství „stran“ , na „odštěpenecké strany“ a na „frakce“. Tak , jak říkají lidé: „Dva židé a utvoří tři strany.“ Proto nás Mojžíš varuje, a to ještě před příchodem do země Izraele: „לא תתגודדו“, neštěpte se množství táborů a skupin. Naopak, buďte jednotni. Mnozí se však ptají: „Když nás Tóra varuje před štěpením na různé skupiny, strany a frakce, proč právě toto varování bylo řečeno v souvislosti se smrtí?“ Vysvětlení je prosté: Když zemře nějaký představitel nebo rabín, tak se okamžitě jeho přívrženci a následovníci začnou mezi sebou štěpit a každý z nich založí svou frakci či dokonce stranu. Proto nás Tóra varuje, abychom po smrti vůdčí osobnosti se nezačali štěpit, ale abychom zůstali jednotni jako za jeho života. (Podle knihy לקראת שבת rabína Shmuela Avidora HaCohena, Jeruzalém 1977).

כִּֽי־פָתֹ֧חַ תִּפְתַּ֛ח אֶת־יָֽדְךָ֖ ל֑וֹ 15,8  – Ochotně mu otevírej svou ruku….Jednou pozdě v noci zaklepal kdosi na dveře bytu rabína Issera Zalmana Meltzera (1870-1953), představitele jeruzalémské ješívy Etz Chaim. Rabínova žena vstala, šla ke dveřím, aby se zeptala: „Kdo je to, kdo klepe?“Avšak rabín také rychle přišel ke dveřím, aby je otevřel, ale před tím vyčetl své ženě: „Když někdo klepe na dveře v tak pozdní hodinu, má jistě pro to velmi dobrý důvod. Jistě jde o věc, která nesnese odkladu. Proto se nesmíme ptát kdo je tam, ale musíme okamžitě otevřít.“ Dnes, v moderním světě je v každých dveřích zabudováno kukátko, aby umožnilo domácím vidět, kdo stojí před jejich dveřmi a oni nemuseli otvírat chudému a potřebnému nejen večer, ale i ve dne. Podobné to je i s telefonem. Když někdo potřebuje nutně půjčit peníze a zatelefonuje svému známému, aby mu půjčil, tak ten ukazuje rukou své dceři, aby onomu člověku řekla, že otec není doma a že neví, kdy se vrátí. (Podle knihy לקראת שבת rabína Shmuela Avidora HaCohena, Jeruzalém 1977).

נָת֤וֹן תִּתֵּן֙ ל֔וֹ וְלֹֽא־יֵרַ֥ע לְבָֽבְךָ֖ בְּתִתְּךָ֣ 15,10 – Ochotně mu dáš a tvé srdce nebude litovat, když mu dáš. Jsi-li od přírody skoupý a máš problém dávat cedaku (milodar), tak si musíš na to, abys ochotně dával -נתון תתן – cedaku, zvyknout. Dej ji poprvé, podruhé, potřetí… až si na to zvykneš a „tvé srdce nebude litovat“ toho, že dáváš cedaku. (Podle díla כלי חמדה rabína Meira Dana Plotskeho, 1866-1928, Polsko).

 

 

 

 

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Srpen 2017
Po Út St Čt So Ne
« Čvc   Zář »
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031  
Archiv