… Vaše osvědčené zpravodajství z Izraele a Blízkého východu




Bývalý poslanec strany Meretz o situaci v Izraeli 5.00/5 (100.00%) 6 ohodnocení

Prof. Amnon Rubinstein

Prof. Amnon Rubinstein

V úterý, 9. dubna se v Izraeli konaly parlamentní volby. O 120 poslaneckých křesel v Knesetu se ucházelo celkem 40 politických stran a hnutí. Volby vyhrál pravicový Likud, který obdržel 35 křesel, Svaz pravicových stran (náboženští sionisté) 5 křesel, sefardská ortodoxní strana Šas 8 křesel, aškenázská ortodoxní strana Jahadut ha-Tora 8 křesel, hnutí Kulanu 4 křesla a Náš dům Izrael Avigdora Liebermana 5 křesel. Celkem tedy pravicová koalice získala v Knesetu 65 poslaneckých křesel. Naopak, Gantzova a Lapidova strana Kachol-Lavan získala také 35 křesel, ale její spojenci, například Strana práce získala 6 křesel, radikálně levicový Meretz 4 křesla a čtyři arabské strany získaly celkem 10 křesel. Tedy kdyby i z venku arabské strany podporovaly Gantzovu a Lapidovu stranu Kachol-Lavan, tak opozice bude mít pouhých 55 hlasů v Knesetu. Tedy páté předsednictví vlády Benjamina Netanijáhua začalo slibně – debaklem levicových stran a hnutí. Strana práce, bývalá Ben Gurionova vládní MAPAI, která v minulosti měla v Knesetu až 42 poslanců se propadla na nejnižší příčku v historii. Také Meretz, který ve volbách roku 1992 získal dvanáct poslaneckých křesel, nyní se musí spokojit s třetinou. Před Pesachem prezident Reuben Rivlin pověřil Benjamina Netanjahua sestavením nové izraelské vlády. Nic naplat, vox populi, vox Dei – hlas lidu, hlas Boží Jedním z předních levicových izraelských intelektuálů je právník a ekonom profesor Amnon Rubinstein (nar. 1931). V šabatové-pesachové příloze deníku Jisrael ha-Jom ( היום – שישבתישראל) z 19. dubna t.r. je velmi zajímavý rozhovor profesora Rubinsteina, který poskytl žurnalistce Na’amě Lanské, z něhož jsem vybral některé pasáže týkající se nedávných voleb nebo izraelsko-palestinského konfliktu a vztahů, které by mohly zajímat naše čtenáře.

Tyto volby se točily kolem jednoho jediného člověka, kolem Benjamina Netanjahua. Nelze zpochybňovat, že se mu dostalo plné důvěry.

R: „Jsme nuceni uznat, že Netanjahu měl výsledky. Měl úspěchy na mezinárodním poli, a k vítězství v těchto volbách mu pomohli dva lidé – prezident USA a prezident Ruska. Přímé vysílání z Moskvy o navrácení ostatků padlého vojáka Zecharii Baumela podle mne přidalo Netanijahuovi pět mandátů. Ceremonie předání ostatků, která se odehrála v Kremlu za přítomnosti náčelníka ruského Generálního štábu měla velkou emotivní sílu. Vždyť to událo po mnoha letech naděje, bolesti a nejistoty ohledně pohřešovaných z bitvy u Sultan Jakúb. Objektivně vzato, je těžké najít soupeře tak populárnímu člověku jako je Netanjahu. Jeho popularita v průběhu let láme rekordy. Nepamatuji se na podobný případ v dějinách demokracie. Osobně si myslím, že na konci této kadence, většina společnosti pochopí, že vláda, která není časově omezena, je vláda špatná, zvláště ve světle současné antiliberální legislativy. Netanjahu tvrdí, že hospodářství vzkvétalo, v čemž má částečně pravdu, ale ne pro společnost. Stále jsou v Izraeli obrovské rozdíly. Školský systém a zdravotní systém se opravdu hroutí……“

V levostředovém bloku se kromě přetahování hlasů spiskem Kachol-Lavan děly ještě další věci.

R: „Souhlasím. V arabském sektoru kromě mnohaleté lhostejnosti co se voleb týče, se projevila nedůvěra k arabským představitelům v Knesetu, kteří v těchto volbách oslabili oproti volbám minulým. Nelze vše zobecnit nepřátelstvím ke státu. Neméně se tu jedná o nepřátelství k představitelům arabských stran, kteří jezdili z místa na místo a přesvědčovali voliče, aby je volili, avšak bez úspěchu.“

Z čeho vyvěrá toto nepřátelství?

R: „Protože dalekosáhlé procesy probíhající v arabském sektoru nenašly odezvu u arabských politiků v Knesetu. Procesy, které jsou z jedné strany spjaty s frustrací ze situace v arabských zemích, a na druhé straně souvisejí s opravdovou integrací , ne ideologickou, ale praktickou a hospodářskou s židovskou společností. Arabské strany nehovoří tímto praktickým jazykem.“

Jak můžete vysvětlit dobrodružství Strany práce?

R: „Strana práce přivedla na vedoucí pozici člověka zvenčí, který nebyl členem Strany práce. Možná si straničtí činovníci mysleli, že cizí hráč, který je navíc sefard, přitáhne hlasy voličů. Gabai udělal řadu chyb – od opakování Netanjahuova hrozného výroku, ‚že levice zapoměla, co je to být Židem‘ a zakončil ji tím, že potupným způsobem odstranil Cipi Livni. Mám za to, že jednou z chyb Strany práce a izraelské levice obecně bylo, že ostře nevystoupila proti antisionistické propagandě, kterou již dlouhou dobu slyšíme z úst intelektuálů ztotožňujících se s levicí. Intelektuálové, novináři a akademici, včetně některých mých kolegů na izraelských univerzitách, kteří překročili hranici mezi sionistickou levicí a levicí antisionistickou, ba dokonce antižidovskou. To je hranice, která nesmí být překročena. Totiž jedním z neodpustitelných projevů antisionistické levice jsou různé druhy bojkotů, zvláště pak akademických. Bylo povinností levice vystoupit proti takovým projevům a veřejně se od nich distancovat.“

Nelze si nevšimnout, že co se týče státně –bezpečnostní oblasti, jsou zásady levice většinou společnosti odmítány.

R: „Pro izraelské voliče ze všech témat jsou nade vše nejdůležitějšími tématy bezpečnost a svrchovanost. V parlamentních volbách společnost vyjadřuje nutnost bránit vše, co je naše a také nedůvěru k Palestincům.

Palestinci přispěli k pádu levice. Liberální proud v Izraeli a zvláště pak levice razily heslo ‚kontrolovaná území výměnou za mír‘. Palestinci na to na územích odpověděli: ‚Ne za mír, ale ještě za další území‘ a zatvrdili se na ‚právu návratu‘. Praktický základ, kterého jsem byl spolutvůrcem, neuspěl. Arafat ho (mírový proces) znemožnil, když se s terorem smířil, ba přímo podporoval eskalaci teroru po jednáních v Oslo. Poté se uskutečnilo odpoutání od Gazy, následky čehož byly neméně těžké. Část mých přátel ve straně Meretz si myslela, že když jsme opustili Pásmo Gazy, tak tam zanedlouho budeme jezdit jako turisté a jíst společně chumus. Místo toho byl ostřelován jih země a ne jenom jih. Úměrně s tím posílila pravice. Již dávno není společnost ochotná přistoupit na rizika bezpečnostní situace vládnoucí na jihu země, aby se něco podobného stalo údělem sídel hraničících s Palestinskou autonomií. Je obrovské rozčarování z palestinského chování a vládne přesvědčení, že i když ustoupíme, válka neskončí.“

Vaše slova posilují záměr anexe území a ne dohodu.

R: „Odchod z Gazy byl velmi traumatický a plný chyb. Věřím, že kdyby došlo k postupnému procesu odchodu z Gazy a ne k rychlému jednostrannému odchodu, bylo by nakonec možné dospět ke klidu a k míru. Vytvořit hospodářskou spolupráci, pomoci při rekonstrukci Gazy a prospět lidem žijícím vedle sebe, na té či oné straně.“

Jste ve styku s bývalými nebo současnými členy Meretzu?

R: Byl jsem ve styku s Šulamit Aloni a s Josi Saridem až do jejich smrti. Nyní jsem ve styku hlavně s Ran Cohenem. U Meretzu je chvályhodné, že to je jediná strana, v níž Židé a Arabové spolupracují na základě skutečné rovnoprávnosti. To je samozřejmě chvályhodné zvláště nyní, v době probíhajících změn v arabské společnosti. Z nedávných voleb vyplývá, že strana Meretz právem posílila v arabském sektoru. Meretz koná mnoho ve prospěch arabského sektoru a pro soužití. Navíc, poslanci a poslankyně Meretzu jsou jediní, kteří vší silou bojují za světský sektor a za odluku církve od státu. Já si jich za to velmi vážím. Současně se však silně ohrazuji proti automaticky přijatému názoru, že Izrael je vždy ve všem vinen. Ohrazoval jsem se proti takovému postoji i v minulosti, kdy jsem byl ministrem a poslancem Knesetu za Meretz.“

Strana posílila v arabském sektoru, ale na druhou stranu ztrácí sílu v jiných sektorech společnosti.

R: „Síla strany zeslábla, což je výsledkem brutální pravicové propagandy proti levici v Izraeli a také proto, že mnozí, kteří si přáli změnu, dali své hlasy hnutí Kachol-Lavan. Kromě toho však soudím, že co se týče bezpečnostní a mírové problematiky, je Meretz přehnaně radikální a měl by být více patriotický.“

Tedy?

R: „Tedy například nenavštěvovat Arafatův hrob. Nenavštěvovat hrob toho, který je vinen v neúspěchu správné politiky, která byla načrtnuta v Oslu a v Camp Davidu. Oproti tomu, schůzky s Abu Mazenem (Mahmúdem Abbásem) považuji za správné a odpovídající politice strany.“

Když se díváte na výsledky voleb, nemyslíte si, že tu jsou dva státy pro jeden národ?

R: „Zjišťuji, že rozkol v izraelské společnosti dosáhl obrovských rozměrů. Vláda a předseda vlády prohloubili tuto rozdělující propast, zvláště pak osočování všech, kteří nemyslí jako Netanjahu. To u mnohých Izraelců vyvolalo politickou frustraci.“

http://digital-edition.israelhayom.co.il/Olive/ODN/Israel/

2 reakce na Bývalý poslanec strany Meretz o situaci v Izraeli

Podpora

Chcete-li podpořit provoz Eretz.cz symbolickým darem, můžete tak učinit na účet u Fio Banky č. 2100457904/2010 (v CZK v České republice) nebo na účet 2100457904/8330 (v EUR na Slovensku).


Podpořit nákladný provoz serverů můžete i bitcoinem na adresu 1ERETZfyhKgCcJqkFtBQyueN1vPfNaYWvb


BTC QR
Články podle data
Duben 2019
Po Út St Čt So Ne
« Bře   Kvě »
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930  
Archiv